Válka na dvou frontách. Která je důležitější?

Jak se rozhodovat, když už musíme vést dva boje současně? Musíme jít od bližších cílů k těm vzdálenějším. Od důležitějších k těm méně důležitým. A musíme je umět rozeznat.

EU se účastní dvou zásadních bojů současnosti. Podporuje Ukrajinu proti Rusku a zachraňuje planetu před oteplením. Oba boje jsou extrémně finančně náročné, to mají společné. Jeden z nich je však náročnější. Oba boje jsou dlouhodobé, jeden z nich je ale dlouhodobější. Oba boje mají společné i to, že samotné úsilí EU je nerozhodne. Ale chce je vyhrát oba.

Základem každého plánu musí být měřitelnost úspěchu. Pokud se totiž nedají měřit průběžné výsledky, nedá se poznat, jestli prostředky investujete účelně. A tedy jestli plníte svůj cíl.

Cíle EU v „boji“ proti oteplování, jsou jasně definované, ale měřitelné jsou jen zčásti. Protože se dá sice měřit, či spíše spočítat, jak členské státy snižují své emise oxidu uhličitého, ale nedá se zjistit, jak to přispívá ke zpomalení či zastavení oteplení. Navíc není EU schopna zajistit, aby stejné cíle stejně rychle plnily i ostatní státy, takže nemůže prakticky ovlivnit splnění cíle zastavení nárůstu průměrné světové teploty pod dva stupně Celsia.

Křeček: Uhlí se teď budou házet klacky pod nohy

V případě války na Ukrajině se dá měřit, jakou členské státy poskytují napadené zemi pomoc. A dá se měřit, jak tato pomoc přispívá ke splnění konečného cíle, tedy vyhnání agresora a osvobození okupovaných částí Ukrajiny.

Lze tedy konstatovat, že plnění cílů podpory Ukrajiny je snadno průkazné. Naopak to nejde konstatovat o plnění „klimatických“ cílů. Současně lze konstatovat, že nebezpečí ruského imperialismu je pro státy v Evropě, minimálně v té východní, zcela aktuální. Naopak nebezpečí plynoucí z oteplování či změny klimatu je postupné a nepředstavuje aktuální existenční ohrožení srovnatelné s válkou.

Zdálo by se tedy logické, že hlavní úsilí EU se napře k podpoře bránící se Ukrajiny. Hlavní, nikoli veškeré. A teprve po porážce Ruska by se více úsilí přeneslo zpět na klimatickou „frontu“. Tohle pořadí dává smysl i proto, že „boj“ za klima je dlouhodobou záležitostí, v jejímž průběhu nějaké zpoždění ze strany států v EU nehraje prakticky žádnou roli.

Jenže ve skutečnosti je to přesně obráceně. Na podporu svých zelených vizí a kompenzace zdražování, které tyto vize lidem přinášejí, vydává Bruselem vedená EU miliardy eur. Jen její zatím poslední kompenzační balík (sociální klimatický fond) za schválené zdražení vytápění a dopravy obsahuje 86,7 miliard eur (zde).

Bez uhlí, jádra a zbraní. Jen tak prý zvládneme budoucnost

Na podporu napadené Ukrajiny (kdyby padla, je ruská armáda v plné zbroji na hranicích EU) dal Brusel 2,5 miliardy eur. Z toho miliardu jako kompenzace pro státy, které poslali na Ukrajinu vojenskou techniku. Další miliarda je na společné nákupy munice, jež ovšem zatím nefungují. A půl miliardy má jít zbrojovkám, aby konečně – po více než roce – přešly na válečné tempo výroby (zde). Tato částka je jen o málo vyšší než částka, kterou do evropských rozpočtů na daních za rok 2022 zaplatí český holding EPH, který odvede 2,2, miliardy eur.

Čím méně a čím pomaleji bude přitom EU pomáhat obrannému úsilí Ukrajiny, tím vyšší bude pravděpodobnost, že válka dopadne tak, jak chce Rus. Zároveň tím bude jen potvrzovat, že je pouze papírovým hráčem, který je schopen „bojovat“ leda tak s emisemi oxidu uhličitého. Ale protože ani tento „boj“ není schopen vést realisticky, prohraje nakonec i v něm. Přesto, že do něj nasype nesrovnatelně víc peněz, než dá na pomoc Ukrajině.

Sir Winston Churchill uzavření Mnichovské dohody komentoval: „Mohli jste si vybrat mezi hanbou a válkou. Zvolili jste hanbu a budete mít válku“. Co by asi nyní řekl na adresu EU?