Doba čtení:4 m, 24 s
Jak souvisí nedodaná dělostřelecká munice pro Ukrajinu s vládní a unijní sázkou na dovoz elektřiny?
Unie před rokem slíbila dodat bránící se Ukrajině do letošního března milion dělostřeleckých granátů (zde). Již loni v září však bylo jasné, že šlo o planý slib (zde). V říjnu pak agentura Bloomberg přišla s tím, že se zřejmě podaří dodat pouze třetinu slibovaného počtu. V únoru se objevila informace o tom, že by to nakonec měla být polovina slíbeného množství (zde). Milion, 350 tisíc, půl milionu…a Ukrajinci každý granát obrátí dvakrát, než vystřelí. Na rozdíl od Rusů. Chtěli byste na takového spojence spoléhat? Že raději ne?
Pak si na to vzpomeňte, až bude zase někdo tvrdit, že Česko nemusí stavět nové stabilní elektrárny a navíc může klidně odstavit ty současné, protože potřebnou elektřinu doveze. Vždyť jsme přeci v EU, ne? (Ze stejného důvodu podle týchž lidí nemůžou české energetické firmy odejít lipské burzy.) Mezi energetikou členských států EU a jejich zbrojní výrobou je paralel víc, než je milé.
V posledních týdnech se ukázalo, že evidentně lépe, než dodávky munice pocházející z unijní aktivity funguje separátní aktivita několika států. Spíše menších států, jak připomíná poradce pro národní bezpečnost Tomáš Pojar (zde). Potřebnou munici (celkem 800 tisíc kusů) nakonec ve světě nenašla EU, ale Češi. Jenže peníze se zatím vybraly jen na 300 tisíc granátů (zde). Skládá se na ně 18 států, ne všechny jsou evropské či členy unie (zde). Je dost pravděpodobné, že mezi nimi není Maďarsko a Slovensko, ale proč se nepřidaly zbývající státy z EU? Jak by to asi vypadalo mezi členskými státy EU, kdyby skutečně chyběl plyn, nebo elektřina? Vážně by si některé státy odstavily topení či továrny proto, aby si Češi mohli rozsvítit a zatopit, když nyní stačí jen poslat peníze a stejně to neudělaly?
Tykačovo varování, ve kterém nejde o Tykače
Je jistě pravda, že ve zbrojní výrobě doplácí všechny státy na slepou víru, že v Evropě už žádná válka nebude. Zbrojovky vyráběly málo a pomalu, protože to stačilo. Nejinak tomu bylo na Ukrajině. Ale nejinak to funguje v energetice dirigované z EU. Nové zdroje, kromě těch občasných (OZE) se staví jen minimálně, v Česku vůbec. Jako by to nestačilo, unie dělá, co může, aby si vynutila zavření stabilních uhelných zdrojů, za které se nestaví stabilní náhrada. Prý je to třeba pro klima. To klima, které celá EU nemá ani v nejmenším šanci ovlivnit. Až se za dva tři či čtyři roky zjistí, že vzývané OZE ani dovoz nám dost energie nezajistí, bude další roky trvat, než nějaké stabilní zdroje postavíme. Těch roků by bylo ve zcela ideálním případě potřeba pět.
Ukrajinské, české či polské zbrojovky a jistě i další v Evropě vyrábějí munici, jak nejvíc dovedou. Nestačí to. Ani pro Ukrajinu, ani pro vlastní armády. Bylo by potřeba ještě víc rozšířit kapacity a nejspíš i postavit nové fabriky, jako to právě dělají Američané (zde). Což je zase paralela s energetikou. Až si vláda uvědomí, že máme málo elektráren, třeba za rok po jejich odstavení, už v nich vůbec nemusí být možné vyrábět elektřinu. Protože budou rozebrané. Stejně jako těžní stroje v lomech. Pak logicky ty zdroje, které zbydou, nedokážou dodat elektřiny dostatek, ani kdyby se rozkrájely. Stejně, jako je tomu nyní u zbrojovek.
Právě k takovému stavu energetiky však zatím směřujeme pevně a neochvějně.
Přestože válka na Ukrajině trvá už dva roky a Ukrajinci se Rusákům stále brání a poskytují tak Evropanům čas, aby se připravili. Jenže ti se v podstatě nepřipravují. Stejně jako se nepřipravují na to, co bude po vynuceném zavření uhelných zdrojů energie. V obou případech se EU nepřipravuje kvůli propagandě a hlouposti.
Kdo opravdu čte „klimatické“ dokumenty?
Propaganda by bez hlouposti nemohla fungovat. I v tom je situace stejná kolem války i kolem energetiky. Na jedné straně stojí ti, kteří věří v dobrotivost ruského cara, ruské armády a imperiálních Rusů obecně. Na druhé straně jsou ti, kteří věří v to, že celostátní spotřebu elektřiny a tepla je možné zajistit z OZE, nebo z dovozu. Ti, kteří se nechají ohlupovat báchorkami o spásnosti „komunitní energetiky“ a dalšími energetickými pohádkami pro dospělé. Propagandisté obou tvrzení přitom mají na šíření svých mylných teorií bohaté finanční zdroje.
Oběma skupinám navíc kryje záda ideologie ESG (Environmental, Social, and Governance, např. zde). Banky a pojišťovny, které jí jsou zasažené, odmítají otevírat konta, provádět převody či dávat úvěry firmám, nebo je pojišťovat, pokud je označí za málo zelené, neudržitelné či jinak odporující jejich ideologii. Takže odmítají financovat firmy z „fosilní“ energetiky, stejně jako zbrojařské firmy. Ty první jsou fuj, protože zajišťují elektřinu a teplo, ty druhé proto, že vyrábějí zbraně. Že za fosilní zdroje nemáme náhradu, to bankéři ignorují. Ignorují i to, že Ukrajina je již dva roky brání ve válce a vše, co s tím souvisí. A Rusko o tom samozřejmě dobře ví. Členové souručenství ESG tak aktivně a plánovitě oslabují unijní státy, jejich nezávislost a obranyschopnost. V USA už vliv této destruktivní sekty oslabují soudy. V Evropě jim naopak politici umetají cestičku.
Jak daleko od reality války je vůdkyně EU Ursula von der Leyen, ukazuje velmi dobře zpráva Českých novin (zde). Pár chyb způsobených strojových překladem nijak neoslabuje prázdnotu jejích slov. O tom, jak je ona a jí vedená Evropská komise daleko od reality energetické, jsme na iUHLI.cz psali už mnohokrát.