Většina států si nebude moci Green Deal dovolit

Sanovat škody po karanténě, současně rozbíhat hospodářství a také platit Green Deal není racionální, říká jednoznačně ekonom Vladimír Pikora v rozhovoru pro iUHLI.cz. Foto: wikipedia.orgNa ekonomickou úroveň roku 2019 se budeme vracet léta. Přesto mnoho politiků nepochopí, že na Zelený úděl peníze nejsou. Jen český schodek bude za letošní a příští rok vyšší, než půl bilionu.

Přesné ekonomické předpovědi v současnosti nejsou podle Vladimíra Pikory možné. Proto předpokládá letošní pokles českého HDP někde v rozmezí 6 – 14 procent (Rozhovor vznikl 23. dubna, kdy ještě nebyly k dispozici výsledky za 1. kvartál pozn. redakce). Ekonom a spolumajitel analytické společnosti Nextfinance, se netají ani pochybnostmi o některých ekologických programech, včetně samotného Green Dealu. Často se podle mě jedná jen o kvalitní lobbing některých zájmových skupin ničící trh a svobodu spotřebitele, vysvětluje. Jako příklad uvádí kontraproduktivní přimíchávání řepky do pohonných hmot, nebo nejnověji německé zákazy dieselů, které přitom ke zlepšení vzduchu nepřispěly (zde).

Čtěte také:
Česko páchá energetickou sebevraždu
Senátor Nytra: Náklady na Zelený úděl nikdo nezná

Jak dlouho asi může trvat napravování škod po koronaviru a rozjetí hospodářství v Evropě na úroveň před karanténami?

To dnes nelze seriózně říct. Důvodem je, že planetu nezničil virus, ale rozhodnutí politiků a jejich strach z reakce voličů. Až přestanou mít politici strach a omezí restrikce, nebude ještě vyhráno. K nastartování ekonomiky je nutné změnit i sentiment v našich hlavách. Dokud budou politici pobíhat v červených svetrech jak hasiči a strašit lidi, lidé nebudou nakupovat, továrny nebudou mít pro koho vyrábět. Jinými slovy, předpokládám, že český spotřebitel bude s rouškou nakupovat méně než bez roušky.

My jsme ještě před pár dny nevěděli, kdy půjdou děti do školy. To je přitom naprosto jednoduchá a základní otázka. Škola je jedním ze základních kamenů fungování společnosti. Na nich se staví další. Společnost proto nebyla řadu týdnů ukotvena ve svých očekáváních. U jiných stavebních kamenů to ale stále platí. Je konec dubna a my nevíme, zda budeme moct jet letos na dovolenou – a vy se ptáte, jak dlouho budou nápravy trvat…

Nějakou představu ale přeci máte?

Až budeme od úředníků vědět zcela základní věci ovlivňující náš život, až bude společnost opět ukotvená, až se politici vrátí ke kravatám, pak za několik kvartálů může najet ekonomika do normálu.

Jediné, co dnes víme, je, že letos zažije ekonomika rekordní propad. Za předpokladu, že se v příštím roce neobjeví žádná další globální vlna viru, což nelze vyloučit, bude ekonomika v roce 2021 růst už slušným tempem. Jenže ani tak se nevrátíme na úroveň roku 2019.

Vysvětlím na příkladu hypotetické koronavirové ekonomiky. Ta měla v roce 2019 HDP na úrovní 100 miliard korun. V roce 2020 ekonomika spadne na HDP ve výši 50 miliard korun. Všichni budou mluvit o rekordní krizi. V roce 2021 už ale ekonomika poroste a bude mít HDP ve výši 60 miliard. Všichni budou mluvit o rekordním růstu 20 procent a plácat politiky po ramenou, ale přitom to bude stále 40 procent pod úrovní roku 2019.  To není žádná výhra. Takže ano. Příští rok bude moc dobrý, ale jen když ho srovnáme s rokem 2020. Na úroveň roku 2019 se budeme vracet léta a některé země ho nedoženou možná i desítky let.

Odhadovat, kolik bude stát konečný účet za koronu v Česku, nebo třeba v celé EU je zjevně příliš brzy. Existují však již nějaké dílčí nebo rámcové odhady dosud vzniklých škod, nebo jiná „škodní“ čísla, která se dají brát v úvahu?

Škody můžeme členit na přímé, nepřímé, ušlý pravděpodobný zisk a tak dále. Můžeme najít mnoho pohledů. Já byl například pozvaný na řadu přednášek, které se nakonec neuskutečnily. To byla moje přímá ztráta. Místo toho ale bylo potřeba udělat mnoho nečekaných konzultací, které by bez korony nebyly. To platí i z makro nadhledu. Některé firmy skončí. Některé to naopak nakoplo k nebesům. Třeba pro e-shopy prodávající potraviny nebo léky představuje korona žně, které se už nebudou opakovat. Někteří prostě na koroně prodělali kalhoty, jiní se zahojili. Těžko se počítají ztráty.

Pro mě jako makroekonoma jsou zajímavá dvě čísla. Tím prvním je pokles HDP a tím druhým je státní dluh. Tato čísla já chápu jako ztrátu. Mezinárodní měnový fond očekává, že HDP eurozóny letos poklesne o 7,5 procenta. Názory různých institucí se ale dost liší. Máme málo dat. Nicméně mně toto číslo přijde dost realistické.

Česko také čeká propad…

S Českou republikou to bude podobné. My máme ve firmě několik scénářů, kde se pokles pohybuje v širokém pásmu od minus šesti procent až po minus 14 procent. Je to ale zatím jen orientační nástřel. Standardní modely nyní nefungují. Nejsou stavěné na to, že největší továrna v zemi přeruší výrobu na více než měsíc. Nyní je prostě situace taková, že musíme počítat s širokými intervaly. Třeba slovenská centrální banka počítá s intervalem poklesu od 1,4 po 9,4 procenta. Jen široký interval je dnes seriózní.

S tím souvisí neuvěřitelné vládní zásahy do ekonomiky. Děje se tu něco naprosto nenormálního. Vlády se utrhly ze řetězu a předstírají, že čím více peněz nelijí do ekonomiky, tím lépe. Tím bych já také měřil ztrátu. Čím více peněz v ekonomice, tím společnost vnímá své ztráty jako větší.

Třeba v Německu kvůli tomu letos vyskočí vládní dluh z 60 procent HDP na 75 procent HDP. To je o čtvrtinu. To je šílené číslo. Eurozóna se podle MMF letos zadluží na nový rekord. Její dluh bude činit 97 procent HDP a řecký dluh se dostane na 200 procent HDP. V minulé dluhové krizi už na nižších úrovních dluhu Řecko bankrotovalo. Nyní centrální banka vytváří falešnou poptávku po dluhopisech a tak vzniká Potěmkinova vesnice, tvářící se, že vlády předlužení zvládají levou zadní. I u nás dramaticky poroste dluh a kvůli novele zákona o ČNB může i u nás ČNB ve velkém vykupovat dluh. V tuto chvíli se zdá, že deficity českého státního rozpočtu za rok 2020 a 2021 budou činit v součtu kolem 500 miliard korun. Já se ale bojím, že to bude více. Blíží se volby a dluh lze hodit na koronavirus. Mnoho voličů to spolkne i s navijákem.

Můžou si členské země Evropské unie dovolit současně sanovat škody z koronaviru, rozbíhat hospodářství a přitom financovat plnění cílů Green Dealu?

Není to racionální. Vlády jsou dnes předlužené až po uši. To ale mnozí politici ignorují a tvrdí, že příroda je jen jedna. Zatímco peníze lze vytisknout, přírodu vytisknout nejde, a proto preferují tisk peněz a vznik inflace. V západní Evropě nebyla hyperinflace už léta, a proto se jí voliči nebojí. Takže ano, nezodpovědní politici budou tvrdit, že jsou odpovědní a vymění ekologii za zhoršení makroekonomických parametrů. U některých soudruhů nahradil boj za klima třídní boj. Teď budou pár let zbrojit na válku. Kyvadlo dějin se vychýlilo stejně jako kdysi.

Je podle vás důležitější napravování škod po koronaviru, nebo Green Deal?

To je individuální. Na to nelze exaktně odpovědět. Je podle vás důležitější krásná nebo chytrá manželka? Mnoho úspěšných mužů preferuje krásnou, protože vedle chytré by si nepřipadali jako alfa samci. Každý nemá takové štěstí, aby mohl mít krásnou a ještě chytrou. Na to nestačí peníze.

Většina politiků proto nedokáže řešit koronavirus a ještě Green Deal. Snad všichni ale chápou, že pokud nebudou řešit koronavirus a zaměří se jen na Green Deal, tak nebudou znovu zvoleni. Koronavirus přinese totiž nárůst nezaměstnanosti. Tím chci říct, že všichni budou řešit koronavirus a jen ti nejlepší z nejlepších (myšleno nejvýkonnějších) toho zvládnout víc. Levicoví politici potlačí Green Deal a pravicový deregulaci ekonomiky. Pravice přenechá lásku k životnímu prostředí na spotřebiteli, aby si vybral, jak vysokou cenou výrobků chce přírodu podporovat.

Nicméně předpokládám, že 90 procent politiků krom koronaviru už více nezvládne a z toho zbytku bude 90 procent levicových, protože pravice vidí řešení v potu a práci, což pro mladé voliče není sexy. Je daleko lehčí se dnes uživit jako levicový než jako pravicový politik.

Co si vy sám myslíte o Green Dealu?

Green Deal je agendou pro bohatou společnost, která si ho může dovolit. Nyní svět zchudne, takže si ho většina států nebude moci dovolit. Mnozí politici to ale nepochopí, protože budou věřit, že peníze rostou na stromech. A je to vlastně i pochopitelné, když se dočtu, že klíčoví politici nikdy nepracovali v komerční sféře a nemuseli si na sebe vydělat, tak nemohou tušit, co to je konkurence a jak je těžké v ní na trhu obstát. Znají jen konkurenci mezi jinými levicovými politiky a tam se prosazují fantasmagoriemi.

Z toho důvodu tu tato agenda zůstane, ačkoli většinu světa jen zadluží. Velkou otázkou je, zda nakonec pomůže i přírodě a planetě. Médii tento týden proběhla zpráva, že i když v německých městech klesl provoz aut kvůli koronaviru na zlomek dřívějších hodnot, emise škodlivého oxidu dusičitého zůstaly stejné. Pokud je tato studie pravdivá, tak to ukazuje, že zákazy dieselů byly jen zátěží pro ekonomiku a nikoli přínosem pro přírodu. Podobně jsme to viděli s přimíchávání řepky do pohonných hmot. U mnoha ekologických opatření jsem proto velmi opatrný. Často se podle mě jedná jen o kvalitní lobbing některých zájmových skupin ničící trh a svobodu spotřebitele v jeho volbě, když se mu něco jako třeba diesel zakáže nebo znechutí.