Území vytěženého lomu ČSA na Mostecku, který zasahuje i na Chomutovsko, je připraveno k závěrečné etapě rekultivací a sanací. Na jeho dně už vzniká základ budoucího jezera a hladina postupně stoupá. Jednou by mělo mít zhruba dvojnásobnou rozlohu oproti jezeru Most, které je dnes největším jezerem v Česku.
Těžební společnost Sev.en Česká energie podle serveru mostecky.denik.cz zahájila finální fázi úprav, jež mají změnit bývalý hnědouhelný lom v novou krajinu. Sanace v lomu probíhají od roku 2021. „Těžba jako taková tu už skončila. V rámci sanací, tedy ‚úklidu‘ území, tu dotěžujeme zbytky uhelné sloje,“ uvedl Petr Lenc, ředitel těžebních společností skupiny Sev.en Česká energie. Dodal, že těžaři došli až na územní ekologické limity stanovené vládou v roce 1991 a dál už těžit nesmí, přestože za nimi zůstávají miliony tun kvalitního uhlí.
Hlavní práce nyní probíhají v části lomu zvané Eliška, kde se dotěžuje zbytková uhelná sloj tak, aby mohl vzniknout stabilní terén pro rekultivace. Současně se v dalších částech lomu přesouvá zemina, která překrývá dříve odtěžené sloje a tvaruje svahy budoucího jezera. „Od roku 2021 jsme už přemístili přibližně tři a půl milionu kubíků zeminy. Celkově to bude kolem pěti milionů,“ uvedl hlavní inženýr Milan Daneš. Po ukončení sanace, v polovině roku 2027, bude možné zahájit finální útlum a závěrečné rekultivace. Ty by měly skončit v roce 2032.
Poslední těžební stroje v lomu ještě pracují, během příštích let však úplně zmizí. Společnost je nebude odstřelovat, ale rozřeže je přímo na místě. Část velkostroje RK 5000 zůstane v krajině jako technická připomínka těžby. Zhruba pět set hektarů plochy zaplní v budoucnu voda. Na dně lomu se už vytváří základ jezera, které má nyní hloubku kolem dvaceti metrů. Podle plánů by hladina měla v příštích letech stoupnout ještě zhruba o devadesát metrů. Voda se sem nebude přivádět uměle. Jezero se má plnit přirozeně z přítoků z horských svahů, podzemních vod a dešťových srážek. Součástí je také přesměrování ostatních vod přímo z lomu. Tento krok má napouštění zrychlit. Přesto má naplnění zbytkové jámy trvat až sto let.
V poslední době se v souvislosti s napouštěním objevily otázky, zda voda nemůže být toxická. Podle společnosti Sev.en a vědeckých týmů však aktuální měření žádné riziko nepotvrzují. Kvalitu vody průběžně sledují odborníci z ENKI a České zemědělské univerzity. „Odebíráme vzorky v různých hloubkách a sledujeme fyzikální i biologické parametry. Výsledky potvrzují, že voda je čistá a bez známek znečištění,“ uvedla mluvčí společnosti Sev.en Eva Maříková. K provzdušnění pomáhá nově instalovaný vodotrysk, který zajišťuje rovnoměrné okysličení vody.
Část území nebude uměle rekultivována, ale ponechá se přirozené obnově. Jedná se o takzvané jádrové území, které ministerstvo životního prostředí nedávno vyhlásilo jako národní přírodní památku. „Jde o mimořádně cenné území s vysokou biodiverzitou. Evidujeme zde kolem patnácti set druhů organismů, z toho více než čtyři sta zvláště chráněných,“ upřesnila Markéta Hendrychová z České zemědělské univerzity. Na místě se objevují druhy, které jinde z české krajiny téměř vymizely. Daří se tu lindušce úhorní a bělořitu šedému, což jsou drobní ptáci, a také ropuchám, skokanům a čolkům. „Můžete tu ale najít i orla mořského a majestátní jeřáby. Z bezobratlých jsou zajímavé samotářské včely. Našli jsme tu druh, který je pro Českou republiku úplně nový, ani nemá český název,“ doplnila odbornice.
Proměna lomu je součástí projektu Green Mine. Těžební firma, univerzity i školy tu přímo v terénu sledují, jak se krajina vrací k životu. Studenti zkoumají, kde se nejrychleji obnovuje vegetace, jak se mění mikroklima a jak by se území dalo v budoucnu využít. Některé části zůstanou čistě přírodní, jiné mohou časem nabídnout i rekreační nebo hospodářské využití. Lom ČSA leží v místě někdejšího Komořanského jezera, které se vytvořilo zhruba před patnácti tisíci lety po ústupu ledovce. Jezero napájely horské přítoky, bylo však mělké a v 19. století se začalo zanášet bahnem. Postupně vyschlo a jeho dno nejprve využili zemědělci. Ve 20. století pak krajinu převzali těžaři uhlí.