Doba čtení:2 m, 43 s
Vláda souhlasí s kácením lesů kvůli instalaci větrných elektráren. Souvislé lesní plochy jsou přitom nezbytné pro zachování koloběhu srážek. A dopady větrníků na přírodu nejsou seriózně prozkoumané.
Česko si dalo za cíl mít v roce 1,5 gigawattu instalovaného výkonu ve větrných elektrárnách. Velkým prosazovatelem tohoto druhu obnovitelných a současně jen občasných zdrojů energie (OZE) je ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL). Ve srovnání s výkonem zhruba 12 gigawatt, který potřebuje republika pro svůj zimní provoz, vypadá oněch 1,5 giga větrného výkonu slušně. Jako pěkný příspěvek k zajištění dostatku elektřiny a zároveň k dekarbonizaci, neb se budeme moci zbavit stejného výkonu z uhelných elektráren. Tak se celá věc také prezentuje. Leč tato prezentace je na hony vzdálená pravdě.
Větrníky v tuzemských podmínkách dodávají v ročním průměru do sítě čtvrtinu svého instalovaného výkonu. Takže z mohutně dotovaných větrných elektráren (jen v poslední výzvě stát nabízí tři miliardy) získá Česko reálně nějakých 0,376 gigagawattu, čili 376 megawatt. Čili výkon necelých dvou bloků elektrárny ve Chvaleticích, nebo pětinu výkonu Temelína.
Není přitom jasné, kolik více než stometrových větrníků se kvůli tomu nakonec postaví. V případě turbín s výkonem dvou megawatt by jich bylo potřeba 750. Byly-li by čtyřmegawattové, pak by jich vyrostlo 375. S ohledem na tuzemské větrné podmínky bude výsledný počet někde mezi těmito počty.
Část ze stovek stožárů bude podle vlády trčet z lesů. To, že se mají především stavět v hospodářských lesích a teprve potom v lesích ochranných a lesích zvláštního určení, na podstatě věci nic nemění. Bude se kácet.
Jestli budou ve zvolených lesích už nějaké cesty, budou se pro dopravu listů rotoru muset rozšířit kácením. Vykácí se také prostor celého staveniště, který se již znovu zalesňovat zřejmě nebude. Dílem kvůli lopatkám větrníku, dílem proto, že za 20 let se bude o kousek vedle stavět kompletně nová elektrárna.
O skutečném vlivu větrníků na les a jeho obyvatele přitom nemáme žádné věrohodné komplexní studie(zde). Tušíme jen, že mění migrační trasy ptáků, které kromě toho také zabíjejí. Jen nevíme, jak moc. Víme, že likvidují hmyz, byť daleko méně, než zemědělství. Ale přesto jde o 1200 tun ročně (zde). Tyhle tuny pak chybí ptákům, stejně jako ty zmařené zemědělstvím.Do prostoru se z nich také uvolňuje – z každé – až 100 kilogramů obroušených jedovatých částeček ročně (zde). Zda infrazvukem či vibracemi nevyhánějí zvěř, nevíme vůbec. Ale zdá se, že minimálně můžou měnit druhovou skladbu zvěře (zde).Čili zcela vědomě budeme po republice kácet životodárné lesy proto, abychom do nich zasadili spíš stovky než desítky zařízení, o jejichž skutečném vlivu na životní prostředí nevíme nic. A jež ještě ke všemu způsobují lokální oteplení. Tři čtvrtiny roku z nich přitom nezískáme žádnou elektřinu, neboť průměrně dodají jen čtvrtinu svého instalovaného výkonu.
Kde jsou všichni ti ochránci životního prostředí, aby se ptali, zda se tahle úspora oxidu uhličitého opravdu vyplatí? Aby chránili les? Nikde. Mlčí. Část z nich proto, že mají plné ruce práce s tím, aby blokovali stavbu přehrady Nové Heřminovy (zde), jež má chránit obce na Bruntálsku před opakujícími se ničivými povodněmi. Ti ostatní asi hloubají nad tím, jak lidem vysvětlit, že 150metrový větrník v lese je krásný, ničemu nevadí a je nezbytný pro naši energetickou bezpečnost. A hlavně pro záchranu planety.