Doba čtení:5 m, 8 s
S uzavřením poklopů hrází na důlních dílech a s trvalým přerušením větrního i fyzického propojení mezi Dolem ČSM a Dolem Darkov skončila i možnost migrace tvorů vegetujících pod zemí, které každý havíř dobře zná. Tým akademiků z Přírodovědecké fakulty na Ostravské univerzitě na téma živočichů v dole svého času dokonce provedl unikátní průzkum. V rozhovoru pro Měsíčník Horník o něm mluvil zoolog Petr Kočárek.
Koho napadlo zkoumat život v dole ne z pohledu havířů?
Pro havíře je přítomnost cvrčků a některých dalších živočichů – nejčastěji myší a potkanů – běžnou, každodenní záležitostí. Zoolog se ovšem do dolu jen tak nedostane. Podnět na prozkoumání života v podzemí přišel od Ladislava Húsky, bývalého pracovníka darkovské šachty, který se na mne obrátil s dotazy právě ohledně cvrčků v dolech. A jelikož jsem projevil zájem, byli jsme zkontaktováni s vedením tehdejšího Dolu Darkov, které nám poté umožnilo výzkum realizovat. Fárali jsme s běžnou směnou horníků v doprovodu zkušených průvodců i zástupců vedení dolu.
Máte osobně nebo někdo z týmu bližší vztah k hornictví?
U nás na Ostravsku nebo Karvinsku má hornické předky skoro každý. Z našeho čtyřčlenného výzkumného týmu hned tři měli otce horníky. Moje rodina má část kořenů v Čechách, ale i přesto byl i můj táta po část života horníkem, konkrétně na uranu v Příbrami. Od dětství jsem poslouchal hornické historky jak ze šachty, tak z povrchu. Fascinovaly mne podzemní vláčky, kterými horníci jezdili na šichty, později podzemní jezera, zkameněliny… Byly to nicméně takové ty dětské naivní představy. Dnes pohlížím na hornictví úplně jinak – je to především obrovská dřina ve velmi nehostinném prostředí. Klobouk dolů před všemi těmi chlapy!
Hlavní ventilátory musí zůstat v Dole ČSM v provozu
A jak výzkum probíhal, kolikrát jste fárali, jaké to bylo?
Fárání nebylo úplně jednoduché zařídit, byla zapotřebí řada výjimek z hlediska vybavení, které jsme potřebovali, ale běžně se s ním do dolu nesmí. Proto jsme provedli jednorázovou akci, fárali jsme čtyři, ať toho stihneme co nejvíce a byli jsme na průzkum dobře připraveni. Prozkoumali jsme několik úseků chodeb v 770 metrech pod zemským povrchem. O cvrčcích jsme věděli, cílem průzkumu však bylo zjistit, co všechno tam ještě žije a jak to tam vlastně přežívá. Prozkoumávali jsme metr po metru, prohledávali štěrbiny, odklápěli kameny, lovili nalezené jedince pomocí sítěk a exhaustorů, což jsou nasávačky na drobné živočichy. Osobní zážitek s tímto prostředím byl velmi důležitý. Bylo třeba vidět, jak nehostinné je, jak vysoká je tam teplota, vlhkost a hlavně prašnost.
Přiblížíte výsledky, co vlastně v dole žije a čím se to živí?
V přírodě jsou společenstva tvořena stovkami druhů rostlin a živočichů, kteří mají mezi sebou různé potravní vazby. Živiny vytváří zelené rostliny, to jsou takzvaní primární producenti, na nichž se živí různé druhy živočichů – konzumentů. A na nich zase jiné druhy predátorů i parazitů. Vše to vytváří jeden funkční celek. Byli jsme velmi zvědaví, jak to funguje v dole, kde žádné rostliny nejsou. Zjistili jsme, že zdejší společenstvo je druhově velmi chudé, konkrétně jsme objevili tři druhy bezobratlých živočichů a dva druhy obratlovců. Všechny synantropní, tedy vyhledávající společnost člověka, a s člověkem, horníkem se do dolů také dostali. Veškeré tyto druhy jsou i velmi odolné a potravně nenáročné, protože jsou schopné živit se čímkoliv organickým. Mezi sebou vytvářejí zajímavou potravní síť, protože jsou schopni se živit také sebou navzájem, ne se přímo lovit, žádný z druhů není predátor, ale živit se mršinami těch ostatních. Přesto ani takové společenstvo nemůže dlouhodobě fungovat bez vstupu živin z vnějšku. Kde se ty živiny berou, jsme zjistili na místě, a to i podle koncentrace živočichů kolem odpadkových košů. Ano, veškerý život v dolech je závislý na zbytcích svačin horníků. Při pravidelném fárání to funguje perfektně, podle svědectví horníků vegetují cvrčci v dole nejméně dvacet let. Ovšem ukončení těžby bude znamenat i konec veškerého života v dolech, protože tam prostě nebude co žrát. Podzemní fauna Dolu Darkov se pomalu stává minulostí, avšak zatím nadále prosperuje v sousedním Dole ČSM. Nedávno uzavřené propojení mezi Darkovem a ČSM bylo koridorem i pro drobné živočichy, a fauna obou dolů tak byla stejná.
Podnik OKD loni dosáhl čistého zisku 5,1 mld. korun
Zajisté jste výsledky publikovali, co na to odborná komunita?
Publikovali jsme vědeckou studii zaměřenou na jeden z pozorovaných druhů, konkrétně šlo o stínku větší, nicméně článek pojednával i o celém společenstvu v dole. Stínka větší je přitom v podmínkách České republiky vzácný druh s pouze několika nálezy. Údaj o jejím výskytu z Dolu Darkov je první ze Slezska a také je to záznam o nejhlouběji žijící stínce u nás. Abych trochu přiblížil, které druhy tady v dolech vlastně žijí: z bezobratlých živočichů jsou to kromě zmíněné stínky a cvrčků domácích také rybenky domácí, z obratlovců jsou to myši domácí a potkani obecní. Tedy dohromady pět druhů. Článek má ve vědecké komunitě dobré ohlasy, je citován ve vědeckém tisku jak u nás, tak v cizině. Je to přece jen taková zoologická zajímavost.
Co říkáte na chlapy, kteří tam tak hluboko v dole dělají?
Havířina je obrovská dřina v těžkých podmínkách, ten, kdo na šachtě za provozu nikdy nebyl, představí si to jen stěží. My jsme nakoukli, ale i tak nám to rozšířilo obzory. Pro horníky jsme ale i my byli zážitkem. Vždyť též ještě neviděli nikoho běhat v dole se síťkou v ruce … Podle dostupných údajů v tuzemsku ještě nikdy nikdo zoologický průzkum v černouhelných dolech nedělal, takže to byla kuriozita z obou stran.
Bude se výzkum opakovat, máte v dané oblasti novinky?
Náš výzkum jsme už ukončili a publikovali. V loňském roce vyšla ve vědeckém tisku studie z černouhelných dolů v Horním Slezsku v Polsku. Polští kolegové se námi inspirovali a pátrali po cvrčcích v tamních šachtách. Objevili je v několika důlních dílech, nejhlouběji ve 1290 metrech, takže ještě o přibližně půl kilometru hlouběji než my. V různých černouhelných dolech panují velmi podobné podmínky, ať jsou kdekoliv. Takže můžeme očekávat podobná společenstva i jinde v Evropě. Zajímavé by ovšem bylo porovnání se šachtami na ostatních kontinentech, v Asii, Africe, Americe.