Doba čtení:2 m, 29 s
Zelení aktivisté mají jednoduchý fígl, jak šířit paniku a přitom odcházet z debat jako vítězové. Je docela nenápadný, neférový a dobře jim funguje. Protože jim média nahrávají.
Nediskutovat! To je základní poučka, kterou se vyzbrojují environmentalisté, když jdou do nějaké veřejné diskuze. Tenhle jednoduchý recept, který si vzájemně předávají, jim umožňuje opanovat veřejnou debatu. Přestože nemají žádný funkční recept pro uspokojení energetických potřeb Evropy ani světa.
Čtěte také:
Zatmění slunce paralyzuje solární elektrárny
Začíná světová plynová válka?
Redaktoři hlavních médií jim v tom jdou na ruku, protože mlčky jejich techniku přijímají. Přitom právě oni jsou těmi, kdo mají klást nepříjemné otázky a nenechat se odbýt. Což je přístup, který vůči aktivistům neuplatňují. A jejich nadřízení mlčí. Přitom jde o elementární porušení principu objektivního a nezávislého přístupu.
Kvůli tomu mohou v televizi i v novinách představovat svoje katastrofické vize, ve skutečnosti nic neříkající průzkumy a především klást požadavky. Bez toho aniž by se jich někdo pořádně ptal na to, jaké navrhují funkční řešení. A pokud už taková otázka padne, spokojí se redaktoři s odkazem na nějakou studii nějaké ekologistické organizace, která jejich tvrzení podporuje, případně se odkáží na Německo. Což má zhruba stejnou vypovídací hodnotu. Schválně si nějakou takovou „diskuzi“ najděte v televizním archivu.
Že se nejedná jen o dedukci, jednoznačně ukazuje citace z ultralevicového internetového Deniku referendum, které vede prominentní aktivista Jakub Patočka. Ve zprávě o debatě svého deníku, které se zúčastnili studenti (tedy studenti a studentky, jak text politicky korektně uvádí) z ekologistického sdružení Fridays for Future, jež provozovalo „páteční stávky za klima“.
Monika Šatavová z kdysi mediálně velmi známé zelené iniciativy Pražské matky, na ní mladým ekologistům předávala své zkušenosti. „Stávkujícím studentům a studentkám sdruženým v hnutí Fridays for Future ze své zkušenosti radila, ať se nenechají vtáhnout do odborné debaty, ve které by místo zdůrazňování nutnosti ochrany klimatu a hledání řešení museli sami nabízet expertní stanoviska. Jejich úkolem je podle Šatavové tlačit politiky a veřejnost k činnosti a to je dle jejích slov zcela legitimní,“ píše se v článku (zde). „Chceme, aby politici chodili za vědci a radili se s nimi,“ doplnila pak známou mantru mluvčí studentských aktivistů Anna Mezgerová.
Aniž by si asi uvědomila, že tenhle požadavek přesně odpovídá radě nedebatovat. Protože politici samozřejmě sluchu vědcům popřávají. Ale ne jenom těm ekologisticky správným. Protože povinností politiků není vypnout energetiku, ale najít skutečně funkční řešení pro budoucí generace. Do čehož spadá přirozeně i to, že pokud se řeší globální záležitost, musí být řešení globální, nikoli jen eurounijní. Jenže to se nehodí. Podle aktivistických zkušeností je efektivní opakovat naučené věty, klást požadavky, nerespektovat fyzikální zákony, ignorovat aktuální vývoj a nezabývat se skutečným řešením. Nikdo jim pak nemůže říct, že v něčem udělali chybu. Tu vždycky udělají jen politici, kteří požadavky aktivistických fanatiků odkývají.