Doba čtení:3 m, 13 s
První ze tří částí zprávy „klimatického“ panelu IPCC na bezmála 4000 stranách rekapituluje výzkum změny klimatu do roku 2019. To nejdůležitější zjištění však stále chybí.
Za změny klimatu může člověk, protože spaluje fosilní paliva, čím se uvolňuje oxid uhličitý. Vývoj klimatu se však dá zvrátit. Tak se dají shrnout hlavní závěry šesté hodnotící zprávy mezivládního „klimatického“ panelu IPCC (například zde). Pokud by však lidstvo dokázalo uvolňovat jen omezené množství C02, nemuselo by být oteplování klimatu tak velké, jak nyní vědci předpovídají ve svých modelech. Ideální by samozřejmě podle nich bylo, kdyby lidstvo dokázalo fungovat uhlíkově neutrálně. Tedy produkovat jen tolik oxidu, kolik jej dokáže příroda a lidské technologie zachytit. Pozitivní efekt takového stavu by se měl projevit na vývoji klimatu objevit za 20 let.
Čtěte také:
Vědci varují: Nespalujte dřevo místo uhlí, je to hloupost
Česko téměř veškerý plyn dováží z Ruska
První díl zprávy má přibližně 4000 stránek. Jen seznam zdrojů informací čítá 14 tisíc položek. Není tedy úplně reálné, aby někdo přečetl zprávu celou. Což nabízí otázku, k čemu je dobrá roky zpracovávaná zpráva, když ji nikdo nepřečte celou? Jistě v ní však bude možné najít vše, co klimatologové vyzkoumali a vymodelovali. Ale jako o celku se o zprávu bude dát diskutovat jen obtížně. Diskuzi je přitom stále proč vést, protože zdaleka ne všichni vědci se závěry IPCC souhlasí. A bagatelizováním rozdílných názorů ještě nikdy věda kupředu nepokročila.
Zpráva však nepřináší funkční recept, jak to, jak celosvětově a rychle přejít na technologie, jež nebudou založeny na fosilních zdrojích – uhlí, plynu a ropě. Samozřejmě, to také nemohl nikdo soudný od klimatologů čekat a ani nečekal. Současně je ale fakt, že bez takového receptu jsou veškeré varovné zprávy IPCC málo platné. Říkat někomu, že nemá jezdit rychle, když jinak jezdit neumí, také nemá valného smyslu. Ale lidstvo je přesně v této situaci. Za fosilní zdroje nemá rychle po ruce efektivní náhradu.
Řeči o možnostech fotovoltaických a větrných elektráren jsou totiž zatím stále jen řeči (zde, zde a zde), které z těchto obnovitelných zdrojů nemohou udělat spolehlivé zdroje elektřiny, na které je moderní civilizace existenčně závislá. Stejně tak elektromobily nejsou „čistými“ stroji a nestanou za pár let cenově běžně dostupnou alternativou všech druhů automobilů se spalovacím motorem. Aby toho nebylo málo, celý „boj s klimatem“ je záležitostí primárně EU. Joe Biden sice už pod taktovkou progresivistů mezi Demokraty pro USA nalinkoval smělé „klimatické“ cíle, ale Brusel už donutil členské státy k tomu, aby takové cíle naplňovaly. A platily za to již nyní nehorázné sumy. Jak přitom z logiky věci vyplývá, je-li klima globální problém, musí se řešit globálně. Nikoli eurounijně. Protože když do roku 2050 – nebo zítra – zmizí evropské emise (sedm procent světového CO2), atmosféra a klima si toho ani nevšimnou. A klima nad Evropou se samozřejmě nepřestane měnit. K uším vůdců dalších velkých emitentů oxidu uhličitého zatím naléhání IPCC o tom, že je potřeba jednat rychle zatím zřejmě neproniklo. Donkichotství bruselského oxidového tažení vedle toho vyniká ještě více.
Celou aktivitu klimatického panelu ovšem silně zatěžuje a v důsledku devalvuje skutečnost, že se tohoto tématu chytily neolevicové strany, které klimatickou agendu spojují s urputnou snahou zavést v jejím jméně socialismus. Nejvíc patrné je to v evropských státech, v centrále EU v Bruselu a v USA. Ač představitelé těchto stran prezentují své socialistické vize jako nezbytnou součást „boje“ s globálním oteplováním, není to pravda. Příkladem jsou samotné USA, jež emise snižovaly i před příchodem zeleného prezidenta Bidena.
Základním problémem všeho klimatického pinožení však je, že prostě nemáme adekvátní, efektivní a finančně dostupnou náhradu za všechny současné fosilní technologie. Což je ten důvod, proč téměř všechny státy světa zatím nezahájily žádný úprk od uhlí, plynu a nafty. Jestli mají vědci pravdu, je tím pádem jasné, že se klima kvůli lidské činnosti bude měnit dál. Otázkou je jak moc. Ale ještě důležitější otázkou je, jak se tomu přizpůsobit. Tím se zatím na vládní úrovni nikdo pořádně nezabývá.