Doba čtení:2 m, 45 s
Výroba a spotřeba elektřiny ve Spolkové republice Německo od 9. do 16. února letošního roku. Šedá barva představuje výrobu v konvenčních zdrojích. Zdroj: Agora-energiewende.de

Výroba elektřiny stojí v zimě na konvenčních zdrojích elektřiny. Dostupné statistiky dokazují, že obnovitelné zdroje požadavky moderní společnosti nemohou uspokojit.

Ledva na chvíli přišla do Evropy celkem normální zima, energetiky bez dostatečné rezervy v konvenčních zdrojích mají problémy se zajištěním dostatku elektřiny. Případ Švédska, které ve snaze o záchranu nastartovalo starou mazutovou elektrárnu pronikl až do českých novin (zde). (Kdo očekával, že se k situaci ve své vlasti vyjádří i Greta Thunbergová, jež je ikonou tažení proti fosilním palivům, byl zklamán. Ona, ani nikdo další s široké skupiny nátlakových organizací a skupinek se ke švédskému problému nevyslovil.)

Čtěte také:
Uhlí dá Němcům čas na vývoj nových technologií
Schröder brání ruský plyn, na Navalného odmítl odpovědět

Z tuzemského pohledu je však důležitější než Švédsko sousední Německo. To má již více instalovaného výkonu v OZE víc, než v konvenčních zdrojích. Souběžně má tak k dispozici dvě zdrojové základny, jež obě mají instalovaný výkon takový, aby teoreticky pokryly nároky celé země. Zimní realita však jednoznačně dokazuje, že tuto schopnost má celoročně pouze jedna z nich. Ta konvenční. Přetištěný graf z Agora-energiewende.de, jež vzniká na základě průběžných aktuálních dat, to ilustruje zcela jasně.

V týdnu od 9. do 16. února nedokázaly větrné a fotovoltaické elektrárny nikdy pokrýt ani polovinu spotřeby. Nejčastěji se objem jejich dodávek pohyboval okolo pětiny spotřeby. Z grafu je také jasně vidět, že nejvýkonnějším OZE jsou větrné elektrárny umístěné na pevnině. Velmi často zmiňované elektrárny na moři (offshore) dodávají doslova jen zlomek z celkové spotřeby. Aby nebylo problémů málo, z grafu je také dobře vidět, jak dodávky z těchto OZE v průběhu dne kolísají. Konstantní dodávku z obnovitelných zdrojů poskytují pouze klasické vodní elektrárny a zdroje pálící biomasu. To vše jsou známá fakta. Ale jen při pohledu na takové grafy nefunguje demagogie zelených lobbistů.

Přetištěný graf ukazuje i to, kolik elektřiny je Německo schopné vyvézt. Také to je důležitý údaj. V zimě totiž standardně na dovozu závisí Rakousko, jež musí někdy dovážet až 70 procent své spotřeby. Nyní akutně potřebovalo importovat elektřinu Švédsko. I to jsou skutečnosti, které tlačí cenu elektřiny nahoru. Přinesli jsme tak již letos zprávu o tom, že jeden megawatt stál 100 eur (zde). Od té už se však cena dokázala dostat i přes 130 eur (zde).

V souvislosti s bruselským tlakem na odstavování uhelných elektráren by již mělo být všem jasné, jak bude vypadat budoucnost. Minimálně v zimě bude elektřina nekřesťansky drahá a bude jí málo. Vyplývá to jasně z grafu, který ukazuje skladbu výroby elektřiny v Německu od začátku letošního roku do 16. února.

Výroba a spotřeba elektřiny v Německu od začátku letošního roku do 16. února (bez špičkových výkyvů). Šedé jsou konvenční zdroje (fosilní + jádro), žlutá fotovoltaika, světle modrá patří VTE na pevnině, tmavě modrá VTE na moři. Třetí modrá jsou klasické vodní elektrárny a zelená je biomasa. Zdroj: Agora-energiewende.de

Poslední graf ukazuje, co dělají výkyvy počasí s cenami elektřiny.

Cenu elektřiny v Německu od začátku února do 16. února ukazuje světle modrá křivka. Zdroj: Agora-energiewende.de.