Doba čtení:2 m, 54 s
Druhý červencový týden připravil těm, kteří se zajímají o insolvenční řízení OKD, dostatek materiálu, se kterým mohou klidně strávit i několik letních prázdninových dnů.
Vše se točí kolem plánu restrukturalizace společnosti OKD. Jednak kolem jeho doplněného obsahu a jednak kolem prodeje jeho předkladatele, tj. OKD.
V prvém případě jde o Reorganizační plán, který byl nyní sestaven k 30. 6. 2017 a který mění a doplňuje původní verzi plánu ze 7. 4. 2017. Ve skutečnosti nejde až tak o převratné úpravy původní verze. Hlavní novinkou je připojení účetní závěrky od 9. 5. do 31. 12. 2016, takže nyní reorganizační plán obsahuje (postupně) údaje o hospodaření za celý loňský rok.
Čtěte také:
Soud se vrátí k privatizaci OKD
Kam čert nemůže, nastrčí poradce
Ostatní změny jsou relativně menšího rozsahu a obsahují aktuálnější stav akceptovaných pohledávek a aktuálnější stav vývoje nákladů. Proto se míra očekávaného uspokojení věřitelů příliš nezměnila, slabě vzrostla, a to z 0,31 % na 0,35 %.
Stojí za pozornost, že jde o míru uspokojení minimální a že plán připouští možné uspokojení teoreticky až do 100 %. Taková situace by ale nenastala v důsledku provozní činnosti, protože provoz bude prodán a převeden na nového vlastníka – stát (smlouva ze začátku letošního dubna). Zatím jediné peníze, se kterými se může počítat (kromě těch, které ve společnosti již existují) jsou peníze právě z prodeje provozní části OKD.
Aby se dalo hovořit o uspokojení věřitelů v desítkách procent, musel by buď klesnout objem požadavků, což může být výsledkem některých tzv. incidenčních sporů a zamítnutí pohledávek, nebo by musely přijít peníze soudně požadované po bývalých akcionářích (hovoří se hlavně o Zdeňku Bakalovi a o objemu 12 miliard korun).
Ve druhém případě je na mysli skutečnost, že Reorganizační plán a jeho přijetí je a patrně bude součástí sporu o výsledek prodeje OKD. Vyskytuje se totiž jako argument v kritice nabídkového řízení OKD ze strany zahraniční společnosti Alcentra Limited, která byla vedle českého státu druhým účastníkem soutěže. Alcentra, mimo jiné, pak také vznesla požadavek na odnětí přednostního práva Dlužníka – OKD k sestavení a předložení Reorganizačního plánu, což bylo soudem zamítnuto.
Zkusíme-li se ponořit do „korespondence“ OKD a Alcentry na toto téma adresované insolvenčnímu správci nebo insolvenčnímu soudu můžeme nabýt snadno pocitu, že se díváme na pozitiv a negativ; argumenty jedné strany jsou rozporovány druhou a naopak. Nemá smysl se pokoušet to rozřešit, klíčová budou případná soudní hodnocení. Pakliže ale mezi mnoha riziky pro úspěšnost Reorganizačního plánu je v něm uvedeno, s nemalou pravděpodobností a významem, riziko napadení Reorganizačního plánu a jeho přijetí, pak je to asi charakteristika dosti výstižná.
Patrně nejpodstatnější okolností v tomto souboji pohledů může být to, že úvahy o reorganizaci OKD v případě Alcentry počítají, pokud soudíme správně, s využitím provozní části OKD jako zdroje pro generování budoucích peněz pro uspokojení požadavků věřitelů zainteresovaných v insolvenčním řízení. To se pro věřitele může jevit jako relativně zajímavá varianta. Otázkou ovšem je, zda pro samotné OKD není prospěšnější vytvoření tlusté čáry za minulostí, jak jej více méně navrhuje stávající Reorganizační plán a získání klidu na řešení nelehkých otázek budoucnosti. Konec konců, i určité obavy a nedůvěra, že se může bývalý scénář nějak opakovat a vést ke konci společnosti, jsou docela pochopitelné, aniž by to mělo být nějaké obviňování.
Buď, jak buď, mnohastránkový rozsah výše zmíněných dokumentů může být pro zájemce dostatečným předmětem zkoumání a četby a patrně se v něm ještě najde více podnětů ke komentářům.
Mohlo by vás zajímat:
Podkrušnohorské muzeum opravilo parní těžní stroj
Uhelný důl Zollverein je památka UNESCO
VIDEO: Staňte se na chvíli řidičem monstra