Aktivisté chtějí žalovat vládu. Bude vláda žalovat je?

Zakladatel Extinction rebellion v Česku stál u zrodu spolku, který s aktivistickou advokátní kanceláří bude žalovat vládu, aby ji donutil jednat podle zelené víry. V podstatě se tak vracíme do středověku.

Ortodoxní zelená víra nepřipouští odchylky, ani používání zdravého rozumu. Výsledkem je, mimo jiné, i nejnovější aktivistický plán vybrat mezi lidmi 250 tisíc, zaplatit za ně aktivistickou advokátní kancelář Frank Bold, která připraví žalobu na vládu České republiky (zde). Kvůli tomu, že se chová jinak, než jak si vynucují ekologističtí fanatici.

Čtěte také:
Dobré zprávy. Elektřina i plyn asi zlevní
Češi žádají energetickou soběstačnost

Vláda totiž – na rozdíl od nich – nechce zbrkle uvrhnout Česko do energetické nejistoty, která znamená nejistotu prakticky ve veškerém konání. Naše civilizace je totiž postavená na využívání elektřiny a na tom, že je elektřina k dispozici kdykoli a téměř kdekoli (například zde). Přesně proti bezpečným dodávkám elektřiny přitom míří úsilí aktivistů, když požadují ukončení činnosti všech fosilních zdrojů a navíc nesouhlasí ani s jádrem. Bez povšimnutí přitom nechávají fyzikální fakta o možnostech obnovitelných zdrojů.

Zelení aktivisté, kteří se neustále ohánějí klimatology, ignorují také účelově důležitý fakt z této oblasti. Klima má i podle klimatologů, setrvačnost 30 až 50 let. To znamená, že ani okamžité ukončení jakéhokoli pálení na celé planetě by nepřineslo okamžitou změnu, ale stejně by pokračoval současný trend.

Navíc, aby si vůbec planetární klimatický systém vůbec všiml nějaké změny v množství oxidu uhličitého, musí se jeho emise změnit v globálním měřítku. Emise České republiky jsou přitom hluboko pod jedním procentem světových emisí, takže na globální systém nemají praktický vliv.

Žaloba by mohla mít skutečný smysl v části týkající se adaptace na budoucí podmínky (jakkoli nevíme, jaké budou, protože klimatické předpovědi zatím nejsou příliš přesvědčivé). Protože podstatné zrychlení nápravy krajiny k tomu, aby dokázala zadržet co nejvíc vody, je skutečně v zájmu celého Česka. Neboť více přehrad a rybníků je jen součástí řešení, nikoli celým řešením. A k celému řešení vodní situace by se hodilo vládu postrčit. Jenže o vodě se zatím vstupní materiály aktivistické skupiny Klimatická žaloba ČR jaksi nezmiňují…

Místo toho opakují třeba blábol o tom, že  „Pokud podle mezinárodního expertního panelu IPCC nepřijmeme razantní opatření v následujících 10 letech, nebude už cesty zpět“. Což je tvrzení, které se objevilo v souvislosti se známou švédskou aktivistkou Thunbergovou, ale evidentně nemá oporu v realitě. (V rozhovoru na iUHLI.cz zde.) Nicméně média tehdy tenhle údaj oddaně papouškovala. Teď s tímhle „hausnumerem“ operuje extremistická partička, chystající „klimatickou žalobu“.

Nepřetržitý a čím dál nevybíravější nátlak aktivistů, postavený na zcela nesmyslných požadavcích, by měl konečně vládu dotlačit k rázným krokům.

Čtěte také:
Energetika dostává největší šok za 70 let

Tím prvním by bylo označení ekologistických skupinek a „organizací“ za subjekty, které setrvale usilují o významné hospodářské poškození ČR. Protože umanuté požadování co nejrychlejšího odstavení fosilních elektráren bez zajištění bezpečné náhrady není ničím jiným. Samozřejmě jde také o hrozící ztrátu konkurenceschopnosti a z ní pak plynoucí nezaměstnanost, zdražování elektřiny a tepla, požadavky na úpravu jídelníčku a tak dále a dále. To všechno jsou oblasti, ve kterých ekologisté ohrožují zájmy republiky a nás neekologistů.

Na to by logicky navázalo odejmutí všech státních finančních podpor, protože stát nemůže financovat ty, kteří jej chtějí poškodit. To nemá s demokratickými principy nic společného. To by pravděpodobně přivodilo hysterickou reakci některých médií, samotných ortodoxních partiček a samozřejmě „liberálních“ politiků v tuzemsku i v Bruselu, kam by s nářkem hned zamířilo poselstvo ublížených údajně nevinných zelených. Což ovšem není nic, co by vláda nemohla celkem s přehledem ustát. Navíc, s docela čistým svědomím.

Pokud by militantní skupinky fanatiků zeleného náboženství měly pocit, že i potom musí ve jménu své vyšší pravdy „páchat dobro“ a nutit vládu i všechny Čechy k tomu, aby skákali, jak oni pískají, pořád je tady možnost je zakázat. Protože usilují o významné hospodářské poškození Česka. Což by samozřejmě aktivisté napadli u soudu, který by pak mohl nezávisle rozhodnout o dalším osudu zeleného aktivismu. Podle jednoduše ověřitelných faktů týkajících se ekologistických požadavků by soud nemohl skončit jinak, než vítězstvím vlády. (A lidé se konečně srozumitelně dozvědí, jaké nesmysly ekologismus hlásá.)

Samozřejmě, že zakazování názorových odpůrců není nejlepší cesta. Ale v případě, že odpůrci nedodržují vůbec žádná pravidla, je nezbytné bránit se nekompromisně.