Čtvrteční tisková konference o rozšířené studii vlivu elektrárny Chvaletice jasně ukázala, proč firmy se zelenými aktivisty tak těžko hledají dohodu. Existují tři hlavní důvody.

Základní problém mezi zelenými všeho druhu a podnikateli všeho druhu je v tom, že hrají každý jinou hru, takže každý respektuje jiná pravidla. Aktivistovo základní pravidlo je, že se musí hrát podle jeho pravidel, jinak je všechno špatně. Jeho pohnutky jsou totiž dle jeho přesvědčení tak průzračné a zcela správné, že s nimi přeci musí souhlasit každý. A když nesouhlasí, je okamžitě negativně onálepkován.

Čtěte také:
Greenpeace zase straší a počítá mrtvé
Modernizace Chvaletic nemá negativní vliv na okolí

Druhé a možná ještě významnější pravidlo je, že aktivista musí totálně zvítězit, jinak jeho „boj“ nekončí. V případě uhelných elektráren tak Greenpeace, Hnutí duha a další partičky nadšenců skončí až ve chvíli, kdy všechny uhelné elektrárny budou zbourané. V případě jaderných elektráren platí to samé. Ukazuje se to znovu a znovu. A je přitom jedno, o jaký aktivismus jde. Feministky nevědí kde přestat s tím, čemu stále říkají emancipace. Genderisti existují teprve chvíli, ale již chtějí absolutně rozvrátit jeden ze základních kamenů fungování lidstva (ostatně většiny živých tvorů), tedy existenci dvou pohlaví. Pro jistotu i slovo pohlaví odmítají používat. Aktivisté za práva homosexuálů také říkali, že po zavedení registrovaného partnerství už nebudou nic chtít. U aktivisty je proto nejdřív potřeba odhalit jeho konečný cíl, protože to je to, proti čemu ve skutečnosti člověk stojí.

Oproti tomu se podnikatel pohybuje na hřišti, kde neurčuje zdaleka všechna pravidla, protože se musí řídit zákony. A musí také umět hrát, když už ne přímo způsobem win – win, tak alespoň tak, aby se s ním jeho obchodní partner byl ochoten bavit znovu. Podnikatel také musí přijít na to, co si trh žádá, tedy na to, zač dostane zaplaceno. Aby uživil nejen svoji rodinu, ale také svoje zaměstnance, aby mohl rozvíjet firmu. A přitom musí respektovat zákony a kontroly úředníků… Zkrátka podnikatel musí umět dělat funkční kompromisy. Ničím z toho se aktivista nezabývá. Ani těmi zákony. Ty porušuje jako důkaz toho, že má pravdu.

Třetím problémem je ortodoxní víra jednoho a ateismus druhého. „My máme pravdu,“ z toho aktivisté nejen vycházejí, ale také na této pozici důsledně setrvávají. Jejich odpůrce, protože ho jeho vlastní praxe obvykle již dávno přesvědčila, že není neomylný, touto neochvějnou vírou neoplývá. Co je ve sporu výhodnější, se již mnohokrát ukázalo. V současnosti to předvádějí muslimští fanatici, což jsou také svého druhu aktivisté.Když nepochybujete, nemusíte se zatěžovat posloucháním argumentů protistrany, leda byste v nich hledali materiál pro svůj další útok. Protože vy nehledáte kompromis. (Energetici říkají, že by s aktivisty rádi vedli skutečně odbornou debatu. Ovšem to není typ debaty, o který by měli aktivisté zájem.)

Což je přesně opak přístupu podnikatele. Ten ví, že musí poslouchat, protože díky tomu najde snadněji kompromis, řešení, které bude vyhovovat oběma stranám: jemu a městu, jemu a státu, jemu a jiné firmě, jemu a místním lidem. Zelený aktivismus, environmentalismus, ekologismus, nebo jak tomu budeme říkat, už fungují jako ortodoxní náboženství, čili nehledá dohodu a kompromis.

Třetím důvodem je latentní nenávistné levičáctví, které stojí proti svobodnému podnikání. Každý podnikatel je podle tohoto názoru lumpem, který má i po zdanění moc peněz. Že podnikání slouží k vytvoření zisku, zatím sice tihle lidé nezpochybňují, ale zcela zjevně by rádi určovali něco jako „přiměřený zisk“. V případě elektráren se to projevuje přístupem „miliarda sem, miliarda tam, vždyť oni je mají“. Je tovytrvalé zasévání semínek třídního boje a třídní nenávisti, jak by se řeklo pře rokem 1989. Cílem je vyvolat ve veřejnosti negativní reakce vůči konkrétnímu podnikateli, které povedou k lepšímu přijímání jednotlivých aktivistických cílů. V kontextu tohoto textu je takovým cílem například uzavření elektrárny Chvaletice. Je přitom jedno, jak se negativních emocí dosáhne. Takže ani s pravdou není důvod si lámat hlavu. Pravda je přeci jen slovo.

Když si tyhle tři důvody sečtete, už se nebudete divit tomu, odkud pramení přesvědčení aktivistů o tom, že zákony se musí dodržovat jen tehdy, když s nimi oni souhlasí. Což v případě energetiky zjevně tak není a to jim dává právo chtít po elektrárnách, aby šly daleko (v případě dopadových studií doslova) nad rámec legislativy.

Teď už víte, proč se s aktivisty nedomluvíte.

Mohlo by vás zajímat:
TOP 10 největších těžebních bestií
Největší bagr na světě udělal kariéru ve filmu
V garáži tento stroj neopravíte