Doba čtení:5 m, 18 s
Protože bereme většinu plynu z Ruska, měli bychom mít nové jádro od někoho jiného. Budoucnost Piráti vidí v OZE, akumulaci a tepelných čerpadlech, vysvětluje předseda strany.
Stavba paroplynových elektráren se investorům vyplatí. A nejen to. „Pokud chceme rychle snížit emise a zároveň zachovat cenově dostupné teplárenství v ČR, tak v nadcházejících letech asi není k dispozici jiná alternativa,“ říká předseda Pirátů Ivan Bartoš. Výhodou plynu je podle něj i to, že se do něj dají přimíchávat nízkoemisní a bezemisní plynná paliva, což by pomáhalo snižovat emise.
Čtěte také:
Filip: Plyn nemůže být primárním zdrojem elektřiny
Expert: EU by měla zavést uhlíkovou daň na plyn
Podporujete nahrazení uhlí v českém teplárenství a energetice zemním plynem?
V důsledku nárůstu cen emisních povolenek už dochází k útlumu využívání uhlí v teplárenství a v posledním roce tento trend významně zrychluje. Jako logická a rychlá se jeví právě náhrada zemním plynem – přítomnosti zemního plynu po dobu alespoň jednoho ekonomického cyklu se tedy nevyhneme. Avšak tam, kde to bude možné, musí jít náhrada palivové základny ruku v ruce se zachováním rozvodů centrálního zásobování teplem. V mnoha menších městech a obcích však výtopny ponechaly zemní plyn pouze jako zálohu a již nyní používají jako palivo například biomasu. Piráti podporují maximální rozvoj technologických inovací, proto vidíme budoucnost ve využívání kombinace obnovitelných zdrojů, akumulace energie a třeba i větších tepelných čerpadel. V dlouhodobějším horizontu pak samozřejmě zapojení malých modulárních reaktorů v teplárenství. Nicméně až konec tohoto desetiletí ukáže, zda taková technologie bude mít přijatelné investiční i provozní náklady a jak ji bude akceptovat veřejnost.
Podporujete dotace na výstavbu a přestavbu plynových elektráren a tepláren?
Dotace pro výstavbu nových plynových elektráren a tepláren nepodporujeme, toto rozhodnutí musí vycházet z tržních impulzů a záměrů soukromých investorů. Co se týká přestavby, tak státní dotace na přechod od uhlí k plynu už existují a je jen minimální šance, jak tomuto nějak zabránit. Navíc, pokud chceme rychle snížit emise a zároveň zachovat cenově dostupné teplárenství v ČR, tak v nadcházejících letech asi není k dispozici jiná alternativa. Vzhledem k cílům uhlíkové neutrality je u zemního plynu alespoň stále potenciál budoucího ozeleňování skrze spalování nízkoemisních a bezemisních plynných paliv, ať už to bude doma vyrobený biometan nebo třeba přimíchávaný vodík nebo zapojením technologií zachytávání a užití CO2. Za možnou alternativu dotací považujeme zvýhodněné půjčky na rozvoj energeticky účinnějších technologií poskytované skrze Evropskou investiční banku, ačkoli ta v důsledku taxonomie pravděpodobně také nebude podporovat plyn po roce 2022, případně mu zhorší úrokovou sazbou.
Kdo a kde by, podle vás, takové elektrárny měl stavět?
Už dnes se vyplatí stavět paroplynové elektrárny soukromým společnostem a jsem přesvědčený, že i v České republice nás takové projekty brzy čekají. Z hlediska přípravy i samotné realizace patří k těm méně náročným. Stavět je mají soukromí investoři. A kde je mají stavět? To vědí investoři lépe než já, ale logickým krokem jsou lokality, kde je to blízko k plynovodní infrastruktuře a zároveň je tam už vyvedený výkon z existujících uhelných zdrojů, které postupně dožívají. Takových vhodných lokalit je v ČR několik, ale toho si jsou investoři určitě dobře vědomi.
Máte relevantní informace o tom, kolik procent metanu uniká při těžbě plynu v Rusku, odkud bereme a budeme brát drtivou většinu plynu? Tato informace je důležitá pro kvalifikované posouzení celkové emisní zátěže oxidem uhličitým.
Základní informace k emisivitě různých zdrojů energie hezky popisuje IPCC, případně se jim často věnují různé dokumenty Evropské komise. Bohužel tradiční problém je zvolení metodiky, která výsledky umí ovlivnit oběma směry a najít nějaký objektivní dokument je celkem oříšek. U dodávek zemního plynu do ČR se musíme dívat na konkrétní ložiska a tranzitní trasy, které nás zásobují, pak by to mohlo jít dohledat poměrně dobře. A ať už máme názor na ruský plyn, jaký chceme, tak zrovna ta ložiska a tranzit přes severní cestu patří z hlediska emisí metanu k tomu lepšímu. Upozornil bych ale na to, že pokud se bavíme o emisích skleníkových plynů, tak objektivita je zcela zásadní a je potřeba posuzovat celý životní cyklus všech zdrojů a jejich komponent.
Tohle bývá dnes dost problém, a když si nalijeme čistého vína, tak i u těch obnovitelných zdrojů se často cíleně neřeší například emisní stopa těžby a zpracování vzácných zemin, která probíhá dominantě v Číně. Nebo pak jejich recyklace, kdy je stále levnější vyrobit nový solární panel, než ho recyklovat. Co se týká emisí metanu, tak podporuji iniciativu Evropské komise a návrh Strategie EU pro metan i Mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích EU, které by mohly tyhle problémy řešit komplexně a snad i objektivně.
Ačkoli se zastánci plynu snaží tvrdit opak, Česká republika je závislá na ruském plynu. V tuhle chvíli z něj bereme přibližně 74 procent přímo a dalších asi 14 procent prostřednictvím německé burzy, přičemž jde ale opět vesměs o ruský plyn. Bude tomu tak i nadále, protože napojení na polskou a rakouskou síť, které by mohlo do Česka přivést plyn z jiných zemí, dodnes chybí. Nejde tedy o ještě mnohem větší bezpečnostní riziko, než v případě jádra, které se vždy nakupuje na několik let dopředu, zatímco zásoby plynu máme na nějakých 90 dnů?
V určitém úhlu pohledu na energetickou bezpečnost to riziko skutečně je. Nicméně i s odkazem na jádro je stanovisko Pirátů zcela jasné. Chceme, aby vláda reflektovala doporučení bezpečnostní komunity a do tendru nepřipustila společnosti z Ruské federace a Čínské lidové republiky. Nikoli proto, že by byly jejich projekty technologicky špatné. Ale právě proto, aby energetická bezpečnost ČR nebyla závislá z velké části na jedné konkrétní zemi. Značná část dodávek zemního plynu skutečně pochází z Ruské federace, je rozhodně dobré i zde diverzifikovat a po jádru se rozhlížet jinými směry. V zemním plynu je alespoň nějaká vidina možnosti omezit závislost na tocích z Ruska, ať už to bude díky rozvíjejícímu se trhu s LNG nebo skutečnosti, že nějaké množství biometanu si budeme schopni vyrobit v ČR sami. V neposlední řadě bych nezapomínal, že s ohledem na tranzitní roli ČR v evropském plynárenství čerpáme výhody silné vyjednávací pozice Německa a jejich vztahu s Ruskem a ostatními dodavateli plynu. V tomhle ohledu jsme takový trochu černý pasažér. Zároveň je třeba rozvíjet nové technologie pro ekologickou výrobu syntetických plynů.