Bartoš: Bez plynu se teď neobejdeme

Mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích EU, jež chce zavést Ursula von der Leyen, by podle Ivana Bartoše mohl vyřešit emise metanu mimo území členů Unie. Snad by to bylo i objektivní řešení. Foto: Facebook Ivan Bartoš

Protože bereme většinu plynu z Ruska, měli bychom mít nové jádro od někoho jiného. Budoucnost Piráti vidí v OZE, akumulaci a tepelných čerpadlech, vysvětluje předseda strany.

Stavba paroplynových elektráren se investorům vyplatí. A nejen to. „Pokud chceme rychle snížit emise a zároveň zachovat cenově dostupné teplárenství v ČR, tak v nadcházejících letech asi není k dispozici jiná alternativa,“ říká předseda Pirátů Ivan Bartoš. Výhodou plynu je podle něj i to, že se do něj dají přimíchávat nízkoemisní a bezemisní plynná paliva, což by pomáhalo snižovat emise.

Čtěte také:
Filip: Plyn nemůže být primárním zdrojem elektřiny
Expert: EU by měla zavést uhlíkovou daň na plyn

Podporujete nahrazení uhlí v českém teplárenství a energetice zemním plynem? 

V důsledku nárůstu cen emisních povolenek už dochází k útlumu využívání uhlí v teplárenství a v posledním roce tento trend významně zrychluje. Jako logická a rychlá se jeví právě náhrada zemním plynem – přítomnosti zemního plynu po dobu alespoň jednoho ekonomického cyklu se tedy nevyhneme. Avšak tam, kde to bude možné, musí jít náhrada palivové základny ruku v ruce se zachováním rozvodů centrálního zásobování teplem. V mnoha menších městech a obcích však výtopny ponechaly zemní plyn pouze jako zálohu a již nyní používají jako palivo například biomasu. Piráti podporují maximální rozvoj technologických inovací, proto vidíme budoucnost ve využívání kombinace obnovitelných zdrojů, akumulace energie a třeba i větších tepelných čerpadel. V dlouhodobějším horizontu pak samozřejmě zapojení malých modulárních reaktorů v teplárenství. Nicméně až konec tohoto desetiletí ukáže, zda taková technologie bude mít přijatelné investiční i provozní náklady a jak ji bude akceptovat veřejnost.

Podporujete dotace na výstavbu a přestavbu plynových elektráren a tepláren? 

Dotace pro výstavbu nových plynových elektráren a tepláren nepodporujeme, toto rozhodnutí musí vycházet z tržních impulzů a záměrů soukromých investorů. Co se týká přestavby, tak státní dotace na přechod od uhlí k plynu už existují a je jen minimální šance, jak tomuto nějak zabránit. Navíc, pokud chceme rychle snížit emise a zároveň zachovat cenově dostupné teplárenství v ČR, tak v nadcházejících letech asi není k dispozici jiná alternativa.  Vzhledem k cílům uhlíkové neutrality je u zemního plynu alespoň stále potenciál budoucího ozeleňování skrze spalování nízkoemisních a bezemisních plynných paliv, ať už to bude doma vyrobený biometan nebo třeba přimíchávaný vodík nebo zapojením technologií zachytávání a užití CO2. Za možnou alternativu dotací považujeme zvýhodněné půjčky na rozvoj energeticky účinnějších technologií poskytované skrze Evropskou investiční banku, ačkoli ta v důsledku taxonomie pravděpodobně také nebude podporovat plyn po roce 2022, případně mu zhorší úrokovou sazbou.

Kdo a kde by, podle vás, takové elektrárny měl stavět? 

Už dnes se vyplatí stavět paroplynové elektrárny soukromým společnostem a jsem přesvědčený, že i v České republice nás takové projekty brzy čekají. Z hlediska přípravy i samotné realizace patří k těm méně náročným. Stavět je mají soukromí investoři. A kde je mají stavět? To vědí investoři lépe než já, ale logickým krokem jsou lokality, kde je to blízko k plynovodní infrastruktuře a zároveň je tam už vyvedený výkon z existujících uhelných zdrojů, které postupně dožívají. Takových vhodných lokalit je v ČR několik, ale toho si jsou investoři určitě dobře vědomi.

Máte relevantní informace o tom, kolik procent metanu uniká při těžbě plynu v Rusku, odkud bereme a budeme brát drtivou většinu plynu? Tato informace je důležitá pro kvalifikované posouzení celkové emisní zátěže oxidem uhličitým.

Základní informace k emisivitě různých zdrojů energie hezky popisuje IPCC, případně se jim často věnují různé dokumenty Evropské komise. Bohužel tradiční problém je zvolení metodiky, která výsledky umí ovlivnit oběma směry a najít nějaký objektivní dokument je celkem oříšek. U dodávek zemního plynu do ČR se musíme dívat na konkrétní ložiska a tranzitní trasy, které nás zásobují, pak by to mohlo jít dohledat poměrně dobře. A ať už máme názor na ruský plyn, jaký chceme, tak zrovna ta ložiska a tranzit přes severní cestu patří z hlediska emisí metanu k tomu lepšímu. Upozornil bych ale na to, že pokud se bavíme o emisích skleníkových plynů, tak objektivita je zcela zásadní a je potřeba posuzovat celý životní cyklus všech zdrojů a jejich komponent.

Tohle bývá dnes dost problém, a když si nalijeme čistého vína, tak i u těch obnovitelných zdrojů se často cíleně neřeší například emisní stopa těžby a zpracování vzácných zemin, která probíhá dominantě v Číně. Nebo pak jejich recyklace, kdy je stále levnější vyrobit nový solární panel, než ho recyklovat. Co se týká emisí metanu, tak podporuji iniciativu Evropské komise a návrh Strategie EU pro metan i Mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích EU, které by mohly tyhle problémy řešit komplexně a snad i objektivně.

Ačkoli se zastánci plynu snaží tvrdit opak, Česká republika je závislá na ruském plynu. V tuhle chvíli z něj bereme přibližně 74 procent přímo a dalších asi 14 procent prostřednictvím německé burzy, přičemž jde ale opět vesměs o ruský plyn. Bude tomu tak i nadále, protože napojení na polskou a rakouskou síť, které by mohlo do Česka přivést plyn z jiných zemí, dodnes chybí. Nejde tedy o ještě mnohem větší bezpečnostní riziko, než v případě jádra, které se vždy nakupuje na několik let dopředu, zatímco zásoby plynu máme na nějakých 90 dnů?

V určitém úhlu pohledu na energetickou bezpečnost to riziko skutečně je. Nicméně i s odkazem na jádro je stanovisko Pirátů zcela jasné. Chceme, aby vláda reflektovala doporučení bezpečnostní komunity a do tendru nepřipustila společnosti z Ruské federace a Čínské lidové republiky. Nikoli proto, že by byly jejich projekty technologicky špatné. Ale právě proto, aby energetická bezpečnost ČR nebyla závislá z velké části na jedné konkrétní zemi. Značná část dodávek zemního plynu skutečně pochází z Ruské federace, je rozhodně dobré i zde diverzifikovat a po jádru se rozhlížet jinými směry. V zemním plynu je alespoň nějaká vidina možnosti omezit závislost na tocích z Ruska, ať už to bude díky rozvíjejícímu se trhu s LNG nebo skutečnosti, že nějaké množství biometanu si budeme schopni vyrobit v ČR sami. V neposlední řadě bych nezapomínal, že s ohledem na tranzitní roli ČR v evropském plynárenství čerpáme výhody silné vyjednávací pozice Německa a jejich vztahu s Ruskem a ostatními dodavateli plynu. V tomhle ohledu jsme takový trochu černý pasažér. Zároveň je třeba rozvíjet nové technologie pro ekologickou výrobu syntetických plynů.