Doba čtení:2 m, 48 s
Podle ministra životního prostředí Richarda Brabce se v boji o uhlíkovou neutralitu zastírá, jak obrovské dopady na naše životy bude mít. Foto Facebook ANO

Podle ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO) se při tlaku na zrychlené dosažení uhlíkové neutrality zastírá fakt, že to bude mít obrovské dopady na průmysl, zemědělce či dopravu, spojené s růstem koncových spotřebitelských cen.

„Aby se svět dostal hromadně na výrazné úspory emisí, naprosto nepochybně, jasně a brutálně to souvisí se snížením spotřeby. Britská studie uhlíkové neutrality dokonce počítá s nutností snížit teplotu vytápění domácností,“ řekl Lidovým novinám Brabec. Vedle domácího sebeomezování je třeba počítat s růstem cen energií i cestování, eliminací aut na fosilní paliva nebo zmírněním dovozu z dalekých končin, protože třeba jablko ze Španělska má ohromnou uhlíkovou stopu. Zákazník si bude muset zvyknout neodvozovat kvalitu života od kvantity obchodnické nabídky.

Čtěte také:
Boji proti klimatu padne za oběť i příroda
Konec německého uhlí zvýší ceny elektřiny

Uhlíková neutralita neznamená, že do vzduchu nepůjde žádný CO2, ale že každá země bude schopná zneutralizovat tolik emisí, kolik vyprodukuje. Budoucí šéfka EK Ursula von der Leyenová prosazuje, aby jí EU dosáhla v roce 2050. Koncem týdne vyráží Brabec s premiérem Andrejem Babišem (ANO) a dalšími na klimatologickou konferenci obhajovat odmítavé české stanovisko. Když se podle něj totiž nepřidá mimoevropský zbytek světa, který emituje 92 procent „bince“, Evropa dosáhne leda zničení vlastního průmyslu a všechno pak bude muset nakupovat z technologicky horších čínských továren.

„Univerzální viník se hledá v energetice. Přestaňte vyvážet, zavřete bloky, co se z nich exportuje, šetřete elektrikou a teplem a bude to. To není pravda. Určitě to pomůže, ale nestačí to. Máme také nějakou energetickou bilanci. V Evropě se dlouho nestavěly takzvané zdroje základního zatížení. To je to, co jede, i když vítr nefouká a slunce nesvítí. Jenomže i taková rezerva stojí dost peněz, musí se udržovat a někdo to musí ve finále zaplatit. Kdo? Spotřebitel,“ vysvětlil Brabec.

Ten odpověděl i na otázku, co by v české praxi znamenalo, kdyby se vyslyšelo volání po uhlíkové neutralitě v roce 2050. „Životnímu prostředí by to nepochybně přineslo další výrazné zlepšení, i ve kvalitě ovzduší. Na druhé straně by to znamenalo, že na silnicích nebude jediné auto na benzin nebo naftu, v podstatě celá doprava bude muset být elektrifikována, bude třeba zateplit všechny budovy a celkově výrazně snížit spotřebu energií a tepla. Obrovské změny čekají průmysl, zvláště ten energeticky náročný, jako jsou ocelárny, chemický průmysl, cementářství, sklářství. Ty by se musely zavřít nebo výrazně omezit. Velké dopady by byly i na zemědělství, ale v podstatě na každou oblast našeho života,“ zdůraznil ministr Brabec.

Podle něj je klíčové, aby se do boje s emisemi zapojil opravdu celý svět, což se zatím neděje. Momentálně jsme místo globální spolupráce svědky globálního sobectví. „Evropa na to může reagovat tak, že regulací zatíží i dovoz, protože Čína, Indie či Rusko emisní povolenku neplatí. Ale to už je obchodní válka. Na čem se celý svět shodne, je, že jsme schopni uhlíkovou stopu relativně přesně vyčíslit, ale už ji není ochoten vzájemně zaplatit. Evropa sama svět nespasí. Je nesmysl zlikvidovat to v porovnání nejméně znečišťující, aby někde jinde tutéž roli převzaly špinavější provozy, z nichž pak budeme do Evropy navíc dovážet,“ uzavřel Brabec.

Mohlo by vás zajímat:
TOP 10 největších těžebních bestií
Největší bagr na světě udělal kariéru ve filmu
V garáži tento stroj neopravíte