Cena za nové větrníky vám vyrazí dech

Kolik bude evropské země stát Zelený úděl (Green Deal) nikdo neví. EU odhadla bilion eur na prvních 10 let. Teď přišla s tím, že přes tři čtvrtě bilionu budou stát nové větrníky do roku 2050. Foto: pixabay.com

Evropská unie chce 18. listopadu představit svůj plán na pětadvaceti násobný růst instalovaného výkonu větrných elektráren v moři. Výstavba bude podle odhadů stát neuvěřitelných 789 miliard eur (cca 20,5 bilionu korun).

Evropská komise chce do roku 2030 pětinásobně zvýšit instalovaný výkon větrných elektráren (VTE) postavených v pobřežních vodách evropských zemí (offshore). Nyní má tento výkon hodnotu 12 gigawatt. Do roku 2050 pak má instalovaný výkon VTE vzrůst dokonce pětadvacetinásobně, na 300 gigawatt. Dalších 60 GW přidají elektrárny využívající energii vln a přílivu (zde). Pro představu, výkon českých elektráren byl podle ČSÚ loni 21, 965 GW (zde).

Čtěte také:
Stabilita výroby z OZE je iluze
Češi žádají energetickou soběstačnost

Podle bruselských odhadů má celá operace přijít na 789 miliard eur. Mimochodem, Fond obnovy, který se na této investici také podílet, obsahuje „jen“ 750 miliard eur, na které se evropské vlády skládají zvýšením svých dluhů. Tyto miliardy ovšem mají primárně pomoci ekonomikám jižního křídla EU, které na jaře covid decimoval nejvíc. Alespoň tak se to prezentovalo. Podpora zelených a digitalizačních projektů má přitom být jen jedním z jeho zaměření.

Podle předpokladů Bruselu tedy přijde pořízení jednoho gigawattu instalovaného výkonu offshorových VTE, nebo elektráren na „energii oceánu“ tedy v energii vln a přílivu, na 2,19 miliardy eur. Předpokládané náklady na 1,2 GW nového jaderného bloku v Dukovanech činí zhruba šest miliard eur (162 miliard korun, vládní předpoklad, zde). Je však nezbytné vzít v úvahu i to, že jádro dodává elektřinu neustále a dá se řídit. Ani jedno z toho u větru neplatí. U jádra není problém využít instalovanou kapacitu celou. U VTE vždy část instalované kapacity stojí, protože je bezvětří, vítr nemá dostatečnou rychlost, nebo naopak má rychlost příliš velkou.

Bude zajímavé sledovat, co se ve středu 18. listopadu od EU dozvíme. Bude zpracovaná dopadová studie? To by měl být základní kámen, od kterého se celá záležitost odvíjí. Ale ze zkušenosti víme, že Brusel je k zadávání dopadových studií, řečeno diplomaticky, zdrženlivý. Jakou například předpokládají průměrnou reálně použitelnou kapacitu z oněch 360 GW? Bude se elektřina z pobřeží distribuovat do nitra kontinentu? Zvládnou to současné sítě, nebo se budou muset postavit nová páteřní vedení? Kolik to bude stát? Kdo to zaplatí? Zahrnují předpokládané náklady 789 miliard eur i bateriová úložiště na pobřeží?  Počítá Brusel s pravidelnou obměnou VTE po 20 – 25 letech? Jak se budou likvidovat/recyklovat? Co udělají tisíce vrtulí s mořským ptactvem?

Otázek je hodně, odpovědí zatím minimum. Budeme netrpělivě čekat na informace z Bruselu.