Česko by jen na vítr nemohlo „jet“ ani náhodou II

Štěpán Chalupa je jednou z hlavních tváří tuzemského zeleného byznysu. Vystupuje v médiích, diskutuje s ministry. Ale nepředkládá jim reálné údaje. Foto: Twitter

Dokončenívěcné kritiky tvrzení předsedy Komory obnovitelných zdrojů v rozhovoru na iUHLI.cz „V rozhovoru se Štěpánem Chalupou je spousta polopravd, nepravd i nesmyslů,“ reagoval na náš prosincový rozhovor s předsedou Komory obnovitelných zdrojů Jaroslav Čížek ze spolku Realistická energetika a ekologie.

„Nezpochybňuju, že má smysl usilovat o co největší soběstačnost. Vnímám ji ale zejména z bezpečnostního pohledu jako soběstačnost evropskou, na národní úrovni je pak dle mého pro nás přínosné co nejvíce využívat OZE pro jejich pozitivní environmentální, ekonomické i sociální dopady, které prostřednictvím decentrálního rozmístění a zapojování nejširší občanské i podnikatelské veřejnosti a obcí přináší. Tento proces se nazývá demokratizace energetiky. Výroba elektřiny už zkrátka nebude v rukou jen pár velkých energetických firem, ale všech, kdo budou chtít,“ říká Štěpán Chalupa v rozhovoru na našem portálu (zde).

Čtěte také:
Podpora zeleným zdrojům zdraží elektřinu
Emise z energetiky klesají, z dopravy naopak rostou

Tato citace spojuje hned několik klišé oblíbených v zelených skupinách. Tím prvním je tvrzení o čistotě OZE, tedy o zmíněných příznivých environmentálních dopadech. „Z globálního hlediska to je samozřejmě nesmysl, protože panely a komponenty větrných elektráren se vyrábějí většinou v Číně a dovážejí se do Evropy na lodích s dieselovými pohony. Při údržbě se používají vrtulníky, které také nejsou moc ekologické. Drancují se ložiska v Africe se vzácnými prvky. V podstatě se jedná o export emisí stopy mimo území EU,“ zdůrazňuje Jaroslav Čížek Čížek, ze spolku Realistická energetika a ekologie (zde). Potvrzení této evidentní skutečnosti je například v knize Pravda a mýty o energetice světově uznávaného vědce českého původu Václava Smila.

„Komise TEG při Evropské komisi v roce 2018 zjišťovala uhlíkovou stopu v celém výrobním řetězci i u větrných elektráren a fotovoltaických elektráren. A když jim vyšlo, že nesplňují nastavené parametry emisí na vyrobenou kilowatthodinu tak je ze srovnání vyřadili! Nežili jsme už v něčem takovém?“ doplňuje rozhořčeně Jan Vondráš z InvictaBohemica.

Podle Čížka jsou termíny jako demokratizace, decentralizace a komunitní soběstačnost v oblasti energetiky velmi zavádějícím a přímo nebezpečným klamem.„Mimochodem říkat, že výroba elektřiny už nebude v rukou jen pár velkých energetických firem, ale všech, kdo budou chtít, to je jako z učebnice marxizmu-leninismu,“ pokračuje. Navíc si zdroj elektřiny může postavit, kdo chce už nyní. Protože fotovoltaika na střeše přeci není nic jiného, než podnikání v energetice a vlastnictví elektrického zdroje. Na tom lze těžko najít něco demokratického. (Zmíněné problematice evropské a národní energetické soběstačnosti se tentokrát věnujeme v jiném článku.)

Pozornost si vyžádala i další tvrzení předsedy Komory obnovitelných zdrojů. Zdá se totiž, že je v nich jistý rozpor: „Pokud by větrné elektrárny měly zajistit onu třetinu spotřeby elektřiny, znamenalo by to vybudovat zhruba 1 400 větrných elektráren s celkovým výkonem přibližně sedm tisíc megawattů. Aktuálně jich tu stojí zhruba 300, z větru získáváme jedno procento elektřiny.“ Jenže pokud máme z 300 stožárů jedno procento elektřiny, těžko bude z 1 400 stožárů zmíněných 30 procent.Na to by jich bylo potřeba 9 000.To prostě nevychází…

A nevychází to ani jinak. Již v roce 2019 upozornil profesor František Hrdlička z ČVUT na to, že pro pokrytí spotřeby hlavního města prostřednictvím dvoumegawattových větrných turbín by jich bylo potřeba instalovat 1667 (zde a zde). Argument o použití VTE s podstatně vyšším výkonem také neobstojí, protože ke svému provozu potřebují větší rychlost větru, než ty s výkonem 2MW. Což omezuje příležitosti pro jejich efektivní instalaci.  Navíc jsou tyto VTE vyšší a rozměrnější, což je jen stěží udělá v očích obyvatel vhodných lokalit přijatelnějšími.

Navíc v diskuzi vedené tímto směrem úplně chybí hledisko bezpečnosti dodávek. Z čeho budeme mít elektřinu, když nebude foukat vítr?

„Pan Chalupa zapomíná opět poznamenat, že u OZE uvádí sumární hodnoty za rok. To znamená, že by v nějaké oblasti a nějaké době mohlo z těchto zdrojů být i 100 procent elektřiny. Jenže jinde a jindy by to mohlo být jen několik procent! Loni v listopadu pět dnů (6.11. -11. 11. 2020) dodával vítr jen něco mezi 5 – 10 procenty tamní spotřeby. A v období od 27. listopadu až do 16. prosince, čili celkem za 20 dnů jen ve dvou dnech dosáhla výroba z větru 30 procent z celkového potřebného množství. Fotovoltaika ve stejném období, kromě dvou dnů, dodávala hluboko pod pěti procenty,“ zdůrazňuje Čížek. „Těžko si představit, odkud by kdo ve střední Evropě v takovéto situaci, která se tady v tomto období zcela běžně vyskytuje, tu chybějící elektřinu vzal a pokud ano, pak za kolik koupil,“ dodává.Hned letos v lednu se situace opakovala opět (zde)

Německo má přitom instalovaný výkon OZE již vyšší, než instalovaný výkon v konvenčních zdrojích. Přesto se bez fosilních a jaderných zdrojů stále nemůže obejít (zde). Protože pokud nefouká vítr, můžete mít větrných elektráren desetitisíce a nevyrobí elektřinu žádnou. To samé samozřejmě platí pro fotovoltaiku – když nemá slunce, tak prostě nevyrábí. A opět je jedno, kolik panelů FVE jste instalovali.

Mimochodem, i porovnávání množství elektřiny vyrobené z větru v Česku s průměrem EU, jak to dělá Štěpán Chalupa, má také slabinu. „V průměru EU je významný podíl offshore elektráren. A také pevninských on shore elektráren s load faktorem minimálně o 50 procent vyšším, než lze dosáhnout v České kotlině. To je stejné, jako když pan Bursík porovnává fotovoltaiku v Česku s výsledky fotovoltaiky v Kalifornii. Takhle nejde objektivně argumentovat,“ říká jednoznačně profesor František Hrdlička z ČVUT.

Oponenti ostatně kritizují i Chalupovy vývody týkající se možností fotovoltaických instalací. Předseda KOZE v rozhovoru říká: „Pokud bychom chtěli využít všechny střechy a fasády, které jsou technicky vhodné, tak na ně nainstalujete asi 25 tisíc megawattů, které vyrobí 21 terawatthodin elektřiny, tedy opět zhruba třetinu naší spotřeby. Upozorňuji, že to jsou jen budovy.“

Jenže v zimě klesá průměrná výroba FVE docela běžně pod 20 procent instalované kapacity. V tu ránu by to bylo místo 25 tisíc jen pět tisíc MW. Nebo také vůbec nic. Dnů, kdy se slunce neukáže jak je den dlouhý, v zimě není málo. Není výjimka, když se neukáže týden. To znamená, že elektřina z fotovoltaiky v zimě v součtu vždycky chybí, nikdy nepřebývá. Naopak v létě, když může jet na plný výkon, bude přebývat ve všech zemích, které ji používají. Vyvážet ji tedy nebude kam. A i kdyby byl zájem o její dovoz, narazíme na technologické limity. Neboť vyvézt by se musely zhruba dvě pětiny. Exportní kapacity se však pohybují okolo 5000 MW. V přečerpávacích elektrárnách, ani v bateriích tolik neuložíme. Navíc zatím nikdo netuší, na kolik by tak rozsáhlé bateriové systémy zabraly místa, ani kolik by to stálo.

Pro představu, bateriové úložiště v Plané nad Lužnicí má instalovaný výkon 4 MW, kapacitu 2,5 MWh a stálo 70 milionů korun. „To znamená, že by při hodinové spotřebě ČR ve výši zhruba 9 000 MWh, dodávalo energii asi šest minut. Kdyby teoreticky byla 8 kWh baterie v každém z 1,5 milionu rodinných domů, nastřádali bychom tím nějakých 12 000 MWh a celé Česko by se tak stihlo dokoukat jedno celé fotbalové utkání,“ připomíná Jaroslav Čížek ze spolku Realistická energetika a ekologie.

Takže kromě setrvalé nespolehlivosti a neřiditelnosti jde i v případě fotovoltaiky o poměr cena/výkon. A ten, jak je zřejmé, nevychází dobře. „Když budeme počítat s osazením poloviny rodinných a bytových domů v republice, jako to dělala studie firmy Enaco pro Českou fotovoltaickou průmyslovou asociaci v roce 2015, tak se dostaneme na nějakých 7,5 procenta výroby elektřiny při investici 450 miliard korun,“ uvádí příklad Čížek.

Tyto údaje přímo vybízejí ke srovnání s investicí do nových bloků v Dukovanech, proti kterým brojí řádka médií a aktivisté. Celé Dukovany nyní zajišťují přibližně pětinu české výroby. A fungují permanentně a zcela předvídatelně. Po dostavbě za 160 až 300 miliard korun (podle pesimistických scénářů) si tuto kapacitu udrží a do odstavení některého z původních bloků ji dokonce budou mít vyšší. (V areálu má přibýt zdroj s kapacitou 1200 MW, současná kapacita je 2040 MW.)

Štěpán Chalupa předpokládá, že v roce 2030 se s výkonem větrných elektráren dostaneme přes tisíc instalovaných megawattů. „Pokud přestaneme výstavbu problematizovat a komplikovat. Kolega trefně říká, že největší překážkou rozvoje větrné energetiky v Česku je její nepodpora ze strany státu,“ vysvětluje svou představu předseda KOZE. Podle Jaroslava Čížka to ve skutečnosti znamená snahu o vytvoření mechanismů, které vyřadí z rozhodování o umístění takových zdrojů obyvatele daných lokalit. Jinak bude výstavbu VTE pořád „někdo problematizovat a komplikovat“. Protože vedle těch staveb prostě nechce žít.

A kolik by mělo být v roce 2030 v Česku elektřiny z obnovitelných zdrojů? „Opatrný, takzvaný Střední scénář, který jako komora předkládáme, očekává přibližně 21 terawatthodin elektřiny z OZE. Mimochodem, skoro tolik elektřiny, kolik jí v současnosti spotřebováváme z uhlí, zhruba 80 procent,“ předpokládá Chalupa. Což je cíl, který je možné kvantifikovat přímo v peněženkách jednotlivých domácností.

„Při nárůstu podílu OZE ze současných 13 na 33 procent, což je zhruba oněch 21 TWh uváděných Komorou, by to v našich peněženkách znamenalo minimálně stejný průvan jako v Německu, ale vzhledem ke zdejším horším podmínkám pro OZE spíše ještě podstatně větší. Poplatky za OZE (EEG Umlage  a KWK Umlage) tam za 10 let kvůli vyplaceným podporám stouply na 600 procent! Je-li tedy dnes náš poplatek za OZE 50 haléřů za KWh, byl by při těch 21 TWh „opatrného scénáře“ pana Chalupy 3 Kč/KWh. Ale reálně spíše čtyři, protože ty německé off/shore větrné elektrárny s lepšími podmínkami prostě nikdy mít nebudeme. Takže v době pokoronavirové, kdy bude ekonomických problémů spoustu, zatížíme obyvatelstvo cenou elektřiny vyšší než 7,50 Kč/KWh? O těchto dopadech je třeba naši společnost informovat předem, zda si vůbec něco takového přeje a je na takový vývoj připravena,“ upozorňuje Jan Vondráš z analytické společnosti InvictaBohemica.

Všichni jmenovaní oponenti jsou členy Spolku Realistická energetika a ekologie (realisticka.cz).