Doba čtení:2 m, 15 s
Máme porovnání současné produkce CO2 mezi Nizozemskem a Českem. Pohled na data z mezinárodně uznávaného zdroje nabízí nepřehlédnutelný argument k debatě o emisích zemního plynu. Zima také ukazuje, jaké jsou reálné možnosti obnovitelných zdrojů v době největší poptávky po energiích.
Plynové Nizozemsko a uhelné Česko? Kdo má větší uhlíkovou stopu? Odpověď je zřejmá z údajů portálu electricitymap.org (zde), který sleduje emisní údaje většiny evropských zemí, včetně přibližně poloviny Ruska. A také asi z poloviny Jižní Ameriky, několika států z USA, dvou kanadských provincií, několika indických států, většiny Austrálie, dále z Malajsie, Tchaj-wanu, Islandu a japonského ostrova Kjúšú.
Čtěte také:
Přiznáme a snížíme emise metanu, slibují těžební giganti
Přechod na plyn nic neřeší!
Půl hodiny před polednem v pátek 8. ledna produkovalo Nizozemsko na kilowatthodinu 601 gramů oxidu uhličitého (ekvivalent). V tu chvíli šla do sítě elektřina vyrobená především z plynu (asi 7 GW), z uhlí jí pocházela necelá polovina toho, co z plynu. Jádro a vítr mix doplňovaly jen drobně. Podíl nízko emisních a obnovitelných zdrojů na dodávkách elektřiny byl zcela marginální. Což je mimochodem situace analogická situaci v Německu (zde).
Česká republika ve stejnou dobu produkovala na kilowatt hodinu pouze 471 gramů oxidu uhličitého. Většina elektřiny přitom ale pocházela z uhlí (asi 5 GW), jehož emise CO2 by měly být údajně oproti plynu až o 50 procent vyšší. Z plynu v té době pocházelo zhruba 1,5 GW, ale z prakticky bezemisního jádra jsme měli další téměř čtyři gigawatty.
V neděli večer byla emisní situace mezi Nizozemskem (17,4 milionu obyvatel) a Českem (10,7 milionů obyvatel) vyrovnanější. Ve 21 hodin produkovala Země tulipánů na megawatt hodinu 455 gramů oxidu uhličitého, Česko pak o čtyři gramy méně. Nizozemská produkce přitom stála na plynu a uhlí, česká na uhlí a jádru. Konkrétní poměry energetického mixu ukazují přiložené grafy. Z nich je také patrné, že třetina nizozemské elektřiny pochází z neznámého typu zdroje. V Česku to v neděli bylo celý den méně, než čtyři procenta.
V každém případě jsou uvedená data zřejmě příspěvkem do debaty o tom, zda může být plyn přechodovým zdrojem s nižšími emisemi CO2. A zjevně ukazují také na to, jaký je skutečný potenciál jaderných zdrojů v úsilí o snižování emisí CO2.
