Co se o obnovitelných zdrojích neříká a nepíše II.

Chladicí věže jaderných elektráren jsou na dvou místech České republiky. Vrtule těch větrných jsou již nyní na více, než 200 místech a další stovky mají přibývat. Foto: FB JE Dukovany

Jak se v české krajině projeví zvyšování podílu elektřiny z větru v energetickém mixu? Estetické dopady zelení aktivisté ignorují a větrná lobby se snaží znovu nastartovat jejich masivní výstavbu.

Kouřící komíny fosilních zdrojů energie nedělají krajinu hezčí. Ovšem instalace stovek větrných turbín (VTE), které by jejich výkon měly z části nahradit, připomíná „vyhánění čerta ďáblem“. Z hlediska krajiny (mimochodem, jedno z ekologických hledisek, které současní ekologisté jaksi opomíjejí) by pro ráz krajiny byly příznivější solární elektrárny, které jsou v krajině relativně méně viditelné. Oproti tomu větrné elektrárny jsou dominantami viditelnými zdaleka. Jejich vrtule běžně přesahují výšku 100 metrů, výjimečná už není ani výška 150 metrů. Nejvyšší VTE v tuzemsku měří 180 metrů (Wikipedie, zde).

Čtěte také:
Německá rozvědka potvrdila obavy
Energetická soběstačnost je český trumf

S tím, jak budou v krajině ubývat komíny fosilních zdrojů (nejvyšší komín má Prunéřov II – 301 metrů), budou jejími umělými dominantami pouze velké vysílače a právě vrtule větrných elektráren. Jen na dvou místech v republice je budou doplňovat chladicí věže jaderných elektráren (Temelín 155 a Dukovany 125 metrů). Ty ovšem vyrobí více než třetinu elektřiny v Česku.

Vrtulí větrných elektráren je v tuzemsku již 202 (od výkonu 100 kW, zde), přičemž jejich instalovaný výkon je 326,41 MW. Pokud by měla vzrůst jejich role v energetickém mixu, musely by jich přibýt stovky. Podle studie Ústavu fyziky atmosféry je pro výstavbu VTE vhodná zhruba jedna pětina území republiky. Stejný ústav odhaduje jako reálné, aby velkých větrných zdrojů bylo v zemi mezi sedmi až osmi stovkami. Existují samozřejmě i scénáře s nižším a vyšším počtem vrtulí.

Z podstaty výroby elektřiny z větru jsou v tuzemsku pro tento účel vhodné především horské oblasti. Což jsou zároveň turistické a dovolenkové oblasti, jejichž ráz tyto instalace naruší. (Vysoké komíny ani chladicí věže se na horách nevyskytují.) Například sestava vrtulí, která se nabízí na rakouské straně při výhledech – nejen – z Vítkova hrádku nad Lipenskou přehradou, je zkrátka k nepřehlédnutí. Což je případ všech větrných farem, jako třeba těch krušnohorských. Pohledu na ně se prostě nevyhnete.

Vzhled krajiny je však jen jedním z pohledů na větrnou energetiku. Druhou představuje hluk způsobený jejich činností. V Německu s ohledem na něj přijali předpis o tom, že VTE může stát nejblíže kilometr od hranice obce. (Stejné pravidlo v tuzemsku automaticky vyřazuje řadu oblastí, protože je zde osídlení rozdrobeno do mnoha vesnic, které jsou si vzájemně na dohled.) V každém případě se zdá, že v otázce hluku je možné najít rozumné řešení. Tedy rozumné… Z pohledu obyvatel, nikoli z pohledu zelených investorů, samozřejmě.

I další pohled na větrné elektrárny je ryze ekologický. Jde o to, že VTE zabíjejí ptáky a netopýry (zde). Shodou okolností jde o informace Německa, které na vítr vsadilo opravdu hodně. Tamní centrum pro letectví a kosmonautiku také upozornilo již loni na to, že od dubna do října zlikvidují německé lopatky větrníků pět až šest miliard jedinců hmyzu každý cen. Za dané období to představuje 1200 tun hmyzu. Samotní ptáci přitom k obživě spotřebují jen 400 tun. Kolik stovek či pravděpodobně tisíc tun hmyzu zlikviduje moderní zemědělství, není známo, ale předpokládá se, že je největším likvidátorem hmyzu. Když se k těmto zjištěním přidají informace o tom, jak celkově ubývá hmyzu (a ptactva) nabízí to podnět k zamyšlení, zda je masivní výstavba VTE na pevnině opravdu to pravé ořechové. A co teprve když k tomu přidáme i otázku, zda chceme mít v krajině stovky a stovky stometrových a vyšších větrníků…