Doba čtení:2 m, 50 s
V představách lidí o tom, čím nahradit energii z uhlí hraje zřejmě nejvýraznější úlohu neznalost. Více než čtyři pětiny jich totiž vidí náhradu ve fotovoltaice. Ukazují to výsledky průzkumu společnosti Knowlimits.
Průzkum „Životní prostředí a energetika-postoj českých domácností“ provedený společností Knowlimits (ke shlédnutí zde) má několik zásadních výstupů. O některých jsme informovali v předchozím článku, další jsou na řadě nyní. V souvislosti s energetickou tranzicí a Green Dealem obecně se často operuje s názory veřejnosti. Na jedné straně se tak objevují tvrzení, že „veřejnost požaduje“ nebo „očekává“ přechod na jiné zdroje než ty, které produkují oxid uhličitý. Rozšířenost tohoto názoru potvrzuje i průzkum Knowlimits. Na druhou stranu však je z odpovědí či požadavků lidí zřejmá neznalost fungování jednotlivých zdrojů energie. Kdyby tomu tak nebylo, velmi pravděpodobně by výsledky průzkumů vypadaly jinak. Pokud by to tedy výběr jejich otázek umožňoval. Což je ovšem námět na jiný článek.
Jinak, než neznalostí fungování, se totiž nedá vysvětlit to, že 85 procent dotázaných vidí jako hlavní náhradu uhlí fotovoltaiku. Tedy zdroj, který v českých podmínkách pracuje naplno přibližně 1000 hodin ročně a dalších asi 1000 hodin řekněme slušně, ale již znatelně méně. V ostatních 6760 hodin roku pracuje občasně. Především v období zimy pak mnohdy fotovoltaika nedodává nic a to i více, než týden. A samozřejmě nedodává v noci. Průměrně pak fotovoltaika dodává ročně pětinu svého instalovaného výkonu. Což nevypadá jako charakteristika bezpečného zdroje, zdroj, který by nahradil uhlí.
Dunkelflaute zdražilo elektřinu. Do budoucna ale hrozí něco horšího
Jiná věc je – a to také prakticky jistě ovlivňuje odpovědi respondentů – že by to samozřejmě bylo fajn. Vždyť jaké elegantnější řešení, než vyrábět elektřinu ze slunečních paprsků si představit? Bohužel, samo o sobě není funkční. Vyžaduje totiž nejen násobně vyšší instalovaný výkon, aby byl k dispozici potřebný dodaný výkon, ale také rozsáhlé a drahé zálohování, zřejmě v bateriích. Ty přitom jsou, stejně jako samotné fotovoltaické panely z dovozu, především z Číny. Což do značné míry už platí i pro větrné elektrárny, jejichž průměrný dodaný výkon představuje čtvrtinu toho instalovaného. A velkovýroba vodíku, která by měla fungovat i pro ukládání přebytků elektřiny z OZE (občasné zdroje energie, primárně vítr a fotovoltaika), je zatím v plenkách.
Zmíněné větrné elektrárny řadí na druhé místo 80 procent lidí. Jejich problémy jsou přitom v podstatě stejné, jako u fotovoltaiky. Byť o něco málo menší. Cenou za o něco lepší dodávku elektřiny je ovšem to, že výrazně mění krajinný ráz a mají negativní dopady na ptactvo a hmyz. O míře závažnosti těchto dopadů se vedou spory. Větrné elektrárny také vyžadují zálohování. Oba druhy zdrojů mají navíc životnost jen okolo 20let, což je třetina životnosti uhelných, plynových i jaderných zdrojů. A oba druhy zdrojů také vyžadují mohutné investice do sítí.
Teprve o něco méně než 80procent lidí vidí jako náhradu uhelných elektráren ty jaderné. Z energetického hlediska jsou přitom tyto zdroje ty nejefektivnější pro takzvané základní zatížení. Vycházejí také lépe materiálovou náročnost v poměru k instalovanému i dodanému výkonu a také v životnosti.
Pokud by lidé měli tyto vědomosti, velmi pravděpodobně by odpovídali jinak. Bohužel hlavní média takové informace neposkytují. Místo toho přinášejí jednostranné a velmi často neúplné a proto neobjektivní zprávy od firem nebo lidí profitujících na tom, čemu se říká zelená tranzice. Většina lidí tak nemá tušení o tom, že když hlasuje pro přechod na OZE, hlasuje pro nejméně efektivní zdroj s krátkou životností, který je v součtu nejdražším možným řešením. Ale zato nejméně spolehlivým.