Debata o teplárnách se vede ze špatné strany

Bez dotací by prý byly uhelné teplárny nerentabilní. Nebo bychom neměli peníze na to, abychom si zatopili? V teplárenství nejde o nápravu nějaké křivdy, ale o to, zda budou mít lidé teplo a teplou vodu. A za kolik. Což je na tom nejdůležitější.

V diskuzi o přeměně českého teplárenství se často zapomíná na to, že jde především o službu lidem. Ne o cosi abstraktního a z principu ošklivého k životnímu prostředí a samotném klimatu ani nemluvě. Teplárenství primárně neexistuje ani proto, aby si namastili kapsu zlí kapitalisté, jak nám průběžně podsouvá část Zelené fronty. Teplárenství vzniklo proto, aby lidí měli teplo a teplou vodu, i když nemají v bytě kamna a v koupelně takzvaný brutar. A ano, na dodávkách tepla někdo vydělává. Nebo vydělával, dokud EU neusoudila, že to takhle dál nejde.

Čtěte také:
Tykač: Konec uhlí ano, ale s rozumem
O výjimce pro Počerady rozhodne ministerstvo

Nechci teď probírat, z jakých zdrojů má být v budoucnu teplo pro domácnosti, ani zda má smysl předělávat uhelné zdroje na plyn, nebo snad možný rozpad teplárenské soustavy. Chci připomenout, že energetická chudoba není pojem neznámý ani v Česku ve 21. století. Týká se asi 300 tisíc lidí. Jestli se přechod teplárenství na nové zdroje udělá jen s ohledem na zelenou ideologii a ne také na zdravý rozum a ekonomické zákonitosti, budou škody v součtu větší, než přínosy.

Protože žádná soukromá firma nemá povinnost vyrábět a dodávat teplo, když na tom nevydělává. Zároveň platí, že lidé si můžou teplo dopřát jen v případě, že před tím zaplatí za samotné bydlení a za jídlo. Takže stát by měl své nároky i svou podporu směřovat k tomu, aby se vyplatilo vyrábět teplo bez emisí a současně aby si jej lidé mohli dovolit od výrobců kupovat. A když to bude potřeba, musí stát odmítnout diktát Bruselu, neboť jím se česká domácnost neohřeje.  Ani emisní povolenkou, kterou Brusel uměle zavedl, a kde kdo její cenou dnes vysvětluje, proč se nynější uhelné teplárny nevyplatí.