Doba čtení:4 m, 50 s
Výroba elektřiny z uhlí jednou skončí. Kdyby se ale dnes zavřely všechny české uhelné elektrárny, nejenže by to klimatu nepomohlo, naopak by to bylo ještě horší. V rozhovoru pro magazín Reportér to řekl finančník a majitel energetické skupiny Sev.en Energy Pavel Tykač.
Ten upozornil na fakt, že lze jen obtížně předvídat, jaká bude v energetice situace za pár let. „Není jasné, jaká část výroby bude připadat na fosilní elektrárny. Málokdo si totiž uvědomuje, že uhlí a plyn si s obnovitelnými zdroji nijak nekonkurují. Všechno, co vyrobí obnovitelné zdroje, jde přednostně do sítě. Na fosilních blocích pak je, aby (vedle jaderných zdrojů) vykrývaly zbytek spotřeby. Kdyby se dnes zavřely Počerady nebo Chvaletice, tak to ale nezlepší světové životní prostředí ani o milimetr, naopak mu to ještě trochu ublíží. Elektrárny jsou do sítě nasazovány podle efektivity. To znamená, že jako první v pořadí naskakují ty nejefektivnější a pak se za nimi podle aktuální potřeby připojují ty horší, s většími emisemi, vyššími náklady a podobně. Takže kdyby vypadly naše elektrárny, naskočí do systému ty, které jsou na žebříčku někde pod námi,“ uvedl Tykač.
Čtěte také:
ČEZ plánuje prodat Počerady Se.ven Energy
ČEZ: Nejvýhodnější je Počerady prodat Tykačovi
Do konce letošního roku se má ČEZ rozhodnout, zda si ponechá elektrárnu Počerady, či ji prodá na základě opce právě Tykačově skupině. Transakce vzbuzuje emoce, sám Tykač ji však příliš neřeší. „Není to v našich rukách. ČEZ si před lety při podpisu příslušné smlouvy vymínil, že to budou oni, kdo nakonec rozhodne o prodeji, či o tom, že si elektrárnu nechají a budou do ní brát naše uhlí. Když do konce letošního roku oznámí, že elektrárnu prodávají, my ji převezmeme a zaplatíme v roce 2024. Teď nám nezbývá než čekat. Kdyby k tomu došlo, měli bychom spolu s ČEZ velkou roli na trhu. Tu ale máme již dnes, jen podíl ČEZ je teď větší. Ty elektrárny odsud nikdo neodveze, počeradská elektrárna po modernizaci dál pojede a bude pálit uhlí z Vršan, protože její elektřina bude potřeba. Takže pro mne je otázka, kdo elektrárnu vlastní, druhotná. A to i z pohledu našeho byznysu. V Evropě je na prodej takové množství elektráren, že můžeme případně koupit jinou, proto otázku Počerad osobně moc neprožívám,“ vysvětlil.
Vyjádřil se rovněž k nedávné akvizici tepláren s výrobou elektřiny v Kladně a Zlíně, které prodávala skupina Alpiq. „My se účastníme řady soutěží o získání nových aktiv. Alpiq byl ale specifický, nazval bych to „dvě soutěže v jednom“. Jednak to byla soutěž o nejmodernější velké teplárenské zdroje s velkou perspektivou a zároveň to byl vlastně těžařský souboj mezi námi a ČEZ o to, kdo bude dlouhodobě do těchto moderních provozů dodávat uhlí. ČEZ bránil svůj dosavadní kontrakt, my chtěli Kladno a Zlín získat, abychom tam mohli dodávat uhlí z vršanského dolu. Ve Vršanech je asi 230 milionů tun uhlí. Kladno a Zlín spotřebují zhruba dva miliony tun ročně a plán provozu mají na cca dvacet let. Takže by teoreticky měly spotřebovat zhruba šestinu z celkových zásob vršanského uhlí. To jsou ale výpočty z dnešních čísel, do budoucna se to může měnit,“ uvedl Tykač s tím, že za obě teplárny jeho skupina zaplatila o něco méně než 7 miliard korun, jak se uvádělo v médiích.
Čtěte také:
Sev.en Energy koupila teplárny od Alpiq
DIAMO dokončuje rekultivaci rybníků
Ekologičtí aktivisté při svém tlaku na uzavření uhelných elektráren často argumentují tím, že Česká republika část vyrobené elektřiny vyváží do zahraničí. Tykač v rozhovoru popsal, jakým způsob přeshraniční obchodování s elektřinou probíhá. „Vyvážíme proto, že naše elektrárny jsou hospodárnější, a proto naskakují do systému dříve než německé nebo polské. Takřka celý vývoz přitom putuje na Slovensko. Historicky to bylo v Československu nastaveno tak, že se elektřina vyráběla v českých zemích, a Slovensko tak nemá dost vlastních zdrojů. Pokud nenaskočí české elektrárny, poteče tam fosilní elektřina z Německa či Polska, Česko přijde o příjmy a střední Evropa si klimaticky nijak nepomůže. Ale v odběrových špičkách už ani Česko nevyváží. Posun nastane, až se část koláče připadající na fosilní paliva zmenší,“ vysvětlil Tykač, jehož skupina před časem koupila poloviční podíl společnosti InterGen, mezi jejíž nejvýznamnější aktivity patří i výstavba největšího bateriového úložiště světa v britském Spaldingu. Podle Tykače jde o energetickou budoucnost, cesta k ní však ještě nějakou dobu potrvá.
„Ukládání elektřiny se řeší desítky let. Až se najde, jak to rozumně udělat, zmizí fosilní paliva asi celkem rychle. Ale pořadí těch kroků nelze otočit. Je to, jako když stavíte obchvat města, než je hotový, taky nemůžete zavřít silnici vedoucí skrz město, i kdyby vás sebevíc štvala. Problém energetické sítě je v tom, že nemůže být stavěná na slunečné nedělní odpoledne, kdy pofukuje příjemný větřík, a nejedou fabriky. Ona musí být schopná pokrýt potřeby země a obyvatelstva i v době, kdy je inverze, šest týdnů pořádně nefouká a jsou mrazy. Taková kombinace se v Evropě jednou za čas vyskytne, každý z nás už to zažil. Baterie nevyřeší déletrvající výkyvy, které jsem právě popsal. Slouží k řešení kolísání dodávek a spotřeby během jednoho dne. Když přes den najedou solární elektrárny, dovedou obnovitelné zdroje většinou plně pokrýt spotřebu ve špičkách během dne. Večer však výkon solárních elektráren logicky klesne a obvykle večer také o něco méně fouká. Lidé přicházejí domů a nastává večerní špička. A právě k pomoci s pokrytím večerní špičky by měla sloužit bateriová úložiště. Zatím je však jejich kapacita malá,“ vysvětlil Pavel Tykač, který v rozhovoru nechal nahlédnout i do svého soukromí, když mimo jiné přiznal, že jeho osobním cílem pro nejbližší měsíce je uběhnout maraton, na což několikrát v týdnu trénuje.
Mohlo by vás zajímat:
VIDEO: Sen každého kluka z pískoviště
V lomu našli pravěký strom starý 20 milionů let
Největší bagr na světě udělal kariéru ve filmu