Mnoho západních zemí je závislých dovozu klíčových surovin, jako je křemík, kobalt nebo nikl, z problematických zemí. První země se nyní snaží diverzifikovat zdroje dodávek a zaměřují se na vlastní ložiska.

Plyn tekl proudem a důvěra byla slepá: Po celá desetiletí se nikdo v politice a průmyslu vážně a systematicky nezabýval otázkou: „Co kdyby? Neexistovaly žádné pohotovostní plány pro zastavení zásobování. A tak se Německo dostalo do krize nepřipravené kvůli ruské agresi na Ukrajině. Plyn však není jedinou komoditou, u níž je závislost, a tedy i možnost politického vydírání, vysoká. To platí i pro mnoho kovů nebo průmyslových minerálů, jako je křemen nebo grafit, napsal server deustchlandfunk.de.

„Nerostné suroviny jsou na samém počátku průmyslových hodnotových řetězců. Každý je potřebuje v každodenním životě. Máme tu oblasti, kde jsme částečně stoprocentně závislí na dovozu. Uveďme příklad: Na dovozu vzácných zemin z Číny jsme závislí téměř ze 100 %,“ uvedl vedoucím oddělení mezinárodní spolupráce, bezpečnosti, surovin a vesmíru ve Svazu německého průmyslu BDI Matthias Wachter.

Číňané i Rosatom chtějí těžit lithium v Bolívii

Větrné turbíny, mikročipy, displeje: vzácné kovy jsou potřeba všude

Energetický přechod, digitalizace, dekarbonizace – všechny tyto faktory zvyšují poptávku po kovech obecně a po těch vzácných zvláště. Například jen větrná turbína, v závislosti na velikosti, obsahuje 300 až 500 kilogramů tzv. vzácných kovů. Ve stíhacím letounu F35 je jich asi 700 kilogramů.

„A to ukazuje význam těchto surovin – jednak pro fungování energetické transformace, ale také pro národní bezpečnost.“

„Pokud se podíváme na high-tech nebo elektronické suroviny, mluvíme například o galliu nebo germániu. Potřebujeme gallium pro polovodiče a mikročipy, germanium a navíc pro optické kabely. Dále jsou to suroviny jako křemík a indium, tj. pro polovodiče a fotovoltaiku. Indium potřebujeme pro zobrazovací technologie a také pro solární průmysl. Měď a nikl jsou klasické suroviny se zcela odlišným objemem na trhu. Pak ale mluvíme o elektrifikaci, kabelech, drátech, slitinách. Nikl je velmi důležitou surovinou pro rafinaci oceli,“ vysvětlil vedoucí oddělení pro správu surovin Dera, německé agentury pro suroviny při Spolkovém institutu pro geovědy a přírodní zdroje Siyamend Al Barazi.

Ústřední roli hraje také lithium. Od začátku roku 2021 se jeho cena zvýšila téměř osmkrát. A tato rallye bude pravděpodobně pokračovat, protože bez velkého množství lithia není elektromobilita. Lithium je hlavní surovinou pro moderní technologie skladování energie. Lithium-iontové baterie se instalují nejen do chytrých telefonů a tabletů, ale také do elektromobilů. Podle výpočtů společnosti Dera by poptávka mohla být v příštích 20 letech čtyřikrát až šestkrát vyšší než dnes.

Tyto technologie budoucnosti vyžadují určité suroviny. Na jedné straně máme prudce rostoucí poptávku a na druhé straně kritické země původu. Například Rusko v případě niklu a palladia, Demokratická republika Kongo v případě kobaltu a samozřejmě Čína, vysvětlil Jochen Dehio z RWI – Leibnizova institutu pro hospodářský výzkum v Essenu.

Problémem je, že mnoho surovin, které jsou pro budoucnost důležité, lze jen stěží nahradit jinými. Podle Jochena Dehia navíc mnohým z nich v současnosti chybí faktor, který jinak často pomáhá, recyklace. „Tyto suroviny, které se ve výrobcích používají také v relativně nízkých koncentracích, lze podle současného stavu techniky recyklovat jen ve velmi omezené míře. A to pak samozřejmě problém ještě zvětšuje.“

Těžba lithia na Cínovci může začít v roce 2026

Politické vydírání a obchodní války

Právě vzácné kovy však budou v budoucnu určovat geopolitiku – zatímco význam ropy a zemního plynu bude pravděpodobně postupně klesat. „V případě surovin, které potřebujeme pro přechod k energetice a digitalizaci, budeme svědky mnohem větší koncentrace trhu, než jakou jsme zažili u ropy. A to samozřejmě může vést k novým obchodním konfliktům, jak už v některých případech vidíme,“ uvedl šéf společnosti Dera Peter Buchholz.

Na příkladu plynu je to nyní drasticky vidět, v důsledku dobrovolně zvolené koncentrace trhu je Německo od začátku války na Ukrajině pod silným tlakem. Rusko je však důležitým hráčem i v kovoprůmyslu: 44 % německého dovozu niklu a palladia pochází odtud, v případě titanu je to 41 % a v případě surového hliníku 22 %.

„Vycházíme z doby, kdy byla díky globalizaci většina zboží a surovin snadno dostupná. A otázka bezpečnosti dodávek se nyní samozřejmě stala mnohem důležitější, zejména v důsledku útočné války na Ukrajinu, a v příštích letech bude nadále nabývat na významu,“ uvedl komoditní expert Al Barazi.

Až doposud byla pro společnosti rozhodujícím kritériem pro složení jejich dodavatelských řetězců nákladová efektivita. Bezpečnost dodávek se umístila až za nimi, protože se nevyskytly žádné závažné problémy. Příklad hořčíku však ukazuje, jak křehké se mezitím staly dodávky, a to i bez války na Ukrajině, v důsledku koncentrace trhu. „Čína je největším světovým výrobcem hořčíku a na konci loňského roku měla problémy s dodávkami elektřiny a poté rozhodla, že energeticky náročná odvětví budou z hlediska dodávek elektřiny omezena. V důsledku těchto opatření na omezení spotřeby energie došlo ke snížení kapacit. Ceny hořčíku extrémně vzrostly během velmi krátké doby na více než 10 000 dolarů za tunu,“ popsal Al Barazi.

Hořčík je jednou z nejčastěji používaných kovových surovin. Slitiny z něj vyrobené hrají důležitou roli v automobilovém průmyslu, například pro bloky motorů nebo systémy řízení. Podobně jako Rusko v případě uranu si Čína záměrně vybudovala strategickou pozici v oblasti velkého množství surovin, které jsou pro budoucnost klíčové.

Polsko nezavře doly, dokud nebude mít jádro

Od závislosti na plynu k závislosti na sluneční energii

Kromě toho Čína nejenže upevnila své vedoucí postavení těžbou a zpracováním vlastních surovin, ale zajistila si přístup i do jiných zemí. Ať už se jedná o lithium ze solných jezer v Jižní Americe nebo kobalt z Demokratické republiky Kongo, většina zpracování probíhá v Číně.

Zároveň je nejpozději od roku 2010 jasné, že neomezená důvěra ve fungování komoditních trhů není opodstatněná. V té době se Peking rozhodl snížit vývozní kvóty pro vzácné kovy. K tomu přispěl incident mezi čínskými a japonskými loděmi poblíž skupiny ostrovů, na které si činí nárok obě strany. Následoval zákaz vývozu vzácných zemin do Japonska, a ceny na celém světě prudce vzrostly.

USA proto nyní kladou velký důraz na bezpečné dodávky surovin. Evropa také reaguje. Komisař EU pro vnitřní trh Thierry Breton nedávno v rozhovoru pro Handelsblatt varoval: „Musíme se vyhnout tomu, abychom se ze závislosti na plynu v Rusku stali závislými na solární energii v Číně.“

To už se vlastně děje, protože 100 % křemíku pro moduly pochází z Číny, stejně jako dvě třetiny solárních modulů na celém světě. Nyní však chce Evropská komise předložit „Surovinový zákon“ – zákon, který má snížit riziko nedostatku dodávek kritických surovin. Cílem je vybudovat síť spolehlivých dodavatelů a posílit domácí výrobu. Breton chce pokrýt 20 až 30 % evropské poptávky využitím evropských ložisek. Společnosti jsou ale stále poměrně zdrženlivé, pokud jde o hledání ložisek v Evropě. Získat souhlas veřejnosti s těžbou totiž není vůbec snadné.

Evropa znevýhodněná vysokými náklady a cenami energie

Ale i kdyby obyvatelstvo projekt přijalo, závislost se rychle nezmění. V západních zemích trvá od plánování po uvedení dolu do provozu přibližně deset let. Rámcové podmínky pro zpracování rudy jsou také poměrně obtížné.:

„Při současných vysokých cenách energií v Evropě jsme samozřejmě pod značným konkurenčním tlakem, protože v jiných zemích jsou ceny energií mnohem, mnohem levnější, a proto lze suroviny vyrábět mnohem levněji. Hrozí, že výrobní závody v Evropě již nebudou schopny vůbec vyrábět hutnický průmysl za cenu na světovém trhu. Tak je tomu právě teď. To znamená, že v Evropě budeme pravděpodobně muset dovážet mnohem více kovů, které se jinak vyrábějí v Evropě, z mezinárodních trhů,“ varoval Peter Buchholz z Německé agentury pro nerostné suroviny.

Antijaderný Habeck ignoroval experty

Co by v této situaci mohlo pomoci? Kromě hospodárného využívání surovin a recyklace také diverzifikace zdrojů. Například prostřednictvím obchodních dohod a spolupráce se zeměmi bohatými na zdroje, jako je Namibie nebo Chile, kde je riziko země považováno za nízké.

„A máme partnerství, které můžeme rozšířit. Existují velmi stabilní dodavatelské země. Důležitou surovinovou zemí je Austrálie, důležitou surovinovou zemí je Kanada a různé další země, které sdílejí náš hodnotový systém a kde je to samozřejmě jednodušší. Ale v případě mnoha speciálních surovin jsme závislí na několika zdrojích a ty také nejsou vždy v oblastech, které splňují naše standardy,“ popsal Hubertus Bardt z Institutu německého obchodu.

Ve hře je ještě jedna proměnná, ne na pevnině, ale v Tichém oceánu. V hlubinách moře se nacházejí obrovské zásoby kovů. V současné době však Mezinárodní úřad OSN pro mořské dno vypracovává předpisy pro těžbu. Překvapivě udělil kanadské společnosti The Metals Company povolení k zahájení pilotního projektu. Společnost doufá, že vytěží dostatek niklu, mědi, manganu a kobaltu pro 280 milionů elektromobilů.

Tento plán má však své hlasité kritiky. „Nikdy předtím se na Zemi netěžilo v takovém měřítku,“ řekl James McFarlane, bývalý vedoucí oddělení monitorování životního prostředí Mezinárodního úřadu pro mořské dno. Najednou se zdá, že možnost zahájení komerční hlubinné těžby v roce 2024 je reálná. Důsledky pro ekosystémy nelze předvídat, a proto kritici, včetně automobilových a technologicky vyspělých společností, volají po moratoriu.