Doba čtení:4 m, 59 s
Podle zprávy ČEPS potřebuje Česko postavit nové zdroje, aby nahradilo deficit elektřiny, který nebude možné pokrýt dovozem. Takový stav nastane po roce 2030. Nikdo však řiditelné elektrárny nestaví, ani se k tomu nechystá.
Když média hodnotí zprávu MAF23, která se zabývá výhledem Česka v oblasti zásobování elektřinou, většinou zdůrazňují, že uhelné elektrárny můžeme odstavit už do roku 2030. Již méně se však věnují zprávě – byť ji nezamlčují – že Česko potřebuje dozdrojovat. Tedy postavit nové elektrárny o celkovém výkonu 1600 až 1900 megawatt. A tyhle elektrárny musí být řiditelné, čili nemohou sestávat z občasných zdrojů energie (OZE), tedy především z větrných a fotovoltaických zdrojů.
Při politice současné vlády, jež se řídí zadáním Evropské komise, takovými zdroji můžou být pouze paroplynové elektrárny. „Pokud máte všechna povolení, lze takovouto elektrárnu bez problémů postavit během tří až pěti let,“ vysvětlila pro iUHLI.cz v minulosti tehdejší výkonná ředitelka Českého plynárenského svazu Lenka Kovačovská (zde). Jenže to mluvila o ideálním stavu nejen stran nezbytné byrokracie, ale také stran kapacit výrobců nezbytných technologií. A v této oblasti ideální stav není ani zdaleka.
Je tedy MAF23 skutečně potvrzením toho, že se Česko bez uhlí obejde, ať už do roku 2030, nebo po tomto datu?
„Vidím to přesně naopak. Uvedené zjištění by platilo pouze v případě, že bychom měli náhradní zdroj energie, tedy plynové elektrárny, nebo rezignovali na energetickou bezpečnost země,“ říká jednoznačně Jaroslav Míl, bývalý generální ředitel ČEZ a bývalý vládní zmocněnec pro jadernou energetiku.
„Spíše než potvrzení toho, že se Česko bez uhlí obejde, jde o konstatování, že odklon od uhelné energetiky může být relativně pozvolný, s ukončením provozu uhelných elektráren v období po roce 2030, nebo v progresivním scénáři rychlý do roku 2030. V obou případech se nicméně předpokládají problémy se zdrojovou přiměřeností, a to i přes plánovanou dostavbu nových bloků Dukovan,“ popisuje závěry zprávy ČEPS předseda dozorčí rady SUAS Pavel Tomek. Jeho společnost je nejmenším z velkých českých elektrárenských podniků.
Oba muži se tak shodují v tom, že jádro problému leží jinde, než v samotném termínu konce uhlí. Tkví v tom, čím jej efektivně nahradit. A v tom, jak rychle bude taková náhrada k dispozici. Protože jinak budeme mít problémy s tím, kde vzít elektřinu, neboť i zpráva ČEPS upozorňuje na reálně hrozící „nedodávky elektřiny“, jejichž rozsah se navíc v čase zvětšuje. Říkají tedy vlastně to samé, k čemu dospěla Uhelná komise na konci roku 2020. Komise tehdy vládě doporučila konec uhlí v roce 2038 s tím, že musí být k dispozici dostatečná kapacita, která uhelné elektrárny nahradí. Vláda Andreje Babiše tehdy její závěr pouze vzala na vědomí, ale nepodnikla žádné praktické kroky. Pokud tedy nepočítáme kontraproduktivní odsunutí tendru na nový blok v Dukovanech. Vláda Petra Fialy sice tendr spustila, ale ten již s ohledem na to, jak emisní povolenky ohrožují ekonomiku uhelných zdrojů, není východiskem. Tím je pouze stavba plynových zdrojů, o které se však stále jen a pouze mluví. Žádná firma se k jejich stavbě v tuzemsku nechystá.
Což jsou v kostce důvody, proč na otázku, zda vidí ve zprávě MAF23 potvrzení toho, že se Česko obejde bez uhlí, odpověděl zakladatel spolku Realistická energetika a ekologie Jaroslav Čížek velmi sžíravě. „No, pokud někdo neumí počítat, tak to snad i vidět může. Někdo jiný zase může třeba vidět duchy,“ uvedl stručně.
S tím, že zpráva spíš poukazuje na slabá místa celého procesu dekarbonizace a z toho plynoucí rizika, souhlasí i profesor František Hrdlička z ČVUT (zde). „Obzvláště pikantní je období pěti let, kdy je „v provozu“ minimální výkon základních uhelných elektráren a těžba uhlí se sníží na 20 procent. Že by doly přešly na jednosměnný provoz?“ říká Hrdlička a jako bývalý člen Uhelné komise zároveň otevírá zároveň otázku ekonomiky provozu uhelných lomů. Ta totiž obvykle zůstává stranou pozornosti nejen médií, pro zásobování elektráren a tepláren je však určující. Navíc ukončení spalování uhlí v elektrárnách bude znamenat problémy pro uhelné teplárny. Jejich zakázky totiž těžaře neuživí.
„Je třeba připomenout, že ČEPS neřeší výrobu tepla a zajištění systému centrálního zásobování teplem. Jinak by musel uvést, že pro přechod od konvenčních zdrojů k nízkoemisním a pro dobudování nových zdrojů v termínu do roku 2030 zásadním způsobem chybí vytvoření investičního prostředí, zajištění provozních podmínek, finanční zdroje v programu HEAT apodobně,“ navazuje na Hrdličku Tomek. I on tak připomíná, že následky ukončení provozu uhelných elektráren na teplárenství, ač jsou na jeho produkci závislé miliony lidí, stojí stále mimo centrum zájmu všech odpovědných. A poukazuje na další neřešené problémy, plynoucí z tlaku na konec uhlí.
„Stále postrádáme systematický přístup, mimo jiné v otázce účelnosti velkých investic plánovaných do infrastruktury pro zvýšení kapacit dopravy elektřiny, přenášených ve svém důsledku v regulované složce ceny na konečné zákazníky, dále v řešení oblasti udržitelnosti systému centrálního zásobování teplem a tak dále. Nezodpovězené otázky vytváří vysokou míru nejistoty, a to nejen mezi energetiky, ale napříč celým průmyslem,“ vypočítává varovně Tomek. Jeho výčet přitom zahrnuje i důvody, proč se žádná z firem v současnosti nechystá na stavbu tak potřebných paroplynových zdrojů. Před jejich výstavbou přitom stojí ještě další, také přehlížený problém.
„Nemáme zajištěny ani zdroje plynu a bohužel ani diverzifikovány tranzitní trasy,“ varuje Míl. Což se může ukázat jako ještě fatálnější, než to, že se dosud žádná paroplynová elektrárna ani neplánuje. A její spuštění do roku 2030 je tedy den ode dne méně pravděpodobné. Což znamená, že se každým dnem přibližují období „nedodávky elektřiny“, před kterými ve zprávě MAF23 varuje státní společnost ČEPS (zde).
„Pokud se situace nezmění, česká energetická soustava bude jen těžko schopna čelit změnám na poli energetiky a udržet stabilitu v dodávkách. Zprávu ČEPS a data v ní uvedená považuji za velmi optimistická,“ uzavírá Pavel Tomek ze SUAS.
První sadu reakcí na MAF23 CZ jsme přinesli ve středu (zde).
K MAF23 chystáme další materiály.