Indie, klima, aktivisté a my

Zhruba 50 aktivistů demonstrovalo v pondělí před úřadem vlády v Praze. Tichým protestem se dožadovali rychlého řešení klimatické krize a konce spalování uhlí. Současně se objevily zprávy z Indie, které připomněly Achillovu patu aktivistického snažení.

Aktivisté chtějí, aby se v České republice přestalo těžit a pálit uhlí co možná nejdříve. Na transparentu měli napsaný rok 2025. Argumentují, že je to nutný krok v boji proti změně klimatu a tlačí v tomto směru na politiky.

Sami přitom musejí vědět, že i kdyby Česko ukončilo využívání uhlí hned zítra, pro klima by to neznamenalo prakticky nic. Celkové české emise jsou z globálního hlediska marginální, navíc využívání uhlí tvoří samozřejmě jen jejich část. Významně přispívá doprava a další zdroje, málo se ví třeba o tom, jak velké množství emisí produkuje výroba cementu.

Čtěte také:
Nelegální těžbu odhalí vesmírná technologie
Indie umožní těžit uhlí i soukromníkům

Že je snaha o záchranu klimatu právě v Evropě skoro až absurdní, vypovídají i data ze Statistického přehledu světové energetiky. Loni vzrostla na celé zeměkouli produkce skleníkových plynů o 2 %, což je nejvyšší nárůst od roku 2011. V Evropské unii přitom meziročně produkce skleníkových plynů o 2 % poklesla. Jenže EU jako celek je zodpovědná jen za zhruba 10 % světových emisí. Státy Asie a Pacifiku, které se na těchto celosvětových emisích podílejí takřka polovinou (49,4 %), naopak produkci meziročně zvýšily o 2,8 %. Nárůst o 1,9 % zaznamenala i severní Amerika a Afrika (2,4 %).

Někdo může namítnout, že je třeba začít u sebe. A bude mít pravdu. Potíž je v tom, že Evropská unie včetně České republiky už dávno začala. Investovaly a nadále se investují miliardy do ekologizace elektráren, tepláren, továren. Využívání uhlí se postupně utlumuje, roste podíl obnovitelných zdrojů energie, ekologizuje se doprava a provádí se spousta dalších opatření. Výsledkem je dražší život Evropanů, nižší konkurence schopnost evropských firem a, pozor, chvilka napětí, nárůst světových emisí skleníkových plynů. Jak totiž správně uvedl ministr životního prostředí Richard Brabec, ukazuje se, že bez dohody největších hráčů, což jsou Spojené státy, Čína nebo Rusko, nelze boj proti rostoucím emisím vyhrát. A tito největší světoví znečišťovatelé se zatím dohodnout nechtějí.

Přesto aktivisté tlačí na českou vládu a chtějí rychlý odchod od využívání českého uhlí. Důsledky takového kroku pro českou ekonomiku a české občany by přitom byly fatální. Z uhlí se zde totiž stále vyrábí téměř polovina veškeré elektřiny, teplo vyrobené z uhlí hřeje miliony lidí v jejich domovech a další statisíce v práci či ve školách. A během nejbližších pár let se na tom prakticky nic nezmění, protože se ani změnit nemůže. Nový blok v jaderné elektrárně Dukovany má být hotový v roce 2040, tedy pokud nedojde ke komplikacím, což reálně znamená ještě pozdější termín. Podíl obnovitelných zdrojů sice poroste, ale navzdory proklamacím aktivistů, budou OZE u nás minimálně v nejbližších desetiletích pouze doplňkem energetického mixu.

Možná by proto bylo logické, aby aktivisté, pokud to myslí se záchranou klimatu opravdu vážně, svůj tlak směřovali právě do zemí, které jsou nejen největšími světovými znečišťovateli, ale na rozdíl od EU jejich emise stále rostou. V úvodu jsem slíbil příklad z Indie. Ta chce v příštích pěti letech snížit dovoz uhlí o třetinu. To je přece dobrá zpráva, zvolají teď možná aktivisté. Pak ale zjistí, že Indie sice hodlá vyrábět více energie z obnovitelných zdrojů, ale především chce také více uhlí těžit u sebe doma. V 2024 se totiž celková poptávka po uhlí v zemi zvýší na přibližně 1,2 miliardy tun oproti současným 970 milionům. A to i přesto, že podíl uhlí v indickém energetickém mixu stále klesá. Pro srovnání, v Česku se loni vytěžilo jen zhruba 43 milionů tun uhlí, a to hnědého i černého dohromady.

Mohlo by vás zajímat:
Unikátní laser umí vyrovnat terén
Moderní technologie ovládají dozery
Černouhelný prach je moderní palivo