Jádro Unii šetří miliony tun CO2

Ortodoxní klimatisté jsou zmateni. Ti evropští jdou jádru „po krku“, ale jejich souvěrci v USA žádají prodloužení provozu jaderné elektrárny kvůli čistotě ovzduší. Ukazuje to nekompetentnost aktivistů.

Co je důležitější: Zastavení produkce CO2, nebo odstavení jádra? A ještě jednou, co je důležitější: Čistota ovzduší, nebo odstavení jádra? Už jste si odpověděli? Tak pojďme dál.

Německo je šestým největším producentem CO2 na světě. Jeho podíl činil 2,2 procenta (za rok 2017), což znamená něco okolo 900 milionů tun oxidu uhličitého za rok. Země EU dohromady produkovaly, v roce 2014 (tedy ještě s šedesátimilionovou Velkou Británii), něco málo přes pět tisíc milionů tun CO2 za rok. Jenže tohle číslo by mohlo být o 700 milionů tun vyšší (zde). Kdyby v zemích Unie nefungovalo 126 jaderných reaktorů.

Čtěte také:
Reaktor jde k zemi. Sloužil jen rok
Mochovcům prý hrozí katastrofa

To samozřejmě nic nemění na zbožném odporu dogmatiků zeleného náboženství k  jaderné energetice, jakkoli bezemisní. Kromě hydroelektráren jsou přípustné jen ty větrné, sluneční a zeleně biometanové, případně biomasové. Přesně v tomto duchu se americká Klimatická koalice (zde) podílela na vynucení uzavření jaderní elektrárny Indian Poin ve státě New York. Kýžené datum pro odstavení reaktoru číslo dvě je konec letošního dubna. Přesně za rok má skončit i reaktor číslo tři.

Jenže udeřila choroba Covid-19 a klimatičtí aktivisté překotně změnili názor. Odstavení jaderného bloku by podle nich zatížilo plíce lidí více emisemi, což by mělo negativní dopad na lidi infikované koronavirem (zde). Nemoc Covid-19 se totiž zřejmě koncentruje právě na plicích. Kromě toho vidí nynější odstavení bloku jako riziko, které „zvyšuje zranitelnost New Yorku“. Jak tomu rozumět?

Nenapadá mě jiné vysvětlení, než že v době vysokého vytížení nemocnic a milionů lidí, snažících se zůstat doma, je potřeba mít stabilní dodávku elektřiny. Že by měli aktivisté obavy o stabilitu newyorských nejaderných zdrojů? Stát New York si totiž dal cíl mít v roce 2030 polovinu elektřiny z obnovitelných zdrojů a mohutně podporuje budování větrných elektráren v moři podél svého pobřeží. Proto také v minulosti ultraortodoxní aktivisté demokratickému guvernérovi Andrewovi Cuomovi vytýkali povolení energetických zdrojů na zemní plyn. Teď se najednou hodí i jádro…

Evropští ani čeští ekologisté tenhle úkrok amerických souvěrců nekomentují. Nemají proč, neboť o něm média neinformují. Nemusejí proto vysvětlovat ten evidentní rozpor mezi evropským a nynějším americkým praktikování jejich učení – je jádro zapovězené, nebo není? Pomáhá čistému ovzduší, nebo ne? Jsou obnovitelné zdroje zároveň spolehlivé zdroje? To jsou totiž otázky, na které aktivisté nikdy nedávají konkrétní odpověď.

Jenže právě tyhle otázky by měli dostávat ve všech pořadech a při všech rozhovorech. Protože jestli chtějí čistý vzduch a nechtějí emise CO2, nedává smysl vyřazení jádra, které už zavádí Evropská unie, ač to premiér Andrej Babiš ještě nepřiznal. A jestli chtějí spolehlivé dodávky elektřiny, což minimálně tváří v tvář koronaviru v USA chtějí, nemůže být energetika postavená na větru a slunci, protože nepracují neustále. Na rozdíl od jádra, plynu i uhlí.