Doba čtení:2 m, 20 s
Zastánci rychlého zvyšování podílu obnovitelných zdrojů operují s termínem „příznivá cena“. Ovšem zamlčují, že ta bude pro koncové spotřebitele nepříznivá.
Čím bude vyšší cena energií pro koncové spotřebitele, tedy pro lidi, tím méně stát zaplatí na podporách OZE. V hantýrce studií, jež předkládá například Svaz moderní energetiky, se tento stav nazývá „příznivá cena“. To je ovšem skutečnost, kterou lobby prosazující takzvanou uhlíkovou neutralitu veřejnosti otevřeně nepřiznává.
Čtěte také:
Hysterie kolem CO2: jen omyl, nebo podvod?
Tryskáčový boj se změnou klimatu
Z letošního průzkumu, který si zadala Hospodářská komora (zde), přitom jasně vyplývá, že domácnosti i firmy chtějí, aby ceny energií zůstaly přijatelné. Podle výsledků průzkumu si sice lidé uvědomují nezbytnost čistší výroby energií, ale zároveň nechtějí růst jejich cen. Dvě třetiny dotázaných rodin již nyní považují ceny energií za vysoké. Přijatelné ceny přitom požadují i firmy. Domácnosti i firmy se shodují v tom, že nejdůležitější pro ně je bezpečnost a stabilita dodávek.
„Jakkoli se můžeme snažit o snížení dopadu růstu cen na konečné spotřebitele, nakonec to vždy zaplatí právě konečný spotřebitel. Protože buď to zaplatí přímo ve své faktuře, nebo to zaplatí v daních do státního rozpočtu,“ připomněl prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý na semináři Budoucnost energetiky ve světle programů politických stran II, který proběhl na začátku měsíce ve sněmovně.
Sousední Polsko odhaduje náklady na svoji „uhlíkovou neutralitu“ do roku 2050 na 900 miliard eur, což je více než 23 bilionů korun. Oficiální čísla o tom, kolik by stála „uhlíková neutralita“ Česka zatím k dispozici nejsou. Jen generální ředitel ČEZ Daniel Beneš loni zveřejnil svůj odhad, že splnění tuzemských závazků týkajících se OZE bude do roku 2030 stát asi bilion korun. Každý Čech tak za ně do roku 2030 zaplatí zhruba 94 tisíc korun, čtyřčlenná rodina tedy 376 tisíc. Jednotlivec tedy na oltář ekologistické víry položí každý rok téměř 8000 korun. Čtyřčlenná rodina 32 000. Což se v praxi projeví například tak, že na dovolenou pojede jen jednou za dva roky.
Jaké výše by dosáhly náklady v průběhu dalších 20 let? A kolik bude stát elektřina po roce 2050? Čím budou topit domácnosti a kolik je to bude stát? Otázek, na které nikdo nezná odpověď, v této souvislosti neustále přibývá. Najít na ně odpovědi a dát je lidem, je povinností politiků.
Druhou jejich povinností je, ochránit zemi před „závazkovým hnutím“ jež se v EU rozpoutalo na vládní úrovni. Což zase těsně souvisí s náklady, které tyhle závazky budou stát. Protože ti, kteří závazky – na jejichž splnění nemáme technologické prostředky – vyhlásí, je splácet nebudou. Splácet je budou zase všichni. Čili vy, já, naše děti. Žádný stát!
A mezitím se budou z čínských, indických, ruských, saúdských, íránských a samozřejmě i amerických komínů valit další megatuny CO2…
Mohlo by vás zajímat:
Elektrotahač má spotřebu jako malé město
Autonomní náklaďák nemá ani kabinu
Sen každého kluka. Obří rypadlo na dálkové ovládání