Jaké šance má „antigreta“ Naomi?

Klimatický realismus možná také našel svoji dívčí ikonu. Jenže dokud se nenaučí lhát, nebo jí neodhalí nějakou poruchu, bude se prosazovat jen stěží. Leda by dostala nápad…

Že už dávno nejde jen o to, proč se Země ohřívá a co se s tím dá dělat, je čím dál zřejmější. Naposledy se to ukázalo hned, jak se objevila zpráva o devatenáctileté Němce Naomi Seibtové, které si všimli klimatičtí realisté z Heartland Institute. Nebo klimaskeptici, pokud je vám bližší tahle ideologická nálepka. Alarmisté okamžitě začali tvrdit, že Naomi je umělá, kdežto Greta je přirozená. Protože Gretino evangelium se prý začalo šířit po internetu a širém světě spontánně.

Čtěte také:
Snižování emisí CO2 zasáhne celou společnost
Energetická soběstačnost je český trumf

Problém ale je, že nejpozději od poloviny loňského roku se ví, že to není pravda. Je to spíše lež. Jako věž. Děvče sedící před parlamentem totiž do médií vystrčil marketingový specialista, který se zná s jejími rodiči. Že tvrdí, že šel náhodou okolo parlamentu? Vždyť to zní tak hezky spontánně, že to přeci neshodí pravdou.

Naomi Seibtová je děvče, či mladá žena, která se ve svých devatenácti letech již pár let veřejně vyjadřuje k politickému dění kolem sebe. A protože její pohled politiku je na hony vzdálený salónnímu neoliberalismu a politické korektnosti, je pro německá média samozřejmě v klatbě. Již byla onálepkována, že je příznivkyní „krajně pravicové AfD“, která ovšem krajně pravicová není. Ale není také neoliberální, což je pro německé aktivistické novináře něco jako kacířství. Naomi je kritická k liberálnímu přístupu k migraci i vůči současnému feminismu. Hodně kritizovala německá média a byla také proti existenci veřejnoprávních médií. Loni začala klást otázku „zda emise CO2 mají opravdu tak velký vliv“, jak tvrdí alarmisté. Čímž zpochybnila základní kámen klimatické víry. A loni v prosinci si jí všimli lidé z amerického Heartland Institute.

Přít se o to, zda je něčí popularita spontánní, nebo není, je v časech marketingu na všechno, úplně zbytečné. Daleko zajímavější je podívat se na to, kdo co říká. Greta Thunbergová neustále opakuje, že panika je na místě a politici musí okamžitě konat. Naomi Seibtová kontruje apelem: „Nechci, abyste panikařili, chci, abyste mysleli.“

Vzhledem k tomu, o jak obřím pytli peněz i zásahu do života lidí v případě boje proti změnám klimatu jde, se přístup mladé Němky jeví mnohem rozumnější. A právě to se alarmistům nehodí do krámu. Nechtějí, aby lidé o problému přemýšleli, aby zvažovali všechna pro a proti, aby se rozhodovali racionálně. Proč? No protože by hrozilo, že jim dojde, že se peníze z onoho pytle sypou do předem nastavených kapes. A že si dobrovolně nechávají měnit své životy k horšímu. V panice je toto „riziko“ významně menší.

A proto se budou alarmisté stále dokola vyhýbat konkrétní diskuzi o tom, co všechno nás bude stát jejich „uhlíková neutralita“ a jak donutí ostatní světové země k tomu, aby byly „uhlíkově neutrální“ do roku 2050. Kdyby tuhle debatu připustili, ukázalo by se záhy, že jejich cílem je ovládnutí Evropské unie a nastolení neoliberální diktatury ve jménu zeleného života.

Aby Naomi Seibtová mohla dosáhnout věhlasu srovnatelného s Gretou, potřebovala by mít také nějakou silnou lež jako Greta. Protože pravda na aktivistické novináře nezabírá. Ale efektivnější by mohlo být jiné sdělení. Navíc zcela pravdivé. Realistické. A daleko horší, než oteplování. Co by to mělo být?

Polemizovat o tom, jak moc CO2 produkované člověkem přispívá k oteplování planety, je sice zcela legitimní, ale v současném politickém trendu je zbytečné se k němu upínat. Většina politiků se rozhodla aktivistům ustupovat, nebo s nimi přímo kolaborují. Navíc oblaka dýmu z komínů si prostě nemůžou získat sympatie.

Ale polemizovat o tom, jak bude vypadat život v EU v roce 2050, to by smysl mít mohlo. Jak moc špatně a regulovaně se nám povede? Na to by lidé mohli slyšet.

Tím spíš, že politici na tyto otázky nemají odpovědi. Protože napřeli svoji pozornost zbaběle k chiméře „uhlíkové neutrality,“ která přitom na oteplování nic nezmění. Proč? I kdyby oné neutrality dosáhly všechny státy, má vývoj podnebí svoji setrvačnost, jež se měří v desítkách let. Obvykle se mluví zhruba o padesáti letech, po kterých se změna trendu může projevit. Čili jestliže se otepluje, což se zdá být fakt, bude se to bez ohledu na lidskou aktivitu dít ještě pěkných pár let. V teplejším světě prostě žít budeme, i kdyby ode dneška vyhasly všechny ohně.

Takže jaká bude teplota v Evropě v roce 2050? 2090? 2100?  Jaká bude v Česku? Kolik budeme mít vody? Jak budeme vodu zadržovat, jak změníme krajinu? Budeme mít dvě sklizně, nebo s bídou jednu? Jak moc budeme muset změnit zemědělství? Budeme jíst maso, nebo politický establishment chce, abychom byli vegetariáni? Jak se přizpůsobíme bouřím a vichrům, které mají být stále častější? Jak bude Unie chránit své hranice před nelegální migrací? Jak spolehlivé budou dodávky elektřiny? Jak budeme bez pálení koksu vyrábět ocel?

Nebo jinak. Adaptace na teplejší klima je zcela nezbytná. Kolik bude stát? A budeme na adaptaci mít, když i prostředky „uhlíkovou neutralitu“ si musíme půjčit? Otázek, které se pojí s oteplováním, je čím dál víc. Ale dokud je nebudeme klást, nebudou na ně politici muset odpovídat. A budou tak dále podléhat „uhlíkovému“ tlaku aktivistů.

Naomi Seibtová a zdravý rozume, zlomte vaz! Jsme s vámi!

Mohlo by vás zajímat:
Nové elektrické náklaďáky pro důl Conuma Coal
Autonomní náklaďák nemá ani kabinu
Služební auto obra Koloděje