Dnešní dvojčata Stanislava Štýse ukazují historické proměny starého Mostu. Města, které muselo ustoupit těžbě uhlí. I zde však na ni dávají zapomenout úspěšné rekultivace.
Město Most má pohnutou historii. V 19. století město prožilo významnou průmyslovou výstavbu založenou na rozšiřující se těžbě uhlí.
Po ukončení první světové války se formálně Most na několik týdnů, díky německým poslancům v rakouské říšské radě, stal součástí Provincie Deutschöhmen, která vznikla den po vyhlášení samostatného Československa 29. října 1918 a kterou chtěli tito němečtí poslanci začlenit jako autonomní oblast do budoucího Německého Rakouska. Mezi světovými válkami patřil Most mezi největší města severních Čech, neboť počet obyvatel dosáhl až ke třiceti tisícům.
Po druhé světové válce došlo ovšem k masivnímu vystěhování obyvatelstva s německou národností a město tím přišlo přibližně o dvě třetiny obyvatel. Během velmi krátké doby byl však tento problém vyřešen nově příchozími ze středních Čech a Romy převážně z východního Slovenska.
Osud starého Mostu definitivně zpečetila Československá vláda 26. března 1964 nařízením, kterým muselo město ustoupit těžbě. Následná záchranná akce, během které došlo k přesunutí kostela Nanebevzetí Panny Marie, několika soch, kašny a morového sloupu, je veřejnosti všeobecně dobře známa.
Starý Most byl ovšem plný středověkých domů, klášterů a církevních staveb, které takové štěstí jako zmiňovaný kostel neměly.

