Kolik elektřiny opravdu dávají Němcům OZE?

Z přehledů německé zelené neziskovky je evidentní, jak marginálním zdrojem jsou v Německu obnovitelné zdroje energie. Je z nich také zřejmé, které požadavky zelených jsou nereálné.

Plastický obraz struktury německých dodávek elektřiny poskytuje zájemcům webová stránka neziskové společnosti Agora Energiewende (zde). Na kliknutí se ukazují podíly jednotlivých typů energetických zdrojů na celkových dodávkách v průběhu 24 hodin v rámci libovolného kalendářního intervalu. Po najetí myší také konkrétní údaje i objemu dodávek v tom, kterém čase. Co z interaktivního grafu vyplývá?

Německé větrné farmy v moři, o kterých se často mluví a jejichž snímky jsou často k vidění, představují v průběhu letošního září zcela marginální zdroj elektřiny. Onshorové, tedy pevninské větrníky dodávaly elektřiny podstatně víc. Leč v celoněmecké spotřebě uvedených čtyř dnů to bylo také nevýznamné množství. Fotovoltaika dělala, co mohla, měla své každodenní vrcholy dodávek („peaky“) ale ani ona zatím nemá v německé energetice opravdu významnou úlohu. Samozřejmě také proto, že nefunguje v noci. Biomasa má oproti tomu konstantní dodávky, ale zase v zanedbatelném množství. Byť vyšším, než mořské větrné parky.

Čtěte také:
Německá rozvědka potvrdila obavy
Energetická soběstačnost je český trumf

Jedno kliknutí na první položku Konvenční elektrárny z grafu smaže veškeré dodávky z hnědého i černého uhlí, z plynu, z jádra a přečerpávacích vodních elektráren. V tu chvíli je jasně vidět, jak málo elektřiny jsou zatím obnovitelné zdroje schopné zajistit. Po aktivování a deaktivování položky Jádro je vidět, jako moc bude Německu tento zdroj chybět, až v roce 2022 odstaví v zemi poslední reaktor. Jádro totiž konstantně dodává zhruba polovinu toho, co dodají hnědouhelné elektrárny. A víc, než je průměrná souhrnná dodávky pevninských i mořských větrníků a klasických vodních elektráren k tomu.

Plyn, který je dalším palivem, které chtějí zelení zakázat, dodává jen o něco méně, než hnědé uhlí. Podle představ německých Zelených se jeho podíl na energetickém mixu země zvyšovat nemá, odmítají jeho financování z Fondu spravedlivé transformace (zde).

Jednoduché zapínání a vypínání jednotlivých položek a posouvání dat ukazuje i laikovi, jakou roli který typ zdroje v Německu má. Kolik reálně v průběhu dne dodává, nebo naopak nedodává. Dvě skutečnosti z toho přitom musí být jasné každému:

Za prvé to, jak nestále a proto problematické jsou hlavní obnovitelné zdroje, tedy sluneční a větrné elektrárny.

Za druhé to, kolik toho ještě Německo musí v OZE postavitdo roku 2022, aby nahradilo jádro. A kolik toho ještě musí postavit v OZE do roku 2038, kdy vláda Angely Merkelové rozhodla, že definitivně skončí všechny uhelné elektrárny. Kolik by mu jinak chybělo elektřiny je vidět v grafu po vypnutí položky Konvenční elektrárny. Kolik bude zaplnění této obrovské bílé plochy elektřinou stát, přitom zatím vlastně nikdo neví.

Některá čísla vypadají z pohledu příznivců OZE velmi pěkně. Třeba v jednom z nejlepších letošních dnů, 28. Srpna, dodávaly v jednu hodinu odpoledne do německé sítě solární zdroje 19,92 GW, pevninské větrníky 40,73 GW, mořské 3,89 GW, biomasa 5, 09 GW a vodní elektrárny 1,65 GW, takže na konvenční zdroje zbývalo dodat jenom 24,03 GW.

Jenomže určující nejsou nejlepší denní výsledky OZE, nýbrž ty nejhorší, neboť ty ukazují, kolik je skutečně potřeba těchto zdrojů postavit, aby síť fungovala bezpečně. Představu si o tom lze udělat právě díky grafům Agory. Například 22. ledna v 11 hodin večer dodávaly větrné elektrárny na pevnině 2,62 GW, v moři 0,18 GW a biomasové zdroje (jež jsou však samozřejmě také emisní, byť obnovitelné) 5,67 GW. Klasické vodní elektrárny přidávaly 1,58 GW. Spotřeba ovšem byla 64 GW. To znamená, že konvenční zdroje musely dodat 53,95 gigawattu.

Což je právě to, nač se celou dobu snaží upozorňovat odpůrci Green Dealu a celého překotného zeleného tažení. Že obnovitelné zdroje zatím zkrátka nejsou způsobilé k tomu, aby zajistily evropským zemím kontinuálně tolik elektřiny, kolik je právě potřeba. Čili z jejich strany nejde o odmítání OZE jako takových, ale o jejich odmítání jako hlavních až jediných energetických zdrojů, protože nejsou bezpečné. Že jsou jejich výhrady zcela oprávněné, dokazují grafy Agory, jež je sama „zelenou“ institucí a nelze ji tak podezírat z nějaké podjatosti proti obnovitelným zdrojům.

Jednoznačným důkazem, z grafů vyplývajícím, je skutečnost, že po všech miliardách, které do OZE investovaly soukromé firmy i stát, po miliardách provozní podpory, kterou platí domácnosti, je výsledkem lednový den, ve kterém tyto zdroje v 11 hodin večer zajistí dodávku 13,23 procenta spotřeby.

Agora Energiwende

AgoreEnergiewende je think tank a politický institut. Jako politicky a ekonomicky nezávislá nezisková organizace se AE věnuje podpoře úspěchu přechodu na čistou energii, včetně německé vlády v oblasti ochrany klimatu a energetických cílů.Financují ji Evropská nadace pro klima a Nadace Mercator (StiftungMercator). Webové stránky Agory jsou zde.