Komise: Pro konec uhlí v roce 2033 nejsou reálné důvody

Žádný nový důvod, proč by Česko mohlo ukončit používání uhlí dřív, než v roce 2038, jak loni v prosinci doporučila Uhelná komise, se dosud neobjevil. Část ministrů přesto chce hlasovat pro dřívější termín.

Osm ministrů české vlády chce hlasovat pro to, aby se v Česku přestalo používat uhlí v roce 2033. Tedy tři roky před zatím platným termínem dokončení nového bloku v Dukovanech a pět let před tím, než doporučuje Uhelná komise. Které rok 2038 podmiňuje právě výstavbou dostatečných náhradních kapacit za odstavené uhelné elektrárny.

Čtěte také:
Energetika pod palbou politiky
Odborníci: Uhelné zdroje je před vypnutím třeba nahradit

Objevily se od začátku loňského prosince, kdy Komise zveřejnila své doporučení, na němž se shodla výraznou většinou (proti byli jen zástupci krajně ekologistických organizací) nějaké nové informace? Takové, které by mohla být podkladem pro kvalifikované rozhodnutí ministrů nerespektovat doporučení Komise?

„O žádných dalších podkladech a informacích nevím,“ říká jednoznačně prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý. „O žádných nových podkladech opravdu nevím. Předpokládám, že kdyby nějaké byly, tak by ministři Havlíček a Brabec komisi znovu svolali,“ potvrzuje poslankyně Jana Mračková Vildumetzová (ANO), která v komisi zastupuje Karlovarský kraj. Tedy jeden ze tří uhelných regionů, kterých se konec uhlí výrazně dotkne. Že nejde o náhodu, nebo nedopatření potvrzují i další hlasy.

„Neznám žádná nová data ani studie,“ konstatuje Pavel Pustějovský (ANO), který je v komisi z titulu předsedy sněmovního Podvýboru pro energetiku. „Žádné nové podklady nebo harmonogramy nejsou,“ přitakává Jakub Unucka (ODS), zástupce Moravskoslezského kraje, uhelného regionu, kde již naplno běží útlum těžby černého uhlí.

O nových informacích neví ani Petr Globočník (Zelení), který do Uhelné komise přišel loni na podzim. Jediný, kdo dokázal nové podklady za necelé tři měsíce od vydání doporučení najít, je Jiří Koželouh z Hnutí Duha.

„Novým podkladem je hlavně reálný vývoj ekonomiky a energetiky od okamžiku usnesení komise. Zejména fakt, že cena emisní povolenky je dnes na úrovni, které měla nastat dle předpokladů Uhelné komise někdy v roce 2032. Pokud by komise měla podklady kalkulující s reálnějším odhadem růstu ceny emisní povolenky, tak možná většinově doporučí konec uhlí ještě dříve, než v roce 2033,“ odpověděl Koželouh. Jeho skupina přitom usiluje o konec uhlí v Česku v roce 2030. Jenže představy aktivistů i politiků patřících k Zelené frontě nenabízejí bezpečné recepty na to, jak zajistit nejen dodávky elektřiny, ale také tepla pro celá sídliště, ani řešení pro lidi, kteří vytápějí individuálně, na což upozorňuje Jiřina Jílková z UJEP.

„Nikdo ze zastánců roku 2033 neuvádí, jak budou zajištěny dodatečné nemalé náklady a z jakých zdrojů. Ministerstvo financí ve svém stanovisku uvedlo, že žádné prostředky neposkytne,“ zdůrazňuje ředitel ČEZ a zástupce Svazu průmyslu a dopravy Daniel Beneš. „Politické rozhodnutí nepotřebuje podklady. Začíná předvolební čas a tady jde reálné uvažování stranou,“ přidává se bez obalu Jaromír Franta, zastupující v komisi odbory.

„Čistě politické rozhodnutí se bude muset přetvořit do legislativních kroků – a pro ně už pouhé politické rozhodnutí nestačí, vláda je bude muset doprovodit racionálními argumenty,“ upozorňuje na fakt, který zatím není v popředí pozornosti Jiřina Jílková. I ona přitom potvrzuje, že žádné nové podklady od prosince nedostala. „Uhelné elektrárny se mohou v pohodě do roku 2033 nahradit plynovými. To je ryze ekonomická otázka, technicky to proveditelné je. Jde jen  to, zda chceme vyhodit z okna pár set miliard korun a pokud nám nevadí, že plyn je z pohledu klimatické změny v součtu úplně stejný, jako uhlí,“ přidává další fakta Jakub Unucka. I tento pohled přitom zatím stojí stranou pozornosti hlavních médií. Souvislost s německou sázkou na Nord Stream 2 se přitom přímo nabízí. Jenže i zde chybí jakákoli nová informace. Platí tak stále tvrzení o tom, že i Německo bude do roku 2050 uhlíkově neutrální. Ale jak s tím jde dohromady investice do nového plynovodu?

„Otázka náhrady uhelných zdrojů je klíčová. OZE je plnohodnotně nenahradí, nad dostavbou Dukovan stále visí otazníky, takže další variantou je plyn. A to jak ve výrobě elektrické energie, tak tepla. Dekarbonizace zároveň povede ke zvýšení závislosti na dodávkách plynu a s tím spojených distribučních poplatcích. Bude se tím zvyšovat energetická závislost naší země, s tím je nutné počítat,“ vypočítává Vojtěch Munzar (ODS), který je kromě Pavla Pustějovského jediný ze členů Podvýboru pro energetiku, který nám své odpovědi poskytl. Jenže plyn je také fosilní palivo, což s sebou v EU nese čím dál víc problémů. „Evropská investiční banka od letošního roku zřejmě přestane financovat nové plynové zdroje, což přinese velké riziko pro případné investory,“ připomíná Jan Zahradník (ODS), jež v komisi zastupuje Výbor pro životní prostředí. Upozorňuje také, že obnovitelné zdroje, na něž chtějí sázet ekologisté, není možné řídit. Letos v zimě se to hned několikrát potvrdilo. V Evropě i v USA.  A nezbytné ukládání energie není ani trochu uspokojivě vyřešeno.

„V současné době je větší tlak na seznam elektráren, které by měly být postupně odstavovány z provozu.  Z logiky věci by součástí tohoto seznamu měl být souhrn opatření, které odstavovaný výkon v nějaké podobě nahradí. Svou roli v této věci sehrají i energetické úspory, na které se poslední dobou zapomíná. Svou roli sehraje decentrální energetika.  Koncepční materiál zatím není, nebo o něm nevím,“ rekapituluje současnou situaci poslanec Pavel Pustějovský.

„Nový zdroj v Dukovanech, bude-li postaven, nahradí stávající kapacitu, která bude mít ukončenou životnost. Takže bude podle mého názoru nutné vrátit se k myšlence dostavby jaderného zdroje v Temelíně co nejdříve,“ připomíná v té souvislosti Jan Zahradník. V médiích se totiž často mylně nový blok Dukovan prezentuje jako náhrada odstaveného uhlí, nebo především jako náhrada odstaveného uhlí.

Ani František Hrdlička, profesor a energetik z ČVUT, nedostal žádné nové informace. Ale neváhá se podělit o ty, které má. Pro konec uhlí v roce 2033 je to takzvaný progresivní scénář, který navrhla Komora obnovitelných zdrojů. (Tedy organizace sdružující firmy, jež na instalaci těchto zdrojů vydělávají. S tvrzeními jejího šéfa jsme přinesli jednoznačnou a seriózní polemiku zde a zde.)

„Koncový stav v roce 2033 by – podle scénáře navrženého Komorou obnovitelných zdrojů – vypadal takhle:  Dovezeme minimálně přes 5 TWh elektrické energie. Pokud rozvineme elektromobilitu, tak výrazně více. Pokud bude odkud, protože budeme dovážet v topném období. Do roku 2033 instalujeme nové fotovoltaické elektrárny o celkovém instalovaném výkonu 3800 megawatt. Postavíme také přibližně 400 až 450 větrných elektráren s jednotkovým výkonem tři až 3,5 MW,“ vypočítává profesor. Údaje o tom, kolik kilometrů čtverečních by podobná množství fotovoltaických a solárních elektráren zabrala, jsme přinesli například zde.

„Pro útlum uhlí k roku 2038 ČEPS ohodnotil náklady na potřebné nové zdroje, tedy nové plynové zdroje, fotovoltaiku, větrné elektrárny a akumulaci, na 207 miliard korun. Pro útlum k roku 2033 je ovšem potřeba investovat do nových zdrojů navíc 254 miliard! V obou scénářích se počítá s výstavbou nového jaderného bloku, která není zahrnuta v kumulovaných investicích, protože bez tohoto bloku jsme jen nesoběstační dovozci elektřiny s dovozem až 15 terawatt hodin ročně,“ představuje zástupce ČVUT dále podklady Uhelné komise.  A pokud jde o emise CO2, tak se za oněch pět let a 254 miliard ušetří 19 milionů tun oxidu uhličitého ze 430 milionů. Ovšem ani to není jeho poslední slovo.

„Nevíme, kolik bude stát posílení a digitalizace distribučních rozvodných sítí. Nevíme, kolik bude stát ´nová regulační elektřina´. Víme, že plyn bude ještě několik roků levný, ale kapacitní zálohy pro špičkové zdroje a to budou všechny ´navíc´ při konci v roce 2033 budou velmi drahé. Tak už přidám jen konstatování, že energetickou chudobou je postiženo již dnes nezanedbatelné procento českých domácností a jsou zejména v uhelných regionech,“ uzavřel František Hrdlička.