Doba čtení:4 m, 40 s
Lidé z energetiky hodnotí letošní zprávu o zdrojové přiměřenosti jako vážné varování před nedostatkem elektřiny. Byť ne úplně přiznané. Ministerstva však MAF23 vnímají zcela jinak. Nemělo by nás to nechat v klidu.
Zprávu státní společnosti ČEPS o zdrojové přiměřenosti Česka MAF23 (v podstatě zpráva o tom, zda bude mít Česko do roku 2040 dost elektřiny) v našich předchozích textech komentovali energetičtí odborníci, konkrétně profesor František Hrdlička z ČVUT, zakladatel think-tanku Realistická energetika a ekologie Jaroslav Čížek, bývalý generální ředitel ČEZ a vládní zmocněnec pro jadernou energetiku Jaroslav Míl a předseda dozorčí rady skupiny Sokolovská uhelná a SUAS group Pavel Tomek (jejich odpovědi zde a zde).
Všichni čtyři vidí ve zprávě řadu varování před nedostatkem elektřiny. Ty se dají zjednodušeně shrnout tak, že pokud Česko bleskovou rychlostí nepostaví nové elektrárny na zemní plyn, je v budoucnu zcela reálné omezování dodávek, nebo přímo odstavování dodávek odběratelům kvůli nedostatku elektřiny.
Podle odpovědí ministerstev je však překvapivě situace pod kontrolou. Tento zásadní nesoulad názorů se přitom dá stěží vysvětlit tím, že jde jen o první reakce na čerstvě vydanou zprávu, pročež někdo na jednom i druhém ministerstvu varovné signály přehlédl. Ono totiž to nejdůležitější varování obsahuje i dvoustránková závěrečná kapitola s názvem Závěry a doporučení. „Otázkou přitom zůstává, zda elektrická energie z přebytkových zemí (zejména Německo a Francie) bude skutečně exportována, nebo bude využita pro výrobu vodíku pro tamní průmysl. Pokud by k takovéto situaci došlo, požadovaný import by nebyl k dispozici v předpokládané výši a došlo by k nedodržení normy spolehlivosti, a tedy zdrojové nepřiměřenosti dříve než v roce 2035. Od roku 2035 výsledky obou scénářů naznačují problémy se zdrojovou přiměřeností v rozsahu překračujícím normu spolehlivosti i při uvažování vyššího objemu importu,“ uvádí doslova MAF23.
Z citace je zřejmé, že při zachování současného vývoje v tuzemsku i dalších zemích nebude mít Česko odkud elektřinu dovážet, byť na to politici spoléhají. Přesto jsou odpovědi obou ministerstev optimistické.
Četl Hladík zprávu?
„Můžeme uvést, že hlavním sdělením MAF je, že Česká republika potřebuje významný a zrychlený rozvoj moderní energetiky, tedy obnovitelných zdrojů energie, akumulace a flexibility společně s růstem energetické účinnosti a snižování spotřeby energie. Ty pak mají skutečně potenciál nahradit uhelné zdroje,“ napsalo ministerstvo životního prostředí. Taková odpověď znamená jediné. Odpovědní lidé na MŽP v čele s ministrem Petrem Hladíkem (KDU-ČSL) zprávu ČEPS nečetli. Protože jinak by nemohli tvrdit, že potřeba významný a zrychlený rozvoj občasných (obnovitelných) zdrojů energie (OZE), které nahradí uhelné elektrárny. Neboť – opět v kapitole Závěry a doporučení – MAF jasně uvádí něco jiného.
„Brzký termín odchodu od uhelné energetiky, který dle aktuálního dotazníkového šetření provozovatelé zdrojů avizují kolem roku 2030, si vyžádá podporu výstavby nových zdrojů se stabilním a regulovatelným výkonem pro zajištění dodávek elektřiny i služeb výkonové rovnováhy,“ uvádí totiž zpráva doslova. Nikoli „významný a zrychlený rozvoj obnovitelných zdrojů energie,“ jak zprávu čte ministerstvo.
Znamená to, že ministerstvo i ministr Hladík zprávu nečetli, případně ji četl někdo, kdo nechápe význam psaného textu? Nebo snad na MŽP rozumí lépe přenosové soustavě, než její správce ČEPS? Nebo jen celé MŽP prostě zavile odmítá uznat realitu, protože … proč vlastně? V každém případě, postoj ministerstva je na hony vzdálený tomu, co je v doporučení MAF23.
MPO bagatelizuje zásadní riziko
Stanovisko ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) není pro energetickou budoucnost Česka o nic povzbudivější, než ta z „životního prostředí“.
„Jeho závěry potvrzují naše analýzy, které říkají, že je Česko připravené na bezpečný odchod od uhlí a bez uhlí se do budoucna obejde díky nahrazením jinými zdroji. Krátkodobě se jedná o zemní plyn, v dlouhodobém horizontu se předpokládá přechod na obnovitelné plyny, jako je vodík nebo biometan. Dále uhlí nahradí OZE a jaderná energie. Abychom předešli potenciálnímu riziku zdrojové nepřiměřenosti, které je málo pravděpodobné, musí docházet k výstavbě adekvátního počtu výrobních zdrojů. A na tom MPO pracuje. Zjednodušili jsme povolávání a výstavbu OZE, zavedli komunitní energetiku a v nejnovější novele navrhujeme lepší ochranu zákazníků. Novela také v zákoně ukotví akumulaci, tedy ukládání přebytečné elektřiny, flexibilitu sítě a agregaci. V neposlední řadě je klíčová spolupráce v rámci Evropy, která funguje velmi dobře,“ zní celá odpověď MPO.
Odpověď je obdivuhodně nevěcná, nevztahuje se k jedinému termínu, které se v MAF23 objevují. Především však odpověď začíná bezskrupulózní lží. Česko totiž vůbec není připravené na odchod od uhlí a už vůbec ne na bezpečný odchod od uhlí. Tvrzení, že je „potenciální riziko zdrojové nepřiměřenosti málo pravděpodobné“ je v příkrém rozporu se závěry zprávy ČEPS. Tvrzení o tom, že OZE a komunitní energetika vyřeší krizi, do které Česko tlačí cena emisních povolenek a neschopnost vlády udělat cokoli pro stavbu plynových zdrojů, neodpovídá fyzikálním zákonům. Ukládání přebytečné elektřiny jakbysmet, protože účinnost OZE je v tuzemsku značně omezená. Pravda, flexibilita, tedy jen trochu zjednodušeně odpojování zákazníků, samozřejmě řešením je. Ovšem čekat na to, zda si druhý den budeme moci rozsvítit nebo zapnout počítač či zahájit výrobu, je stav ve 21. století poněkud nečekaný. Velmi diplomaticky řečeno.
Dvě ministerstva, dvě odpovědi zcela ignorující fakta v MAF23. K čemu pak taková zpráva je, když si ministerstva nadále melou svou? A především – proč? Zaklínání se klimatem nebo unijními plány a závazky včetně celého Green Dealu neobstojí. Světové klima nezachráníme, světové emise nesnížíme, ale zničíme si průmysl a zlikvidujeme životní úroveň. První krok k tomu, abychom dopadli lépe, je neprodleně začít stavět plynové zdroje, když už se bojíme hájit ty uhelné. K tomu je dnes ovšem stejně daleko, jako před třemi lety.