Může Česko spasit svět?

Tohle není dlouhá úvaha. Spíš jen stručná rekapitulace toho, jaký je skutečný přínos České republiky ke globálním emisím oxidu uhličitého. Ač jsou všechna fakta známá, málokdy se o nich mluví.

Podle reakce zástupců zelené lobby na rozhodnutí české Uhelné komise to vypadá, že český příspěvek ke snižování emisí CO2 je naprosto zásadní až snad rozhodující. Nic nemůže být dále od pravdy. Ekologistické skupiny požadovaly, aby Česko opustilo spalování uhlí již za 10 let, rok 33 byl pro ně nejzazším přijatelným termínem. Komise však doporučila vládě termín pro uhelný exit v roce 2038. Je to z hlediska emisí oxidu uhličitého problém?

Čtěte také:
Přiznáme a snížíme emise metanu, slibují těžební giganti
Kovačovská: Uhelná komise ukáže, kolik plynu bude potřeba

Český podíl na globálních emisích CO2 z uhelných elektráren se udává jako 0,18 procenta, celkový pak jako 0,3 procenta. Z hlediska světové produkce tohoto plynu je tedy český příspěvek zcela zanedbatelný. Z tohoto hlediska je tedy úplně jedno, zda uhelné elektrárny odstavíme za 10; 15 či snad 30 let. Světové klima to neovlivní ni zbla, jak se psávalo dříve.

Problém by to mohl být jen v případě, že by všichni ve světě, tedy ne jen v EU a USA, jako je tomu nyní, emise rychle snižovali a Česko ne. Pak by náš podíl rychle rostl a byl by samozřejmě těžko obhajitelný.

Jenže takový scénář je tak nepravděpodobný, jako zítřejší realistické prozření Evropské komise ve věci Zeleného údělu (Green Deal). Ony zatím neklesají ani emise Německa, jež se prezentuje jako vůdčí síla v zavádění obnovitelných zdrojů a vůbec země zelených přístupů. Rostou emise Číny a Indie, dvou nejlidnatějších zemí světa, které dohromady obývá asi 2,5 miliardy lidí. A porostou ještě pěkných pár let. Čína sama říká, že ještě 10 let. Uhelné elektrárny se staví v Africe i Asii, navzdory tomu, že část evropských bank odmítá financovat uhelné projekty. Uhelnou elektrárnu s cílovým výkonem 2400 megawattů provozuje a rozšiřuje Dubaj. (A její elektřina má být levnější, než z tamních plynových elektráren.)

S vědomím toho, jak ke snižování emisí CO2 přistupuje svět mimo dvoreček EU, nemusí Česko s nikým závodit, nebo si od někoho nechat diktovat. A může se soustředit na vyřešení toho, na čem postavit bezpečně fungující energetiku a teplárenství, jež navíc po roce 2050 obstojí v podmínkách bruselské ekodiktatury. To je povinnost českého státu. Nikoli to, aby se vrhal do energetických experimentů či vytloukání klínu klínem.