Doba čtení:3 m, 11 s
O tom, jestli můžou státy v EU v případě potřeby používat uhelné nebo plynové elektrárny, rozhoduje Brusel. A tomu se do povolování nechce.
Doposud suverénní členské státy EU se musí s prosíkem obracet do Bruselu a doufat v blahovůli jeho úředníků a funkcionářů. Jen na nich totiž záleží, zda státy můžou spustit rezervní uhelné elektrárny, když je potřebují. Rozhodují i o tom, jestli státy můžou uhlí nahradit plynem a jestli pro plynové zdroje můžou zavést kapacitní mechanismy.
O možnost spouštět v zimě rezervní uhelné elektrárny bude nyní v Bruselu dyndat mocné Německo (zde). O možnost kapacitních plateb či jiné možnosti, jak mít v pohotovosti výkon z uhelných či plynových zdrojů, bude prosit i Česko (zde). Možná by to mohlo mít smysl, kdyby Brusel měl někde obrovské zásoby „zelené“ elektřiny a státům ji mohl poskytnout místo té fosilní. Jenže ten žádné zásoby nemá. Takže je to čirý nesmysl. Protože unijními klimatickými proklamacemi se – když nebude elektřina ze slunce a větru – světla nerozsvítí, stroje nerozeběhnou a topení neohřeje.
Habeck couvl s revolucí ve vytápění
Nechme stranou, že státy s chytřejšími vládami, než byly ty české, si vyjednaly zmíněné kapacitní mechanismy již před lety. Nás tohle jednání teprve čeká a budeme věru mít horší pozici, než měli naši předchůdci. Unijní byrokracie totiž v posledních letech nabyla přesvědčení, že už může v podstatě cokoli. Takže diskuze o tom, jak zajistit elektřinu a teplo pro Česko i jinak, než pomocí občasných zdrojů energie (OZE), tedy především fotovoltaiky a větru, bude těžká. A její výsledek nejasný.
Podstatné je, že parta úředníků či nepřímo zvolených funkcionářů, rozhoduje o tom, jak můžou členské státy zajistit svým obyvatelům základní životní podmínky. Bez ohledu na to, jaké jsou reálné možnosti. Bláznivost celé situace je nejlépe vidět právě na příkladu Německa. Tedy státu, který nejvíc ze všech tlačí „bezuhlíková“ a „klimatická“ řešení.
Přes veškeré proklamace už tamní „klimatický“ ministr Habeck ze strany Zelených pochopil, že ani velké Německo se v nejbližších letech bez fosilních paliv neobejde. A to dokonce ani bez proklínaného uhlí. I on, když vidí údaje o skutečných možnostech OZE, uznává, že dekarbonizace prostě tak rychle, jak si unie naplánovala, není možná.
„Zásoby plynu, větrná a solární energie totiž nemusí v chladnějších částech roku stačit a Němci navíc rychle dostavují z provozu i jaderné elektrárny,“ cituje ministra iDnes.cz. Jenže místo jednoduchého pokynu pro uhelné elektrárny, musí ministr nejbohatšího evropského státu nejdříve pokorně požádat masu indiferentních úředníků v Bruselu o to, aby mu takový pokyn povolili vydat. „Musím Evropské unii zdůvodnit další užívání uhelných elektráren. Potřebujeme rezervní kapacity,“ konstatoval proto podle iDnes německý vicekancléř Robert Habeck. Čili to, zda bude mít 80 milionů lidí v Německu v zimě dost tepla a elektřiny záleží na blahovůli neznámých úředníků někde v Bruselu. To samé platí i pro všechny ostatní členské státy.
Energetický pragmatismus zelených Němců
Z pohledu ortodoxních klimatistů to je jistě správně. Z pohledu 440 milionů lidí v členských státech EU to však vypadá přesně obráceně. „Jestli nám neumíte teplo a elektřinu zajistit sami, nechte to na nás,“ tak nějak to vidí běžný člověk. Že časy bezbřehého idealismu (snad) skončily, přitom ukazuje i další Habeckův výrok: „Potřebujeme zajistit energetickou cenovou dostupnost, spolehlivost i bezpečnost dodávek. Jakmile se to stane, můžeme se co nejrychleji pustit do dotažení naší klimatické neutrality.“ Což je to, co říkají energetičtí realisté od samého začátku plánů na takzvanou zelenou tranzici. A co potřebují všechny státy, nejen ty v EU.
Vypadá to jako ideální situace pro české vyjednávače, kteří potřebují zajistit energetickou bezpečnost České republiky pro nejbližších 30 let. Protože situace, kdy holou skutečnost, že slunce a vítr zatím nestačí, přiznává i německý ministr přes „klima“ se nemusí opakovat. Kdy jindy bude lepší situace pro jednání o tom, kdy si Česko může zapnout své uhelné elektrárny? Pochopí to vláda Petra Fialy, která hledá možnost uspořit každou korunu?