O čem rozhodne Uhelná komise?

Svaz průmyslu a dopravy ČR vyslal varování, že Uhelné komisi chybí v podkladech výpočet nákladů, popis podmínek pro realizaci jednotlivých scénářů i analýza jejich dopadů. Bez nich je prý určování data uhelného konce nezodpovědné vůči českému průmyslu a spotřebitelům.

„Svaz požaduje, aby Uhelná komise předložila podklad pro rozhodování vládě ČR, kde budou pro jednotlivé scénáře kvantifikovány náklady a dopady odklonu od využití hnědého uhlí při zajištění soběstačnosti ČR v dodávkách elektřiny, definovány rizika a budou předloženy nástroje a opatření k minimalizaci rizik,“ uvedl svaz v tiskové zprávě.

Čtěte také:
Zelení lobbisté tlačí další omezení emisí
Emise z energetiky klesají, z dopravy naopak rostou

Po několika měsících činnosti uhelné komise jde pár týdnů před ohlášeným termínem, kdy má komise schválit závěry a předložit vládě své doporučení, o velmi znepokojivá slova. Zejména, když se ozvalo několik rozladěných členů komise, že se spíš než na plénu jedná za zavřenými dveřmi, kam smějí jen vyvolení. Na důvěře navíc nepřidává ani fakt, že provozovatel tuzemské přenosové soustavy, kterým je společnost ČEPS, v podivuhodně rychlém tempu přepracoval svůj podklad pro komisi, v němž se termín uhelného konce posunul z roku 2038 na rok 2033. Co se změnilo během jediného měsíce, že je možné termín posunout o celých 5 let, zůstává záhadou.

Uhelná komise byla ustavena jako poradní orgán vlády. Je složena z odborníků i zástupců různých skupin, kterých se odklon od uhlí týká. Lze předpokládat, že její doporučení nebude jen cár papíru, kterým se nikdo nebude zabývat. Naopak, pro vládu by závěry komise měly být klíčovým podkladem pro další strategická rozhodování o budoucnosti české energetiky.

A tím se dostáváme k podstatě věci. Jedna věc je totiž určit si termín uhelného konce a harmonogram, podle nějž se budou odstavovat uhelné elektrárny či teplárny. Druhá, z mnoha ohledů ještě důležitější věc, ale je, co je nahradí. Zdaleka by přitom nemělo zůstat jen u vágního grafu, že náhradou bude kombinace plynu, OZE a v budoucnu jádra. Papír totiž snese všechno, realita ale bývá mnohem složitější.

Bude totiž nutné nahradit opravdu hodně elektřiny i tepla, které se momentálně z uhlí vyrábějí. To znamená, že bude nutné vystavět a připojit do sítě velké množství nových zdrojů, ať už půjde o plynové, fotovoltaické či větrné elektrárny. Vůbec se ale nemluví o tom, kde a kdy budou tyto zdroje postaveny, kdo je postaví, kdo bude investorem, za jakou cenu budou vlastníci v budoucnu prodávat elektřinu, zda budou chtít veřejnou podporu a jak vysokou, tudíž zda a o kolik se domácnostem i firmám zvýší ceny energií? Matematik by řekl, že jde o rovnici o příliš mnoha neznámých.

Navíc není žádným tajemstvím, jak dlouho u nás trvá každé stavební řízení. Navíc lze předpokládat, že v případě výstavby nových elektráren bude řada nejrůznějších protestů a námitek. Už dnes je zcela běžné, že obyvatelé i obce odmítají například větrné elektrárny ve své blízkosti. Vedle snížené veřejné podpory je to další důvod, proč se do jejich výstavby nikdo moc nehrne.

Jinými slovy, bylo by velmi naivní věřit, že se náhrada uhlí postaví jednoduše, rychle a levně. Mnohem reálnější je, že výstavba bude trvat spíše delší než kratší dobu. Nebo dojde ke scénáři, že bude nutné stavět pod tlakem a rychle. V tom případě ale nepochybujme, že zaplatíme pořádný expresní příplatek. To by ale žádná zodpovědná vláda neměla dopustit. Zejména v zemi, kdy každý rok všichni platíme desítky miliard korun kvůli solárnímu tunelu.