
Před sedmi lety se naposledy vážně uvažovalo o tom, že by hlavní město mělo významnější vlastní zdroje elektrické energie. O budoucnosti zásobování Prahy elektřinou jsme hovořili s Jiřím Hradeckým z PREdistribuce a Petrem Holubcem, tiskovým mluvčím skupiny PRE.
„Kdyby měla Praha vlastní zdroj elektřiny, výrazně by to zvýšilo energetickou bezpečnost Prahy a Středočeského kraje,“ říká Jiří Hradecký, vedoucí sekce Řízení sítí společnosti PREdistribuce. Při našem rozhovoru se v odpovědích střídal s Petrem Holubcem proto, aby každý mluvil za to, co má v kompetenci.
Proč nemá hlavní město vlastní velký zdroj?
Jiří Hradecký (JH): Nejdřív musím říct, že my jsme distributor, nikoli výrobce elektřiny, takže taková stavba není v naší kompetenci. Nicméně můžu konstatovat, že Praze by se vlastní větší zdroj či zdroje hodily, ale společensky je to neprůchodné. Jinak by to samozřejmě byla priorita číslo jedna.
Čtěte také:
Obce u Dukovan chtějí nový blok v původním termínu
BIS varovala Babiše před Rosatomem
Společensky neprůchodné?
Petr Holubec (PH):Předpokládalo by to investice v řádu miliard, to je první důvod. A i kdyby peníze byly, postavily by se proti tomu dotčené městské části, nebo obce.
Jak to můžete vědět?
PH: Protože už se to v praxi ukázalo. Naposledy se v hlavním městě o vlastních zdrojích uvažovalo před sedmi lety. Šlo tehdy o tři zdroje po 100 MW. Regionální politici z toho udělali téma volební kampaně a lid na to slyšeli. Nenecháme si naši městskou část zhyzdit elektrárenskými komíny, to se tehdy hodně opakovalo. Přitom by šlo – s jen malou nadsázkou – o větší garáže s komínem. Něco takového, jako jsou místní výtopny. Vlastně by nikdo nepoznal, že jde o elektrárnu. A navíc šlo o takzvané špičkové zdroje, které by tím pádem nepracovaly pořád. Odmítavé reakce však byly jednoznačné. V Praze a okolí už těžko vzniknou nové zdroje.
Čili Praha bude i v budoucnu závislá na „importu“. V případě blackoutu by jí to asi dost zkomplikovalo život?
JH: To samozřejmě. Museli bychom čekat, až k nám elektřina „doteče“. Situace je o to nevýhodnější, že Praha bez vlastních zdrojů není schopná fungovat v takzvaném ostrovním režimu.
Jak možný velký výpadek, nebo přímo blackout, řeší krizové plány?
JH: V rámci republiky jsou dané priority. Při blackoutu by to mělo být tak, že nejdřív dostávají elektřinu jaderné elektrárny, pak velké systémové zdroje a pak Praha. Ale nakonec by samozřejmě záleželo na konkrétních podmínkách. Hlavní město má s ČEZ Distribucí nepsané dohody o rozdělení dostupného výkonu mezi Středočeský kraj a Prahu přibližně půl na půl.
Kam by v Praze v takovém případě elektřina tekla nejdřív?
JH: Díky pražským hasičům, kteří jsou v krizích hlavním činitelem, víme, že je ve městě zhruba 280 prioritních míst, jako jsou nemocnice, vodárny, domovy důchodců a tak dále. Aby se elektřina dostala až k těmto koncovým odběratelům, je potřeba na vstupu do pražské elektrické soustavy mít k dispozici alespoň 300 MW, což představuje v průměru asi třetinu pražské spotřeby. Samotná spotřeba těchto míst je samozřejmě menší, ale když se elektřina pustí, tak si ji automaticky začnou odebírat všichni, kteří jsou připojeni k dané „lince“. S tím nejde prakticky nic udělat, to je fyzika. Těch 300 MW je ale počítáno bez dopravy – metra, tramvají, vlaků, takže pro zásobování prioritních míst i s omezenou dopravou je ve skutečnosti potřeba mnohem více než zmiňovaných 300 MW. Kromě toho je po Praze roztroušeno asi na 1000 lidí připojených ze zdravotních důvodů na elektrických přístrojích…
Co vím, tak podobné seznamy prioritních odběratelů budou dělat hasiči po celé republice.
Kdyby k velkému výpadku došlo, byl by to pro dispečery a další angažované lidi „křest ohněm“. Dá se na něco takového předem připravit i jinak, než nějakými směrnicemi?
JH: Naštěstí dá. Čeští dispečeři jezdí tyto situace cvičit do německého Duisburgu, kde je na to tréninkové centrum. Skvělé je, že tam cvičí na základě našich českých reálných dat, takže pracují s tím, s čím by pracovali ve skutečnosti. I díky tomu víme, že minimální doba náběhu soustavy po totálním blackoutu vychází na 20 hodin, pesimistická varianta na hodin 40. Což můžou lidi bez elektřiny zvládnout. Když o tom budou vědět a budou na takovou situaci připraveni, např. budou mít doma nějakou balenou vodu a nejzákladnější potraviny.
Zajistit informovanost by neměl být problém, každý má mobilní telefon, základnové stanice mobilních sítí mají záložní zdroje…
JH: Jenže je nemají zdaleka všechny. Ale ten hlavní problém tkví v něčem jiném. Ono to chvíli trvá, než se zjistí, co se vlastně děje, jak velký bude výpadek a jak dlouho asi bude trvat. A jakmile začne vypadávat elektřina, lidi si začnou volat. Takže vyvolají velkou spotřebu v záložních zdrojích mobilních operátorů, která pak bude s velkou pravděpodobností chybět právě na to, aby se mohla lidem poslat zpráva na mobily. I kdyby někdy pracovaly záložní zdroje, určitě nebudou pracovat v celé síti a tím pádem se informace ke spoustě lidí nedostanou. I na tom je vidět, jak jsme na elektřině závislí a moc si to neuvědomujeme.
Jaká je pravděpodobnost, že v Česku dojde k blackoutu?
JH: Tak to je těžké říct. Ale určitě můžeme říct, že dokud máme odkud brát elektřinu, ať už z vlastních zdrojů nebo ze zahraničí, umíme bezproudí odstranit relativně rychle. Jestli se taková událost nazve blackoutem nebo běžnou provozní poruchou, záleží zejména na rozsahu postiženého území a době trvání.
A jaká pravděpodobnost v rámci Evropy, že by se do tmy ponořilo třeba několik států?
JH: Vypnutí nějaké značné části síťově propojené Evropy je jen velice málo pravděpodobné. Při problémech by se rozdělila do několika ostrovů, které by si pak měly pomoci navzájem. Každý stát například musí mít zálohu v kapacitě svého největšího bloku, což v Česku je 1000 MW. Je možné to řešit i dovozem elektřiny. Což je ovšem bod, který po odstavení německých jaderných a uhelných zdrojů bude, řekněme, „zajímavý“…
V české soustavě roste podíl elektřiny z obnovitelných zdrojů. Od problémů z jejich nadvýkonu v Německu, které opakovaně hrozily blackoutem, už by Česko mělo být chráněné fázovými transformátory. Ale nemůžou jej způsobit tuzemské OZE?
JH: Určitě můžou způsobit potíže, ta možnost samozřejmě je. Protože OZE závisí na počasí a počasí není úplně předvídatelné. Dám zjednodušený příklad: Když je například předpověď slunečného dne, omezí se výroba z ostatních zdrojů, aby se mohla odebírat elektřina ze solárních panelů. Tím se však také sníží regulační schopnost celé soustavy. A když se pak rychle změní stav v elektrizační soustavě vlivem třeba poruchy, není kde vzít potřebný výkon a problém je na světě. Pak přijde druhý extrém, když v zimě nesvítí slunce a ani nefouká vítr. Tam najednou elektřina z OZE není. Nicméně jako s podpůrným zdrojem nemáme s OZE žádný problém.
Jak je na tom vůbec Praha se zájmem o zelenou energii z obnovitelných zdrojů?
PH: Asi 60 procent této elektřiny máme z bioplynových stanic, zbytek je z vody a ze solárů. A také můžeme dokoupit další zelenou elektřinu s certifikátem operátora trhu OTE. Pro zájemce tak můžeme zelené energie nabídnout až 500 MW, takže jí je dost. Ale skutečný zájem je malý.
Do budoucna to s elektřinou vypadá jak? Mluví se o snižování náročnosti, úsporách energie…
PH: I v Česku začíná útlum uhelných elektráren, takže elektřiny bude k dispozici méně. Zároveň si kupujeme stále víc elektrických zařízení, takže snižování náročnosti se nemůže moc projevovat. Důkazem je to, že spotřeba elektřiny stále stoupá.
Může situaci podstatně změnit samovýroba jednotlivých domů? Když se například střechy osázejí solárními panely?
JH: Takové úvahy se vedou, ale těžko můžou fungovat celoplošně. U rodinných domů a do jisté míry i u bytových domů, zkrátka u obytné zástavby, tam to fungovat může. Ale co úřady, továrny a nákupní centra? V Praze sice ubylo velké množství továren, ale zase přibyla spousta nákupních center, jež si s nimi ve spotřebě energie nijak nezadají. Takže přibližně polovinu spotřeby nám tvoří velkoodběratelé, tedy právě nákupní centra, úřady, nemocnice a tak dále. Praha dnes potřebuje víc elektřiny, než když tady fungovaly všechny velké výrobní podniky. V období špičkového odběru si město „vezme“ okolo 1200 MW.
Mohlo by vás zajímat:
Největší bagr na světě udělal kariéru ve filmu
Parkovací asistent bude i pro důlní obry
Prašnost v lomu snižuje i mlžná stěna