Doba čtení:4 m, 20 s
Letos uplynulo 125 let od důlní havárie, která se shodou okolností stala o svátku svatého Prokopa 4. července. A český patron jakoby držel nad horníky ochrannou ruku, protože se jako zázrakem podařilo zachránit z hlubiny Dolu Emeran v Bílině po více než sedmnácti dnech trojici horníků.
Jejich záchrana trvala sedmnáct dní a dvě hodiny, tedy plných 410 hodin. Popis celé události zachytil Miroslav Mašek v knize Důlní katastrofy severočeské hnědouhelné pánve. Šachta Emeran patřila na konci devatenáctého století do majetku Mostecké uhelné společnosti. Nacházela se na státní dráze asi 25 minut od Bíliny. Sahala do hloubky 83 metrů a hlavní chodba měřila 1 600 metrů.
V severní části této chodby se nacházelo několik výše položených uhelných komor, které se osudného 4. července 1892 staly dějištěm nehody. Mezi 7 a 8 hodinou večerní došlo k průvalu vod a kuřavky a zatarasený vchod i východ ze šachty uvěznil v podzemí trojici havířů – Jindřicha Horáka, Jakuba Šátka a Františka Makrlíka.
Čtěte také:
Tajuplná uhelná lebka
Důl Jeroným odkryl nová tajemství
V době havárie pracovalo v severní části Dolu Emeran osm mužů. Dva bratři Černí se nacházeli v otvoru do plánu č. 521 (uhelné komory) a chystali se pracovat. Asi 15 metrů od místa kde oba bratři pracovali, zaslechli, jak padá drobné uhlí a zahlédli, jak jejich kolegové Horák a Klouček otvorem v plánu vyběhli, aby se od pádu uhlí uchránili. Zatímco Klouček šel směrem k bratrům Černým, Horák šel na opačnou stranu. Později to vysvětloval tím, že se vracel pro kabát, ve kterém měl 1 zlatý a 60 krejcarů. Příval suchého písku jej společně s kolegy Šátkem a Makrlíkem, kteří sem přiběhli ze sousední chodby, uvěznil pod zemí.
V podzemí ale zůstala ještě jedna dvojice horníků – Slapnička a Krumpos. Ti se sice také snažili najít cestu ven z hlubiny, ale nakonec se museli vrátit a před dalším přívalem písku a vody se zachránili ve výše položených zásecích v komoře. Trojice horníků, které se podařilo z hlubiny dostat včas, sdělila službu konajícímu naražeči vozů, co se stalo. Ten to oznámil správci dolu Buschovi, který okamžitě s šichtmistrem a důlním denní směny sjel na místo události a zahájili záchranné práce. Jako první muselo být obnoveno větrání v dole, následovaly velmi složité záchranné práce. Postupně se zjistilo, že rychlé vyproštění nešťastníků není možné, proto se začalo se systematickým vyklízením chodeb od písku a bahna. Jako velmi reálná se ukázala záchrana horníků Slapničky s Krumposem.
Podle výpovědí těch, kteří se dostali na povrch včas, bylo možné, že se ze svého pracoviště vůbec nevzdálili. Pomocí záchranné chodby naproti plánu č. 521 se tak oba dva podařilo během 32 hodin od průvalu vyprostit v relativně dobrém stavu.
Čtěte také:
Jablka nahradila uhlí
Už jste pili víno z lomu?
Správa dolu se snažila, aby se v záchranných pracích pokračovalo, ale co nejopatrněji. Nakonec bylo z dolu vytaženo více než 4 000 m3 písku v 2 140 huntech.
Až ve čtvrtek 21. července v devět hodin večer zaslechli zachránci volání o pomoc. Jako první byl z hlubiny vynesen František Makrlík, který přesně popsal, kde se nalézají jeho dva kolegové. Ti byli nalezeni během půlhodiny a vyproštěni. V přízemní budově dolu byla připravena zvláštní světnice, do které byli všichni zachránění přeneseni, což bylo asi v jednu hodinu v noci.
Se záchrannými pracemi bylo spojeno i několik úsměvných situací. Ještě než donesli k důlní kleci Jakuba Šátka, ptal se správce dolu, zda budou vyplaceni i za dny strávené pod zemí. Zachráněný Horák se zase sháněl po jídle slovy: „Přinesou mně, pane hostinskej, jeden párek.“ Když ho ze síně přenášeli, sebral nepozorovaně dva kousky sucharu a hltavě je pojídal. Také dostal chuť na kouření, a jakmile doktor přišel, hned ho prosil o jedno cigáro. Ten mu ovšem nevyhověl. „Ze stravy, která byla zachráněným pod lékařským dohledem podávána, jmenovati sluší se hlavně co dvě hodiny teplé mléko s cognacem, silnou polévku se suchary a k uhašení velké žízně červené víno s piškoty. Tak tomu bylo po dva dny, třetího dne dostali ještě mimo toho každý dvě porce dušeného hovězího strouhaného masa,“ doplňuje poměrně podrobně dochovaná zpráva.
Záchrana tří horníků po sedmnácti dnech vyvolala v okolí senzaci a dobové materiály uvádějí: „Houfy obecenstva všech stavů putují do bytu, kde zachránění leží a přinášejí jim buď peníze nebo něco k občerstvení nebo alespoň slova útěchy a soucitu. Mezi prvními, kteří zachráněné navštívili a jim blahopřáli, byli pan vrchní inspektor Michálek a báňský komisař Dr. Gattnar, kteří spolu se správcem dolu p. Buschem v pátek dne 22. července celou událost vyšetřovali. Ubožákům těmto byla vyplacena mzda za celou dobu denní i noční, co strávili pod zemí a rovněž od pokladny nemocniční dostávají jistý příspěvek. Mimo to zaručil jim pan centrální ředitel přiměřený dar a rovněž soucitné obecenstvo poskytuje četné dary.“ V pátek 22. července bylo osazenstvu Dolu Emeran dáno „prázdno“ a v děkanském chrámu páně v Bílině byla sloužena mše svatá. „Až pak se všichni tři pozdraví, bude za jejich přítomnosti odbýváno slavnostní Te Deum v Bílinském chrámu Páně,“ končí zpráva o události.
Mohlo by vás zajímat:
Léčivé koule už patří minulosti
Služební auto obra Koloděje
Jsme fosilní civilizace. A ještě dlouho jí budeme