Doba čtení:4 m, 35 s
Když se řekne teplárna, představí si většina lidí komíny, chladicí věže a budovy, ve kterých je umístěna technologie pro výrobu tepla a elektrické energie. Málokdo, samozřejmě mimo pracovníků v energetických provozech, ví, že součástí tepláren je celá řada dalších podpůrných objektů a zařízení, bez kterých by jejich provoz nebyl možný.
Kladenská teplárna má takových několik. Například se jedná o Rozvodnu 110 kV, která se nachází dva kilometry od hlavního výrobního zařízení na místě, kde již více než čtyřicet let spásá trávu stádo ovcí a kde budou na jaře příštího roku umístěny včelí úly.
Jiná zařízení se nacházejí více než 20 km od Kladna a váže se k nim nejen dlouhá historie, ale také spousta zajímavostí. Jedná se o objekty označené jako Stará vodárna a Nová vodárna v lokalitách Úholičky a Podmoráň, které zajišťují dodávky vody z řeky Vltavy pro kladenskou teplárnu.
Čtěte také:
V hlubinných uhelných dolech budou létat drony
Austrálie s uhlím počítá
Historie vodárny sahá do třicátých let minulého stolení, kdy byl objekt postaven pro potřeby veškerých provozů bývalé huti Poldi a zajišťoval chladicí vodu pro ocelárny a kovárny. Voda natékala gravitačně do vodárny, kde se následně mechanicky čistila pomocí česlí a filtračních písků. Odstředivými čerpadly se čerpala do 1. řadu, který byl vybudován souběžně s vodárnou. Přívodní řad č. 1 je vyroben z litinových a ocelových hrdlových trubek DN 450 o celkové délce téměř 20 km a ústí do zásobních nádrží Svatý Ján v lokalitě Kladno-Dubí. Nádrže mají kapacitu deset tisíc metrů krychlových.
Ve čtyřicátých letech byl vybudován 2. řad, který v době nacistické okupace sloužil jako záložní zdroj vody nutné pro provoz strategicky důležitých hutí. K výrobě byly použity železobetonové a ocelové trubky. Po výstavbě dvou budov, které dostaly označení Nová vodárna, a 3. řadu v šedesátých letech se původní vodárna využívala méně. Když byly dokončeny práce na propojení 1. a 3.řadu, ze Staré vodárny se stal pouze záložní objekt s využitím jen při fatálních poruchách. Po povodních v roce 2013, kdy byl objekt kompletně vyplaven, byla Stará vodárna definitivně odstavena a v současné době už není provozuschopná.
Čtěte také:
V lomu Jiří mají opravený velkostroj KU 800
Japonci začali těžit na mořském dně
Na počátku šedesátých let minulého století bylo rozhodnuto o vybudování dvou nových objektů, a to budovy č. 101 v lokalitě Podmoráň a č. 103 v lokalitě Úholičky. Tehdy se také změnila koncepce čerpání vody pro teplárnu. Objekt 101 od té doby slouží téměř výhradně k přečerpání vody do horního objektu 103, kde dochází k její úpravě. Teprve potom se voda čerpá do 3. řadu, který ústí do nádrží Kročehlavy, odkud voda již odtéká gravitačně do dva kilometry vzdálené teplárny. Tento řad byl vybudován také v 60. letech a má kapacitu 2 x 12 500 m3.
Po postupném utlumení výroby v hutích Poldi docházelo také ke snižování množství čerpané vody. Zatímco v dobách největší slávy hutního průmyslu byly běžné denní spotřeby kolem 30 000 m3., v současné době dosahují zhruba 13 000 m3. Voda je využívána především pro vlastní spotřebu hlavně jako chladicí do výrobních bloků teplárny.
S klesajícím množstvím čerpané vody a po modernizaci vodárny se snižoval také počet zaměstnanců. V 70. letech zajišťovalo provoz téměř sedm desítek pracovníků, v dnešní době pouze devět zaměstnanců. Velký vliv na výrazné snížení počtu pracovníků měla instalace automatických systémů v minulých letech, zejména po povodních v roce 2013. Většinu strojního zařízení dnes ovládají strojníci z velínu v Úholičkách. Rozsah práce obsluh je velmi pestrý. Přes ovládání a kontrolu veškerých strojních zařízení, regeneraci pískových filtrů až po zpracování kalů v čistírně odpadních vod.
Čtěte také:
Sen každého kluka. Obří rypadlo na dálkové ovládání
Bílinské raky ohrožuje invazivní kolega
Postupem času se měnila i samotná technologie čištění a úpravy vody. Zatímco v minulosti, kromě mechanického čištění, probíhala částečná chemická úprava vody pomocí dávkování vápna a chloru do surové vody, nyní dochází v objektech vodárny pouze k mechanickému čištění. To probíhá postupně na ručních, následně strojních česlích, sítových filtrech a na závěr se voda filtruje přes písek. K samotné chemické úpravě vody dochází až v úpravně (ČOV) přímo v areálu teplárny.
K velkému vývoji došlo také z hlediska environmentálního. Původně se kaly z regenerace filtračních písků vypouštěly zpátky do řeky. Později se odsazovaly v nádržích odpadní vody a nyní se veškerý kal zpracovává v ČOV, která byla vybudována na začátku tisíciletí ve vodárně Úholičky. Takto zpracovaný kal se po odsazení a vylisování odváží k ekologické likvidaci na skládku Regios. Značným rizikem pro vodárnu Podmoráň jsou především povodně. K těm největším došlo v roce 1940, kdy objekt poničilo celkem 113 ledových ker. Dále v letech 1941, 1947 a v roce 1954, kdy fatálním následkům zabránila slapská přehrada.
Nejhorší povodně zažila vodárna v roce 2002. Tehdy došlo k úplnému zaplavení objektů 113, strojovny 101. Hladina vody sahala až k rozvodně, která je umístěna v patře vodárny. Došlo ke zničení nebo poškození prakticky veškerého strojního, elektrického i stavebního zařízení a vybavení vodárny. Zatímco normální průtok v řece Vltavě činí zhruba 148 m3/s, v době kulminace řeky přesahoval 5000 m3/s. Hladina vody tehdy vystoupala o více než 10 metrů nad normální úroveň.
K zatím posledním povodním došlo v roce 2013, kdy se zaplavily všechny suterénní prostory. Voda v přízemí strojovny dosahovala zhruba 80 centimetrů a bylo zničeno zařízení v hodnotě několika milionů korun. Pozitivním přínosem těchto povodní bylo, že se po nich realizovala řada opatření s cílem snížit rizika vzniku materiálních škod.