Růst cen elektřiny v Německu, Česku i dalších zemích ukazuje, jak špatnou cestu si vybrala Evropská unie. A to jsme přitom jen kousek za startovní čárou vynucované cesty k „bezuhlíkové energetice“.
Když po privatizaci vodovodů začala v Česku růst cena vody, odpověděly domácnosti snížením spotřeby. Zhruba o polovinu. A dlouhodobě u toho zůstaly. Takže i když se v posledních šesti letech spotřeba na osobu o necelé dva litry na osobu zvýšila, stále ještě nepřekročila 90 litrů na den. Je tedy stále hluboko pod průměrem EU (pro zajímavost třeba zde a zde).
Čtěte také:
Češi u elektřiny řeší hlavně cenu
Drábová zpochybnila německou Energiewende
Jenže tahle přirozená obrana v případě elektřiny prakticky není možná. Například proto, že elektrizační soustavy jsou, na rozdíl od těch vodárenských, všechny propojené a rostoucí ceny elektřiny se tak rozlévají po Evropě. Norové už proto zarazili propojování své sítě s levnou elektřinou z hydroelektráren s britskou a německou, protože jim to začalo zvedat cenu komodity na domácím trhu. Jenže ostatní země už propojené jsou. Ostatně je to jeden z požadavků Evropské unie. Kvůli konkurenci. A také kvůli snadnějšímu ovládnutí z jednoho centra, což ovšem nikdo nezdůrazňuje.
Dalším důvodem, proč se nejde efektivně bránit snížením spotřeby elektřiny je to, že neustále roste množství vybavení, které elektřiny pohání. Nevěříte? Tak si napište, co všechno vám doma i na chalupě funguje na elektřinu a co na jiný pohon a jak často co z toho musíte používat. A stejná situace platí i v průmyslu, takže ani velkoodběratelé nemají moc prostoru pro snížení spotřeby. Elektřinu ostatně využívá i veřejná doprava a vlaky. Rostoucí počet vybavení a jeho častější používání navíc s přehledem vymazává efekt z vyšší účinnosti nových zařízení, což je jev zvaný Jevonsův paradox, který ekologičtí alarmisté odmítají brát v úvahu.
Za normálních okolností by se tedy dodavatelé předháněli v nižší ceně, protože s rostoucí spotřebou by rostlo množství zdrojů. Opačně to funguje jen tam, kde se do toho vloží bláznivý stát. V našem případě navíc jen pseudostát, protože EU žádným státem není. O to je ovšem bláznivější. A o to víc věří ve správnost svého jednání. Podobně, jako třeba Nicolás Maduro, nebo Kim Čong Un. Nebo Jair Bolsonaro, který dal zelenou kácení Amazonie.
Takže při rostoucí spotřebě elektřiny v Evropě nelogicky roste i její cena. Může za to rostoucí cena emisních povolenek i pokračující podpora obnovitelných zdrojů. EU přitom chce stále dražší povolenky a stále více obnovitelných zdrojů. Je tedy zřejmé, že cena elektřiny poroste i nadále. A bude nutit lidi k tomu, aby méně utráceli za jiné věci, kterých tím pádem bude potřeba méně vyrobit. Věci, k jejichž výrobě je elektřina potřeba – což je už téměř úplně všechno – budou přitom stát víc a víc. Dílem kvůli rostoucí ceně elektřiny, dílem proto, že se jich bude prodávat méně. Což nejspíš povede k tomu, že se jich bude prodávat ještě méně. Nepříznivé ekonomické dopady tohoto nápadu zelené EU si alespoň v hrubých rysech dovede jistě představit každý čtenář. Vydělají na nich pouze dodavatelé větrných a solárních elektráren a členové všech těch nejrůznějších „asociací moderní energetiky“, kteří je instalují. Na světovém klimatu se to projeví jen zanedbatelně, pokud vůbec.
Mohlo by vás zajímat:
Elektrotahač má spotřebu jako malé město
VIDEO: Sci-fi bagr z Jižní Koreje
Služební auto obra Koloděje