Doba čtení:3 m, 0 s
Stovky malých ptáků příbuzných vlaštovkám se každoročně vrací na šachtu. Přilétají sem hnízdit. Kvůli břehulím těžební společnost upravuje těžbu, aby měli chránění opeřenci klid.
„Ve Vršanské uhelné hnízdí dlouhodobě více než 500 párů břehulí. Počty se každý rok liší, stejně jako počet a umístění kolonií. Každoročně dominuje jedna velká kolonie v pískových vrstvách hlavních řezů,“ vysvětlil Václav Beran, ornitolog ústeckého muzea.
Čtěte také:
Bývalý důl se proměnil v muzeum a zábavní park
Uhlí místo turistů na Moldavské dráze
Letos si ptáci našli zbytky profilů písků na řezu mezi dopravníkovými linkami 220 a 110. „Hnízdí zde mezi třemi až čtyřmi stovkami párů, další kolonie jsou jen drobné a různě rozptýlené po lomu, především v erozních rýhách výsypky lomu Jan Šverma, kde ptáci vyhledávají hlavně vrstvy popílků. Tyto kolonie jsou mnohem menší, obvykle do třiceti párů. Letos poprvé hnízdí břehule také ve stěně řezu na Slatinické výsypce,“ doplnil Beran.
Určování přesného počtu hnízdících párů je podle ornitologa poměrně obtížné. Obsazených je obvykle zhruba 70 % vyhrabaných nor, ale v kolonii je velmi živo. Sčítání komplikuje i plachost břehulí, když je v blízkosti člověk, uletí. Břehule říční (Riparia riparia) je drobný vlaštovkovitý pták blízce příbuzný známějším a hojnějším jiřičkám a vlaštovkám. Na rozdíl od nich si nestaví hnízda z hlíny, ale hrabe si nory především v písčitých stěnách. A právě tenhle jejich zvyk je nejvíc ohrožuje, protože vhodné stěny z přírody velmi rychle mizí. V minulosti břehule hnízdily především ve stěnách břehů řek, jenže neregulované řeky jsou už minulostí, a tak se ptáci přesunuli do nejrůznějších těžebních lokalit.
Podobně jako vlaštovky a jiřičky se živí hmyzem, kterého v zemědělské krajině také rychle ubývá a i to může být příčinou poklesu jejich výskytu v některých oblastech. Na zimu, kdy je u nás hmyzu velmi málo, břehule odlétají do subsaharské Afriky. Cesta je to náročná, Sahara se neustále rozšiřuje, lidská populace v Africe raketově narůstá a s ní mizí i přírodní stanoviště pro ptáky. „A když se připočte i velmi vrtkavé počasí v posledních letech, které může významně ovlivnit průběh migrace, není divu, že jsou u nás břehule ubývajícím a ohroženým druhem. Každé jejich hnízdiště je proto velmi cenné a je třeba mu zajišťovat adekvátní ochranu,“ připomněl ornitolog. Ze zimovišť se břehule do středu Evropy vrací v dubnu.
Většina populace přilétá až v druhé půlce dubna, v některých letech dokonce až v květnu. Zpoždění na příletu je obvykle připisováno nepříznivým povětrnostním podmínkám v průběhu migrace. Velmi nebezpečné mohou být pro hmyzožravé ptáky prudké a dlouhodobé poklesy teplot v těchto měsících. Od nás břehule odlétají od konce července až do září. Laikovi se může zdát nepochopitelné, jak si břehule poznají vlastní noru. Je to hlavně tím, že mají vynikající prostorovou paměť.
„Jsou schopné od nás odletět do subsaharské Afriky, vrátit se zpět a bez problémů najít svoji kolonii. Noru pár hloubí společně a přitom si velmi dobře zapamatuje její polohu. Jsou to prostě chytří ptáci,“ poznamenal Václav Beran. V našich končinách břehule obvykle hnízdí pouze jednou ročně, některé páry, hlavně v nejteplejších oblastech, i dvakrát. Běžná jsou ale takzvaná náhradní hnízdění. Pokud se první hnízdění z nějakého důvodu nevydaří, pokouší se ptáci zahnízdit znovu. Zatímco první hnízdění začínají na konci dubna a především v první polovině května, náhradní či druhé hnízdění může probíhat až do září.
Mohlo by vás zajímat:
Z Dolu Bohumír je hornické muzeum
VIDEO: Znáte toto unikátní hornické muzeum?
Podkrušnohorské muzeum opravilo parní těžní stroj