Doba čtení:6 m, 22 s
„Rtuť z kouře zachytíte, ale nezlikvidujete ji,“ říká o aktuálním trendu v ekologizaci uhelné energie Otakar Tuček, který řídí tři elektrárny ČEZ. Budoucnost české energetiky vidí jako kombinaci „energetické páteře“, fosilních zdrojů kvůli regulaci a různých forem ostrovní energetiky.
Vaše elektrárny nejsou cílem ataků ekologistických aktivistů, odradili jste je zabezpečením, nebo nějak jinak?
Do plotů jsme dali 40 milionů jen v elektrárnách Prunéřov, máme kamerové systémy, dotykové senzory a tak dále. Ale od modernizace a ekologizace provozů s aktivisty prakticky nemáme žádný kontakt, ani konflikt. Myslím, že si vzájemně začínáme čím dál víc rozumět. Všichni jsme pochopili, že všechny současné technologie, včetně jádra, jsou jen dočasné.
Čili obrazně řečeno, nad uhelnými elektrárnami pomalu zapadá slunce?
Podívejte se, uhlí skončí mezi roky 2030 až 2040. Ostatně, ono nám také stejně dojde, věčně bychom na něm fungovat nemohli. Na to se ve vášnivých debatách poněkud zapomíná. Nicméně v roce 40 má uhlí skončit, takže my tady budeme asi do roku 2035, což je doba, na kterou jsme elektrárnu modernizovali a můžeme ji dobře využít. Technologie, kterou tady máme, je na evropské špici, což oceňují i cizinci, včetně kritických seveřanů.
Čtěte také:
Elektrárna Dětmarovice dodá teplo skleníkům
Vondráš: Neprchejme od uhlí!
Mimochodem, komplex tušimické elektrárny, kde právě jsme, je obrovský, kolik tady máte lidí?
V každé elektrárně je přibližně 180 lidí, dohromady 530, ale na samotné provozní směně v elektrárně Tušimice jich je 24.
Vracím se k elektřině a uhlí. Co bude podle vás po roce 2040?
Máme nějakých 15 – 20 let na to, abychom vymysleli, co budeme dělat dál. Podle mého názoru v Česku nemají smysl větrné elektrárny, to bychom museli někam na moře. Třeba v Severním moři dělá pět států společně umělý ostrov pro větrníky, které budou zásobovat elektřinou 80 milionů lidí. Tam fouká pořád. V Česku takové podmínky nemáme.
Ve fotovoltaice, jakkoli zprofanované dotacemi, je v tuzemsku příznivější situace. Ostatně ČEZ se v „solárech“ již angažuje.
Pro solární elektrárny máme prostor například na výsypkách současných elektráren. Ony se navíc ani jinak prakticky využít nedají. Začali jsme také jednat i se starosty okolních obcí, aby změnili územní plány, aby bylo možné stavět i v jejich katastrech solární elektrárny, což všichni vítají, někteří chtějí pro své obce spoluúčast v solárních projektech. Zkrátka pracujeme na tom, abychom se do fotovoltaiky mohli pustit, jakmile dostane zelenou.
Jenže solární elektrárny českou potřebu energie neutáhnou…
Je velký prostor pro plyn. Když vychází megawatthodina na 50 – 55 euro, tak se vyplácí stavět nové zdroje. Například za rok a půl končí Prunéřov. Tam přesně vzniká prostor pro přestavbu na plyn. Plyn může být řešením pro kapacitní zdroje, které samozřejmě musíme mít, bez ohledu na to, jestli budeme mít jádro, nebo ne. Ostatně, když bude jádro, musíme je mít tím spíš.
A co energetická bezpečnost? Rusko není zřejmě úplně nejjistější dodavatel.
O plyn z Ruska bych se nebál. Ale samozřejmě jsem pro jeho diverzifikovaný přísun také z Norska a z USA.
Aktivisté často mluví o bateriových úložištích jako o technologii, která už začala mít reálný význam. Souhlasíte s nimi?
My jsme tady v roce 2018 začali stavět čtyři megawatty baterií, využívat se budou na primární regulaci. Ale je to zatím drahé a je to pilotní projekt pro osvojení si nové technologie. Využití jako kapacitního zdroje je ještě daleko.
Brusel stanovil limity na množství rtuti v elektrárenských emisích. Jak si s tím poradíte, když zatím údajně chybí vůbec metodika měření rtuti?
My máme v uhlí rtuť, Němci zase mají v uhlí chlór… My si s tím poradit musíme, protože limity platí. Jiná věc je, že budeme muset všichni žádat o posuny termínů, protože ty současné nikdo nestihneme splnit. Záchyt rtuti ze spalin totiž není nic jednoduchého. Přijde mi na celé věci jako velká škoda, že se zachycenou rtutí se nedá nic dělat. Tu nejde zlikvidovat. Takže my ji za stovky milionů budeme zachytávat, abychom ji uložili někam na „skládku“, odkud se nakonec stejně vstřebá do přírody…
Změníme téma na příjemnější. Slyšel jsem, že v elektrárně máte i dost netypické provozy?
To máme. V obou elektrárnách budou pětihektarové skleníky s rajčaty. Snažíme se prostě využívat obchodní příležitosti. Nabízíme prostory pro datové sklady, nebo podobné aktivity, které potřebují teplo, elektřinu a optická vlákna, protože máme vlastní sítě. Do německého Knaufu také vyvážíme sádrovec a do cementáren popílek. Ještě můžeme zásobovat elektřinou napřímo blízká logistická centra, protože v lokální síti by měli od nás jinou cenu, než když si dohodnou elektřinu přes Distribuci. Staráme se také o přírodu okolo sebe a například kvůli populaci motýla okáče metlicového máme pět set ovcí, které mu upravují životní prostředí.
Tak mě napadá, co bude s Prunéřovem, jestli se nepostaví paroplynový nebo plynový zdroj, jak navrhujete?
Co by bylo, normálně se zbourá. Stále je to velmi zajímavý průmyslový prostor. Já už takhle boural tři elektrárny. A čtyři stavěl. (usmívá se)
Na kolik takové bourání přijde?
Na přibližně 500 milionů korun. Ale 450 milionů se nám vrátí za materiál, který se dál využije a prodá. Po zbourání Tušimic I. jsme měli dokonce 10 milionů zisk.
Nemáte v současnosti problémy se získáváním, nebo udržením zaměstnanců?
S udržením ani ne, naši zaměstnanci jsou docela konzervativní a k tomu patrioti. V získávání nových lidí nám docela pěkně pomáhá partnerství se Západočeskou univerzitou, která u nás má už 15 let výuku. Dost z jejích žáků se nám sem pak vrací. Ale potřebujeme se domluvit také s nějakou střední školou, aby měli třídu pro nás. A k tomu budeme muset udělat stipendijní program. Musíme se inspirovat u Bati – ten když neměl lidi, tak si zařídil vlastní školy, včetně vysoké.
Řídíte tři elektrárny, přes pět set lidí. Jaký jste šéf?
No… V energetice se velí! Hierarchie musí být naprosto zřetelná a funkční. Elektrárny řídím všechny stejně a nepřipouštím odchylky. Ale snažím se o velení s lidskou tváří. Hodně se osvědčuje model jakési společenské kontroly, kdy se jednotliví šéfové nechtějí shazovat před svými kolegy, což nám pěkně funguje, řekl bych.
O budoucnosti energetiky se vedou různé diskuze. Jaká je vaše vize jako člověka, který je v energetice celý život?
Sám mám na domě fotovoltaiku. Za rok mi dodá 7,5 megawatt hodiny, spotřeba domu je 10 megawatt hodin za rok. A právě v tomhle vidím budoucí podobu energetiky. „Pomoz si sám!“ Pořiď si solár, nebo vrtuli a vyráběj. Dokupuj si jen něco, nebo naopak přebytek prodávej. Na to bude myslím velký tlak. Samozřejmě bude nějaká energetická páteř, budou stále nějaké fosilní zdroje kvůli regulaci, ale jinak je budoucnost v různých formách ostrovní energetiky.
Například Němci už mají asi 1000 energetických družstev, která mají dvě tři vrtule, spotřebují, co potřebují a zbytek prodají. Nebo když se podíváte do Bavorska, tak tam je fotovoltaika snad na každé střeše.
Když mluvíme o budoucnosti, jak myslíte, že se bude vyvíjet cena elektřiny?
Jo, tak to je to, co nikdo neví. Ale podle mě bude její cena pořád mírně stoupat. Zastavit by se to mohlo snad až ve chvíli, kdy se nasytí trh s obnovitelnými zdroji.
OTAKAR TUČEK (71)
Absolvent TU Liberec Otakar Tuček zná energetiku od píky, protože v ní začínal v roce 1967 jako dělník. Je nejdéle sloužícím elektrárenským ředitelem ve Skupině ČEZ. V současnosti řídí tři elektrárny ČEZ – Prunéřov I. a Prunéřov II. a Tušimice. Pod jeho vedením proběhly komplexní obnovy Elektrárny Tušimice a Elektrárny Prunéřov II.
Jeho dlouholetým a největším koníčkem je pilotování malého letadla s fotoprůlety nejen nad „jeho“ elektrárnami.
Mohlo by vás zajímat:
TOP 10 největších uhelných dolů
TOP 10 navždy bohatých
Největší bagr na světě udělal kariéru ve filmu