Uhlí je také dřevo

Pálení dřeva ve velkém zatěžuje klima hned několika způsoby. Bez spalování však zatím lidstvo neumí fungovat. V takovém případě je někde výhodnější pálit plyn a jinde uhlí. Dokud nepokročí technologie OZE a nebude dost jaderných reaktorů. Foto: pixabay.com

Přestože nemálo vědců upozorňuje na nesmyslnost spalování takzvané biomasy, EU a Zelená fronta je stále považují za obnovitelný a neemisní zdroj energie. Na rozdíl od uhlí. Jeho chystaná náhrada debatu o pálení „biologické hmoty“ dostává do popředí.

Co to ve druhohorách padalo do lagun a jiných mělkých vod, aby to zapadlo do bahna a bez přístupu vzduchu posléze zuhelnatělo? To nebylo uhlí. Byly to obří plavuně a přesličky, jak nás učili kdysi ve škole. Čili stromy. A stromy dnes tvoří hlavní složku toho, pro co zelení zavedli eufemistický termín biomasa. (Což je, mimochodem, termín konstruovaný stejným způsobem jako lidské zdroje, nebo živá síla. Cílem je zakrýt, oč jde, protože pak se o tom snadněji přijímají tvrdá rozhodnutí. Protože se rozhoduje o „tom“, nikoli o lidech, jejich životech, nebo o vykácení lesů.)

Čtěte také:
Vědci varují: Nespalujte dřevo místo uhlí, je to hloupost
Česko téměř veškerý plyn dováží z Ruska

V diskuzi o tom, zda pálení dřeva pouští do atmosféry nový oxid uhličitý se poněkud zapomíná na samotný princip – spalováním všech fosilních paliv uniká CO2. A žádná zeleň nestihne zachytávat tenhle plyn tak rychle, jak se při hoření uvolňuje. Stačí jen porovnat, jak dlouho strom roste a jak dlouho hoří. Nepoměr je evidentní. V případě dřeva, které spalují elektrárny v Evropě, je tenhle nepoměr však ještě daleko větší.

Dřevo se v obrovských objemech kácí ve Spojených státech, tam se přepravuje do továren, které z něj udělají dřevěné pelety, a pak se na lodích vydá přes Atlantický oceán do Evropy, kde je teprve spálené, na zelenou elektřinu z obnovitelného zdroje. Emise CO2 při těžbě, víc emisí při dopravě, pravděpodobně emise při výrobě, emise při dopravě do přístavu, obrovské množství emisí při dopravě zaoceánskou lodí, emise při spálení v elektrárně. Vážně takhle vypadá snaha snížit emise oxidu uhličitého? (O dalších emisích z dopravy nemluvě.)

O tom, že odlesňování ovlivňuje klima, se ví dlouho. „Vyschly“ kvůli němu starověké civilizace, zaznamenal ho Kolumbus na Antilách v 16. století. I v případě, že někdo vykácené statisíce čtverečních kilometrů okamžitě opět osazoval, klimaticky bude krajina několik let fungovat jako krajina bez lesa. Jen britský Drax přitom potřebuje pro své 4000 megawatt každý rok stromy z rozlohy obdobné, jako má Středočeský kraj a Praha dohromady. Což je 11 425 čtverečních kilometrů. K dalším 10 tisícům kilometrů čtverečních vykáceného a spáleného lesa ročně se blíží například i bloky dánské Dong Energy (od roku 2023 mají jet jen na dřevo). Britský Drax by kompletně odlesnil rozlohu celé České republiky za sedm let. Aby přitom smrk ztepilý dorostl 180 centimetrů, potřebuje 9 – 10 let, borovice lesní na to potřebuje 6 – 7 let. Jenže aby u stromu proběhla takzvaná návratnost uhlíku, je potřeba podstatně delší čas. Údajně 50 až 100 let.

Existují sice rychle rostoucí dřeviny, jež se dají pro energetické využití, tedy spálení, kácet již od tří do 10let, ale těch je v tuzemsku málo. Jejich pěstování se ovšem doporučuje na špatně využitelné zemědělské půdě, jako jsou svahy, nebo záplavová území. To znamená, že se se elektrárny bez kácení lesů stejně neobejdou.

Tím se dřevo dostává do podobné pozice jako plyn. Při spalování má menší emise než uhlí, ale spousta emisí vzniká při jeho přepravě a úpravě. Kvůli tomu je plyn celkově prakticky stejně emisní, jako uhlí.  Pálení dřeva v energetice je navíc s přehledem nejnáročnější na vytěžený prostor. Těžba plynu je ve srovnání se dřevem zcela neviditelná a také těžba uhlí potřebuje nesrovnatelně méně prostoru. Pro jednu elektrárnu za rok vykácené střední Čechy s Prahou a za devět let vykácená celá Česká republika – s tím se ostravské haldy, ani těžební jámy pod Krušnými horami nemůžou srovnávat ani v nejmenším. Prostě spalovat ve velkém zuhelnatělé dřevo je výhodnější, než ve velkém spalovat čerstvé dřevo.

Podle hodnověrných studií výpočtů a studií (nejnověji zde) nemá Česko na dostatek prostoru na to, aby se mohlo spolehnout jen na obnovitelné zdroje vítr a slunce. Ty by totiž musely zabrat 20 až 55 procent z celkové rozlohy republiky. Spotřebu lesa jsme popsali také. Emise plynu jsou srovnatelné s těmi uhelnými a EU nechce podporovat stavbu nových plynových zdrojů. Jádro chceme, ale nestavíme a nevíme, jestli mu EU nebude dělat obstrukce. Z dlouhodobých údajů, například z Německa přitom vyplývá, že přes veškerou snahu zelených byrokratů je elektřina z uhlí v zimě stále nejlevnější.

Nabízí se tedy otázka, zda jasně cílená a státem podporovaná ekologizace uhelných provozů není pro Česko tou nejekonomičtější cestou k dosahování emisních úspor do doby, než obnoví a dostaví potřebné jaderné kapacity a k nim smysluplně využitelné množství OZE s nezbytnou akumulací, jež ovšem ještě stále není ani v plenkách? Tedy do doby, kdy bude možné uhelné i plynové elektrárny převést do rezervy a část úplně uzavřít? Přeci jen, ke světovému množství emisí CO2 přispíváme pouze z 0,18 procenta, ale náš dluh aktuálně již převyšuje 2 000 000 000 000 korun. Bez dalších dluhů v řádu stovek miliard se přitom odstavení uhelných elektráren v průběhu třicátých let neobejde… Ani Česko si nemůže dovolit víc ekologie, než na kolik má peníze.

Pro představu o reálném světovém významu oxidu uhličitého z českých uhelných elektráren se podívejte například na graf předpokládané spotřeby uhlí ve světě v letošním roce zde.