V Indii dělají z CO2 kypřící prášek

[et_pb_section admin_label=“section“ transparent_background=“on“ allow_player_pause=“off“ inner_shadow=“off“ parallax=“off“ parallax_method=“off“ custom_padding=“0px|||“ padding_mobile=“off“ make_fullwidth=“off“ use_custom_width=“off“ width_unit=“on“ make_equal=“off“ use_custom_gutter=“off“ gutter_width=“3″][et_pb_row admin_label=“row“ make_fullwidth=“off“ use_custom_width=“off“ width_unit=“on“ use_custom_gutter=“off“ gutter_width=“3″ custom_padding=“0px|||“ padding_mobile=“off“ allow_player_pause=“off“ parallax=“off“ parallax_method=“off“ make_equal=“off“ parallax_1=“off“ parallax_method_1=“off“ column_padding_mobile=“on“][et_pb_column type=“4_4″][et_pb_text admin_label=“Text“ background_layout=“light“ text_orientation=“left“ text_font_size=“14″ use_border_color=“off“ border_color=“#ffffff“ border_style=“solid“ custom_margin=“0px|||“ custom_padding=“0px|||“]

Díky projektu Ramachadrana Gopalana má nyní elektrárna Tuticorin nulové emise. Foto: wikipedia.org

 

Jak se vypořádat se skleníkovými plyny bez nízkouhlíkaté energetiky? V Indii se podařilo CO2 z uhelné elektrárny přeměnit na kypřící prášek.

Klimatická dohoda v Paříží z roku 2015 zavazuje k tomu, že teplota Země do roku 2050 nevzroste o více než dva stupně Celsia od předindustriální úrovně. Dohodu podepsalo 177 zemí, včetně tří největších producentů skleníkových plynů, Číny, Spojených států a Indie, uvedlo euro.cz

Čtěte také:
Nahlédněte do historie uhlobaronů
Michal vás seznámí s Ograbulemi

Z takzvané CCS by se mělo stát CCU – Carbon Capture and Utilisation. Tedy zachycování a využití oxidu uhličitého. Možnou cestu ukázal indický projekt podnikatele Ramachadrana Gopalana. Jeho firma Tuticorin Alkali Chemicals z CO2 dělá kypřící prášek, který se využívá i v papírenském a sklářském průmyslu.

[/et_pb_text][et_pb_text admin_label=“Box“ background_layout=“light“ text_orientation=“left“ text_font_size=“14″ background_color=“rgba(221,221,221,0.9)“ use_border_color=“on“ border_color=“#000000″ border_style=“solid“ custom_padding=“10px|15px|10px|15px“ text_font=“|on|||“]

Co je technologie CCS?

Zachycování a ukládání oxidu uhličitého, anglicky carbon capture and storage (CCS) zahrnuje tři poměrně oddělené, ale na sebe navazující procesy separace oxidu uhličitého, jeho dopravy a ukládání. Jednotlivé prvky jsou sice testovány, ale komplexní technologie zatím v praxi dlouhodobě nebyla odzkoušena. CCS není považována za trvale udržitelnou, neboť zvyšuje spotřebu paliva (a tím emise), nelze trvale zajistit těsnost podzemních úložišť (jen cca 50 až 100 let) a hrozí odčerpáním prostředků, které by bylo vhodnější investovat do úspor a obnovitelných zdrojů energie.

[/et_pb_text][et_pb_text admin_label=“Text“ background_layout=“light“ text_orientation=“left“ text_font_size=“14″ use_border_color=“off“ border_color=“#ffffff“ border_style=“solid“]

Gopalan získává CO2 z uhelné elektrárny ve městě Tuticorin na jihu země. „Jsem podnikatel. Nikdy jsem si nemyslel, že budu zachraňovat planetu. Potřeboval jsem stabilní zdroj CO2 a toto byla nejlepší cesta k tomu, jak jej získat,“ vysvětlil Gopalan. Elektrárna tak má nyní nulové emise.

Výzkum směrem k tomu, že by se uhlík z atmosféry používal jako alternativní palivo místo ropy, podporuje i berlínská vláda. A není sama. Britská vláda již do CCS investovala přes sto milionů liber (3,1 miliardy korun). Funkční technologie ale zatím neexistuje, uvedlo britské ministerstvo pro energetiku a průmysl. Využívání oxidu uhličitého z atmosféry několik let testuje také kanadská firma Carbon Engineering. Tu finančně podporuje zakladatel Microsoftu Bill Gates.

Mohlo by vás zajímat:
Z Dolu Bohumír je hornické muzeum
VIDEO: Znáte toto unikátní hornické muzeum?
Podkrušnohorské muzeum opravilo parní těžní stroj

[/et_pb_text][/et_pb_column][/et_pb_row][/et_pb_section]