Doba čtení:3 m, 19 s
Jak vypadalo Česko, kdyby přešlo stoprocentně na obnovitelné zdroje? To zatím neřekl nikdo z lobby OZE, ani ze zelené církve. Ono by to totiž nebylo nic hezkého.
„Celek je tak silný, jako je silný jeho nejslabší článek“. Známá vojenská poučka, která už dávno zdomácněla všude tam, kde se s nějakými různorodými celky pracuje. Neplatí to však pro progresivistické koncepty, včetně toho zeleného. Tedy, platí to i pro něj, ale jeho apoštolové a bezskrupulózní lobbisté na to odmítají brát zřetel. A novináři zatím většinou také.
Čtěte také:
Může vítr spasit energetiku? Za jakou cenu?
Německo má vodíkový plán
V současné energetice je nejslabším článkem výroba elektřiny ze solárních panelů a z větrných turbín. Slunce nesvítí v noci, vítr nefouká stále – to jsou hlavní a obecně známé důvody. Dokud lidstvo nezvládne akumulaci elektřiny v kapacitě o řády vyšší než v současnosti, bude to nepřekonatelným limitem těchto zdrojů. Co to znamená pro praxi?
Aby mohla energetika fungovat jen na OZE, musela by mít nesrovnatelně více instalovaného výkonu, než je potřeba v současnosti. Což znamená velký zásah do krajiny.
Z nezpochybnitelných informací oficiální autority společnosti ČEPS (zde), která provozuje tuzemskou přenosovou soustavu je zřejmé, že větrné elektrárny (VTE) dodávají průměrně asi čtvrtinu svého instalovaného výkonu. Dodávky solárních elektráren (FVE) jsou kolísavější. V letních měsících dodávají okolo 60-70procent instalovaného výkonu, v zimních měsících však jejich dodávky klesají až na 20 a méně procent. Tento fakt navíc umocňuje skutečnost, že odpolední špičku je v zimě už za tmy, kdy FVE již žádnou elektřinu dodávat nemohou. Z údajů Energetického regulačního úřadu navíc vyplývá (opět nezpochybnitelně), že v některých dnech OZE jako celek nedodávají do sítě prakticky nic.
Tím pádem se dostáváme k tomu, že aby mohly VTE dodávat potřebných 100 procent tuzemské spotřeby elektřiny, musí být jejich instalovaný výkon čtyřnásobný. U FVE pak musí být více než pětinásobný. Leč zejména v zimě by to přesto nemuselo stačit, protože jsou dny, kdy OZE zkrátka nepracují. (S výjimkou ekologizovaného bioplynu, samozřejmě. A biomasy, jejíž zařazení mezi OZE je však minimálně sporné, ne-li zcela chybné. Z pohledu uhlíkové neutrality tomu tak je bez pochyby.)
Nezbytnou podmínkou však v každém případě je vyřešení dostatečně kapacitní akumulace, neboť v noci slunce nesvítí a z něj vyrobená elektřina se tak pro noční využití musí skladovat. Jenže odpovídají úložiště, jsou zatím na hony vzdálenou metou. Nezbytnost akumulace samozřejmě platí i pro větrné elektrárny.
Podle ČEPS je v zimě Česko potřebuje přibližně 10 tisíc megawatt denně (v létě asi 6 000 MW). Podle různých studií a výpočtů také víme, jakou přibližnou rozlohu zabere solární a jakou větrná elektrárna(y) s instalovaným výkonem 1000 MW. V případě VFE je to asi 32 čtverečních kilometrů, v případě větrných elektráren jde přibližně o 250 kilometrů čtverečních (např.Foratom.org).
Z toho je jasné, že v případě, že by slunce svítilo konstantně 24 hodin denně, stačilo by na pokrytí české spotřeby instalovat solární elektrárny na 320 čtverečních kilometrů české země (32 tisíc hektarů). Pro srovnání: Lipenská přehrada má 48,7 kilometru čtverečního a Praha 496 kilometrů.
Jenže, slunce svítí daleko méně, takže – jak jsme uvedli výše – musely by FVE zabrat více než pětinásobek plochy. Čili více než 1600 čtverečních kilometrů. To odpovídá zhruba polovině Libereckého kraje, který má plochu 3163 kilometrů.
V případě větru by se musely stožáry VTE vztyčit na 2 500 čtverečních kilometrů v ideálních podmínkách, jinak by na pokrytí spotřeby Česka musely zabrat čtyřikrát tolik, takže deset tisíc kilometrů čtverečních. To odpovídá ploše Jihočeského kraje (10 057 km2). Což je téměř osmina (7,8) území České republiky, jež má 78 866 kilometrů čtverečních.
Celkový zábor by sice nakonec byl menší, protože by šlo o kombinaci větrných i solárních zdrojů, ale i pak by to byla citelná proměna krajiny.
O reálných možnostech VTE více zde, zde a zde.
Druhou část textu přinese server iUHLI.cz zítra.