Doba čtení:3 m, 41 s
Praha je napojena na rozvodnou síť ze severu a z jihu. Až skončí uhelné elektrárny na severu, zbude jí napojení jen z jižního směru, tedy z Temelína. Co bude konec uhlí znamenat pro hlavní město?
Již dvakrát letos přednášel člen Uhelné komise, František Hrdlička z ČVUT o tom, jaké je současné energetické zajištění Prahy (informovali jsme například zde). Na její situaci se dají dobře ilustrovat veřejností netušené problémy, které přinese ukončení provozu tuzemských uhelných elektráren.
Čtěte také:
Blackout způsobila malá cedulka
Berlínský blackout vyděsil Němce
Do Prahy se elektřina dostává vedením ze severočeských uhelných elektráren a z jaderného Temelína. Významnější vlastní zdroj hlavní město nemá, byť v odběru energie mu patří třetí místo po Středočeském a Moravskoslezském kraji. (Podrobnosti o energetickém zabezpečení metropole jsme přinesli v rozhovoru s Jiřím Hradeckým a Petrem Holubcem ze skupiny PRE, text zde.) Nejpozději do roku 2050 uhlí přestane být tuzemské uhlí dostupné, takže do té doby skončí všechny uhelné zdroje. Reálně k tomu však zřejmě dojde dřív. Praha ke svému fungování ve špičce nyní potřebuje okolo 1200 MW. To je víc, než potřebovala v době, kdy ve městě sídlily všechny původní výrobní podniky, jak byl vysočanský konglomerát ČKD a podobně. (Pro srovnání, instalovaný výkon Dukovan je 2040 MW a Temelín 2200 MW).
To, že bude potřeba mít do poloviny století jiné zdroje elektřiny než uhlí je jasné. Vůbec však není jasné, kde ty nové zdroje budou. Z ekonomického hlediska by přitom bylo nejvhodnější je umístit tam, kde jsou nynější zdroje, protože tam je již vybudovaná síťová infrastruktura. O ničem takovém se však dosud neuvažovalo. Stavět nová vedení a k tomu bourat stejná jinde je přitom vrcholně neekonomické.
Protože je evropský vývoj okolo jaderné energetiky (kterou Česko nezbytně potřebuje, aby bylo energeticky bezpečné) jen těžko spolehlivě předvídatelný, musí Praha zvážit, jaké může vybudovat zdroje. Větrný potenciál hlavního města je velmi omezený. Kdyby Praha chtěla svoji spotřebu šest tera watt hodin (6 TWh) pokrýt prostřednictvím větru, potřebovala by podle Jana Hrdličky 1667 větrníků o výkonu dva megawatty. Jejich stavba, i kdyby byla prostorově reálná a občansky průchodná, by vyžadovala investice vyšší než bilion korun.
Co je možné dále? Jistý potenciál mají tepelná čerpadla, která však nejsou plošným řešením. Větší zdroj na plyn zatím vždy narazil na odpor obyvatel. Uhlí bude mimo hru, voda v Praze nehraje roli a jaderná elektrárna v Chuchli také nevyroste. Takže zbývá fotovoltaika. Zastavění luk a polí kolem města solárními panely už v současnosti neprojde, navíc ani není možné všechnu volnou plochu zabrat pro „soláry,“ i kdyby to někdo opravdu chtěl. Je však možné uvažovat o osazení pražských střech fotovoltaickými panely. Teoreticky.
Je to však možné i ve skutečnosti?
Technologicky je samozřejmě možné prakticky na všechny pražské střechy instalovat fotovoltaické panely. Ale není už však prakticky možné, aby všechny měly potřebné bateriové úložiště. To musí totiž být v jiné budově. Kvůli bezpečnosti. Je samozřejmě představitelné, že úložiště budou třeba v každém pátém domě, do kterého povedou kabely od panelů na čtyřech okolních domech. Problémy to však příliš nezmenší: lidé z toho domu budou za instalaci úložiště žádat odměnu. Pokud s ním budou vůbec souhlasit, protože v případě požáru bude jejich dům kvůli bateriím mnohem ohroženější. Ostatně, požár v domě s fotovoltaikou na střeše také není běžným požárem, ale požárem v malé elektrárně… A hasiči již mají praktické zkušenosti s tím, kolik zraněných takový požár může znamenat.
Alternativou jsou fotovoltaické střechy, tedy ne jen panely na střechách, které je možné vidět například v Rakousku. Ty jsou technologicky na vyšší úrovni a díky tomu jsou i bezpečnější. Bohužel, jejich cena je v úplně jiné úrovni, než cena solárních panelů. Vyšší jsou i nároky na instalaci. Jejich osazení tak připadá v úvahu jen na nových budovách, nebo na kompletně rekonstruovaných budovách. Z toho je zřejmé, že masového nasazení se v Praze nedočkají.
Žádná z načrtnutých možností tak neskýtá místní řešení poptávky hlavního města po elektrické energii. Koncepcí zásobování Prahy elektřinou se přitom v současnosti nikdo nezabývá. A pořádně se jí vlastně ani zabývat nemůže, protože konkrétní směr na další roky dostane česká energetika až po rozhodnutí vlády o doporučení uhelné komise.
Mohlo by vás zajímat:
VIDEO: Jak se rodí kolosy na čtyřech kolech
VIDEO: Jak složit bagr za 90 vteřin
VIDEO: Největší hydrostatický buldozer na světě