Doba čtení:4 m, 35 s
Základní otázkou české energetiky není, jestli máme mít jádro, nebo plyn. Základní otázkou je, kolik elektřiny budeme potřebovat a jak ji co nejspolehlivěji zajistíme.
Evropská komise z velké míry hodila vidle do českého plánu s novým, respektive náhradním jaderným blokem v Dukovanech. Spolu s ním zřejmě již předem torpédovala i záměr postavit také bloky další. Aparát EU tím ukázal svoji licoměrnost, protože ač je jádro zařazené do unijní taxonomie, přesto ouřadové bezohledně co nejvíc snižují prospěch, který by z něj Česko mohlo mít. Podrobně to popisuje bývalý ředitel ČEZ Jaroslav Míl ve svém článku (zde).
To opět otevřelo prostor pro diskuzi, zda jádro vůbec potřebujeme. Zevrubně se tomuto tématu věnoval SeznamZprávy (zde). „Přesto je otázka, zda je výstavba velkých jaderných bloků pro Česko do budoucna jedinou cestou. Plynovky jsou flexibilnější než jaderné bloky a do nové energetiky s vysokým podílem obnovitelných zdrojů vhodnější. Malé modulární bloky by zase podle Míla mohli stavět i soukromí investoři, kteří by nepotřebovali notifikace z Bruselu. V Česku se však zatím veřejná, politická ani odborná diskuse o alternativách vůbec nevede,“ zní závěr rozsáhlého textu.
Na tom je právě dobře vidět, jak je tuzemská debata odtržená od energetické reality. Cílem energetiky totiž je zajistit elektřinu kdykoli ji někdo potřebuje a v množství, které potřebuje. To je základ. Vycházet z něčeho jiného je cesta do pekla.
Tím pádem je potřeba vycházet z toho, kolik elektřiny bude v následujících desítkách let potřeba. Kvalifikované předpoklady ze strany státní společnosti ČEPS (jejíž autoritu nikdo nezpochybňuje) existují. Berou v úvahu jak předpokládané úspory díky zateplení či zvyšování účinnosti, tak nárůsty způsobené nakonec totální elektrifikací. Výsledky jsou jednoznačné. Spotřeba poroste. O hodně. Podle výpočtů ČEPS se jen do roku 2040 spotřeba zvýší o 30 až 76 procent.
Vláda chce urychlit povolování nových jaderných bloků
Čili tušíme, kolik elektřiny budeme asi potřebovat. Máme zhruba představu, kolik to bude ve špičce, v noci, ve svátek. Jak tohle množství zajistíme? Takzvané základní zatížení, více méně konstantní odběr, dobře pokryje jádro. Možnosti regulace jeho výkonu nejsou nejrychlejší, byť s novými reaktory – o něž jde – se tato možnost zlepší. Rychlé nárůsty spotřeby může krýt plyn, neboť uhlí si necháváme pseudotržním způsobem odstavit. Plyn tedy bude vykrývat odběrní špičky, ale také většinu vyšší denní spotřeby. Když budou fungovat, můžou mu s tím pomoci občasné zdroje energie (OZE), tedy fotovoltaika a vítr. Takže nebude výjimkou, když Česko pojede jen na jádro a plyn. (Pokud se nerozhodneme stát se dlouhodobě a výrazně závislými na dovozu. Ale ani pak tato situace nebude výjimečná. Noc je v Česku, Německu, Polsku i jinde v Evropě ve stejnou dobu.) Zelený vodík a baterie nebudou, vzhledem ke své obrovské finanční náročnosti a nevhodným podmínkám pro fungování OZE, hrát významnější roli.
Čili OZE, do kterých se v posledních letech vkládají největší prostředky a ani v budoucnu se to nemá příliš změnit, nezajistí stabilitu sítě, ani do ní nebudou dodávat většinu elektřiny. V českých přírodních podmínkách rozhodně ne (zde). Energetika bude proto muset stát v odpovídajícím poměru na jádru a plynu. OZE budou doplněk. Kromě zelené lobby si to už snad uvědomují všichni.
Zkrátka, každý energetický zdroj má své slabé stránky.
U OZE je to závislost na dotacích a provozní závislost na počasí a denní době. Zároveň je kompletně dovážíme. Fotovoltaika je prakticky všechna z Asie, většinově z Číny. Baterie také. Ve větrnících má Čína „jen“ přes 60 procent trhu, ale pro jejich instalaci se hodí jen pětina území České republiky. K tomu mají OZE obrovské nároky na prostor. Větrníky větší. Abyste získali dva gigawatty instalovaného výkonu, musíte postavit tisíc dvoumegawattových větrníků, jejichž výkon bude dohromady průměrně jen čtvrtinový. (Přesto je ministr Petr Hladík z KDU-ČSL mohutně tlačí…) Oba zdroje energie mají životnost pouze plus mínus 20 let (u fotovoltaiky se sice již tvrdí, že vydrží déle, ale důkazy zatím chybí).
Z jádra se ve světě vyrábí asi desetina elektřiny
U plynu je to stoprocentní závislost na dovozu. Z dálky a ještě větší dálky. S ohledem na politické vazby se dají přitom za bezpečné označit především dodávky z Norska a USA. Vytvořit si zásoby plynu je prostorově náročné, Česko je schopno si jej nyní uskladnit na 90 dnů. Paroplynové elektrárny jsou však schopné rychle reagovat na požadavky sítě a jejich životnost je 60 a více let.
Slabinou modulárních reaktorů je to, že zatím ještě žádný není v komerčním nasazení. Takže odhadovat v tuto chvíli, kdy by se u nás mohl první postavit, je hodně opravdu věštění z křišťálové koule. Jejich cena by však logicky měla být nižší, než je tomu v případě velkých zdrojů.
Velká jaderná elektrárna je sice finančně náročná, ale za dobu své životnosti se pohodlně zaplatí. Její životnost je 60 let a je možné ji prodlužovat. Vytvořit si zásobu paliva na roky dopředu je řešitelné relativně snadno. Z přátelských států. Jen s tou regulací jeho výkonu je slabší. Elektřina z jádra navíc umožňuje ve velkém rozsahu dekarbonizovat energetiku. Spolehlivěji, než to dokáží OZE. Francouzská bilance emisí oxidu uhličitého je toho jednoznačným důkazem.
Jestliže potřebujeme elektřinu kdykoli a k tomu v požadovaném množství, který je pro nás, z těch uvedených, nejjistějším zdrojem? Jádro z tohoto základního srovnání vychází nejlépe. První nový blok budeme mít do roku 2040, ideálně o pár let dřív. A pokud se do té doby dostanou modulární reaktory do běžného nasazení, ničemu to nebude vadit. Až budeme rozšiřovat elektrárenskou flotilu, objednáme si i je.
Abychom si zajistili dostatek v tuzemsku produkované elektřiny, nemůžeme už ztrácet čas. S jádrem i plynem jsme ho ztratili už tolik, že další váhání se jeví jako energeticky sebevražedné.