Miliardová „zelená“ investice nesplní svůj účel

Německo bude svoji zelenou elektřinu posílat kabelem do Norska v době, kdy jí je v Norsku dostatek. Foto: pixabay.com

Propojení německé a norské sítě energetickou bezpečnost obou zemí nezlepší. Nevyřeší totiž dodávky v období, kdy je elektřiny nedostatek.

Snaha vyřešit limity obnovitelné energie se motá v kruhu. Původní záměr Německa a Norska na propojení svých energetických sítí vypadal nadějně: německé přebytky elektřiny z větrných a solárních farem půjdou podmořským kabelem do Norska, opačným směrem bude proudit elektřina z norských hydroelektráren. Tuto funkci sice na konci května zprovozněný kabel plnit bude, ale k energetické bezpečnosti obou zemí prakticky nijak nepřispěje. Jenže energetická bezpečnost byla hlavním důvodem, proč se kabel za dvě miliardy eur pokládal. Dalším důvodem pak byla snaha snížit platby německým provozovatelům OZE za vynucené odstávky v době, kdy je obnovitelné elektřiny nadbytek a hrozí přetížení sítě. Tyto platby mají po odpojení poslední německé jaderné elektrárny v příštím roce dosáhnout asi čtyř miliard eur ročně (přes 100 miliard korun). Souvislostmi okolo kabelu NordLink se podrobně zabývá článek Zdeňka Fajkuse na Neviditelném psu (zde).

Čtěte také:
Němci budou muset dovážet elektřinu z Francie
Klimatické šílenství emise nesníží

Představa o fungování kabelu byla taková: Když je v Německu elektřiny nadbytek, vyveze se do Norska. Jež má oproti Německu pětinásobnou spotřebu elektřiny. Ta je tam totiž třikrát levnější než v Německu a funguje na ni vše, co může, včetně topení. V době, kdy jsou u našich západních sousedů období bezvětří se současně zataženou oblohou, by se pak z Norska dovážela zelená „hydroelektřina“.

Jenže v zimě, kdy právě taková období v Německu nastávají, to není s norskou nadvýrobou nijak slavné. V případě mimořádně studených zim Norové dokonce elektřinu musejí sami dovážet. Skutečně významné přebytky elektřiny má země jen v období od konce května do poloviny října. Jenže v té době bývá v Německu dostatek slunečního záření i větru. (Nechme teď stranou, že ani v těchto obdobích zatím OZE nejsou schopné pokrýt tamní spotřebu, byť jejich instalovaný výkon je už vyšší, než v konvenčních zdrojích. Např. zde, zde a zde.) V uvedeném období může Norsko nabídnout až 250 gigawatthodin za týden. Což je na první pohled vysoké číslo. Jenže podle Klause H. Richardta, který se v německé energetice pohybuje 40 let, je to málo. Tohle množství totiž stačí pokrýt spotřebu celé země jen po dobu tří hodin. To ovšem jen za předpokladu, že by veškerá norská nadvýroba směřovala pouze do Němec. Jenže ve skutečnosti země exportuje elektřinu také Británie, Nizozemska a dalších zemí. Takže reálně exportované množství elektřiny bude zákonitě výrazně nižší.

Kabel NordLink tedy může přispět k tomu, aby se Německo lépe poradilo se svými sezónními přebytky výroby z OZE a platilo jejich provozovatelům méně za nucené odstávky. K budoucí energetické bezpečnosti země však nepřispěje ani náhodou.