Německo nemá co mluvit do české energetiky

Německá ministryně Svenja Schulzeová se netají tím, že chce za hranicemi své země zastavit používání jaderné energie. V tom případě nejen Česku nezbývá, než odmítnout Německé vměšování a v důsledku ohrožování národní bezpečnosti. Protože moderní stát bez dostatečného zásobování energií není bezpečný.

Souručenství ignorantek, tak by se dalo nazvat spojenectví tří ministryní životního prostředí. Jejich protijaderná osa Vídeň – Berlín – Brusel je živena primitivním protijaderným fanatismem toho typu, který před 40 lety plnil ženský tábor proti americkým jaderným hlavicím na základně Greenham Comon. Argumentace německé ministryně životního prostředí Svenji Schulzeové a jejích dvou kolegyň (zde) to jasně dokládá.

Čtěte také:
Německá ministryně půjde i proti českému jádru
Brabec si zahrává s plynovou bombou

Paní ministryně totiž „odsuzují jadernou energetiku jako nebezpečnou, pomalou a drahou technologii ohrožující zdraví a životní prostředí a dosažení klimatických cílů“. Což vypovídá podstatně víc o jejich myšlenkovém světě, než něco reálného o technologii výroby elektřiny prostřednictvím jádra. Protože všechny uvedené charakteristiky platí nikoli na jádro, nýbrž právě na obnovitelné zdroje, na něž dámy v energetice sázejí. Je to o to pozoruhodnější, že dámy pocházejí ze zemí, jež mají bohaté zkušenosti s tím, jak je důležité mít dostatek spolehlivých zdrojů elektřiny. Rakousko sice už nemá žádnou uhelnou elektrárnu a jádro nikdy nespustilo, ale od roku 2001 je závislé na dovozu elektřiny (zde). Nemá ani kapacity na to, aby samo, bez pomoci z Čech, vyrovnalo pokles napětí a odvrátilo hrozící blackout. V Německu zase vedle sebe fungují dvě zdrojové základny. Jedna z obnovitelných, druhá z konvenčních zdrojů. Obnovitelná základna už má větší instalovaný výkon, než ta konvenční. Ta ovšem v zimě zajišťuje běžně čtyři pětiny dodávek elektřiny. Čili němečtí energetici dobře vědí, stejně jako ti rakouští, že obnovitelné zdroje nemohou být hlavním národním zdrojem energie. O nutnosti dostatečných kapacit ve spolehlivých zdrojích vědí své i v Belgii, která má odstavit poslední jádro v roce 2025. Tamní provozovatel sítě se již roky nijak netají obavami o to, že pak nebude odkud dovážet elektřinu (zde). A jak nepříjemný je výhled na zimu s nedostatkem elektřiny si země vyzkoušela již v roce 2018 (zde).

Nic z toho neberou ministryně ve své ideologické zavilosti v potaz. Takové lidi totiž nepřesvědčí ani výpočty uhlíkové stopy větrných elektráren, jež podstatně převyšuje uhlíkovou stopu jaderné elektrárny o stejném výkonu. Ani údaje o tom, že jádro má trojnásobnou životnost proti OZE. Že vrtule po vyřazení vlastně nejdou zlikvidovat, nebo že z větrných elektráren uniká nesmírně skleníkový plyn SF6. Ani informace o jedech ve fotovoltaických panelech a o tom, že nikdo neumí někde v Asii zajistit jejich skutečně bezpečnou likvidaci. Oni prostě jen nechtějí jádro. A udělají proti němu všechno. Stůj co stůj.

Odpověď zemí, jako je Česko a Nizozemsko, jež bez jádra nemohou vyřadit ze svého energetického mixu fosilní paliva, musí být jednoznačná a nekompromisně odmítavá. Protože paní ministryně nám elektřinu nevyrobí. Jaderné bloky ano.