Německý soud má v rukou budoucnost Evropy

Podle skupinky německých rolníků má o vládních závazcích na snižování celkových emisí rozhodovat soud. Tvrdí, že změny klimatu ničí jejich podnikání a německá vláda proti tomu dělá málo.

Farmářka Silke Backsenová a několik jejích kolegů, kteří hospodaří na ostrově Pellworm, zažalovali německou vládu za to, že neplní své „klimatické závazky“. Podle nich je kvůli tomu v ohrožení její podnikání. Loni a předloni měli farmáři nejdřív problémy s vodou, potom zase se suchem. Takže chtějí, aby soud vládě nařídil dodržet ony závazky (snížení emisí do roku 2020 oproti roku 1990 o 40 procent). Informaci přinesl portál Seznam Zprávy (zde).

Žaloba tří sedláckých rodin znamená, že záležitost, ve které zdaleka nemají jasno vědci, má rozhodnout soud. Celé je to o to šílenější, že – bez ohledu na verdikt soudu – Německo produkuje jen dvě procenta světových emisí CO2. Takže to, zda země sníží emise jen o něco více než 30 procent, jak to nyní vypadá, nebo o 40 procent, jak se vláda zavázala, se na globálním množství skleníkového plynu CO2 projeví jen sotva postřehnutelně.

Čtěte také:
Němci přitvrdí v boji s emisemi
Šéfka německých zelených chce víc zákazů

Soud tak reálně bude rozhodovat jen o tom, jestli je závazek německé vlády právně vymahatelný. Nikoli o tom, zda plnění či neplnění závazku německé vlády má opravdu dopad na hospodaření německých sedláků. Což má dvě roviny.

První je nezpochybnitelná. Slib se musí dodržet! Druhá rovina je složitější – dá se konkrétní emisní slib dodržet? Respektive, dá se dodržet bez toho, že by za to všichni Němci zaplatili částku, se kterou vůbec nepočítali? Ta částka přitom zahrnuje nejen přímou platbu ze státního rozpočtu, nebo z rodinného rozpočtu. Zahrnuje i pokles výkonnosti německého průmyslu, včetně propouštění i ztrátu jistoty dodávek elektrické energie. Té energie, která je pro evropskou společnost ve 21. století zcela nezpochybnitelně nezbytná pro jakoukoli činnost.

Tím se ovšem celý problém posouvá do třetí roviny: Mohou vlády slibovat to, o čem nevědí, zda to můžou splnit? Odpověď je nasnadě. Slibovat se dá pouze to, co je splnitelné. Je při tom jedno, kdo to slibuje, zda jednotlivec, či vláda. Pokud je slibované na hraně splnitelnosti, musí pro splnění slibu udělat slibující všechno, čeho je schopen. Tak to vždycky bylo. Alespoň mezi lidmi. Protože tak je to férové.

Co to celé znamená?

Znamená to, že přístup českých vlád k povinnosti členských zemí EU stanovit si „klimatické závazky“ je zcela férový. Česká vláda odmítá překotně zvyšovat závazky ke snižování emisí CO2, protože nevidí možnosti, jak je opravdu splnit. Naopak u současných závazků (slibů!) ty možnosti zná a je si jistá tím, že sliby splní.

Současně to však znamená, že to, k čemu tlačí vlády nejrůznější zelení aktivisté, není nic jiného, než obyčejná lež. Nikoho z nich nezajímají skutečné možnosti jednotlivých zemí, Nezajímá je ale – a to především by je zajímat mělo – kdo jsou největší znečišťovatelé světa. Teď opravdu nemyslím jen na emise CO2 (ať si o nich každý myslí co chce), ale na veškeré znečištění, vody, vzduchu, půdy, včetně odlesnění, plastů a tak dále. Jejich akce se soustřeďují jen na země sdružené v Evropské unii, případně na lobbing u zešílevších amerických demokratů.

Vlády by se tedy měly neprodleně vrátit k tomu, aby slibovaly jen to, o čem jsou si jisté, že to dokážou splnit. Jinak je k tomu může donutit soud. Tím se otevře cesta k tomu, aby se vlády začaly v otázce globálního oteplování chovat skutečně odpovědně. Prvním krokem k tomu by pak bylo hledat společnou řeč, tedy shodu. Shodu na reálných základech. Bez ní se nic nezmění.

Těmi reálnými základy jsou potřeby lidí. Ty, které chtějí, ne ty, které jim někdo nalinkuje do tabulky. Od toho pak můžou jednotlivé země odvozovat své sliby. Opřené o skutečné technologické i finanční možnosti. Protože jinak žádná snaha o zlepšení čehokoli globálního nebude fungovat.

Mohlo by vás zajímat:
VIDEO: Nejlepší podzemní sklápěčka na světě
Mobil ušitý horníkům na míru
VIDEO: Čínský titán na 16 kolech