Doba čtení:3 m, 48 s
Varovným zprávám „o klimatu“ vévodí ta o zastavení atlantického proudění, jež ohřívá Evropu. Jeho zastavení, popisované jako kolaps systému způsobí ochlazení Starého kontinentu. Údajně je tomu možné zabránit.
Jestli se zastaví „Atlantická meridionální cirkulace“ (AMOC) laicky zvaná atlantické proudění (zde), lze použít i termín Golfský proud (zde), ochladí se klima v Evropě. Protože ustane příliv teplé vody, již k nám proudění přináší z Mexického zálivu. V takovém případě se ochladí nejen evropské léto, ale především zima. Podle poslední studie (zde) k jeho zastavení – média ovšem důsledně píší o kolapsu – by k němu mohlo dojít o 20 let dříve, než zatím vědci předpokládali. Tedy již v roce 2040. Což je, mimochodem, rok, kdy na Evropskou unii naplno dolehnou důsledky nepřipravené dekarbonizace, a začne nouze o elektřinu, protože ji nebude odkud dovážet (zde a zde).
Autoři studie publikované v časopisu Nature píší, že by se atlantické proudění mohlo oslabit o 33 procent oproti stavu bez ovlivnění člověkem. A dodávají, že pokud lidstvo omezí produkci skleníkových plynů, zastaví globální oteplování a tím i tání ledovců v Grónsku, nemusí k tomu dojít.
Zda je oslabení o 33 procent to samé, jako zastavení či kolaps, nebo jde spíš o vyvolávání strachu, nechť si zváží laskavý čtenář sám. Nicméně – mají-li vědci pravdu – hrozí Evropanům, především těm, kteří žijí v prostoru EU, zatracený problém. Pokud jej tedy nevyrovná ostatní globální oteplování, což nevíme. O 33 procent chladnější léto by bezpochyby znamenalo nižší úrodu. A o 33 procent chladnější zima by znamenala zimu. Takovou, se kterou se zdá, už nepočítá ani většina výrobců zimního oblečení. Ale zase by asi přestaly tát alpské ledovce a lyžařský turismus by jel na plné obrátky. Pro lyžaře jistě příjemná představa. Pro energetiky dekarbonizovaných států napříč Evropou však spíš noční můra.
Protože chladnější zima znamená větší spotřebu energií. A kde je v roce 2040 vzít, pokud do té doby státy nestihnou postavit dost životně nutných jaderných elektráren? Což nestihnou. Uhelné elektrárny, kromě polských, budou už dávno zavřené. Takže z uhlí to nebude. Z plynu už nesjpíš také ne, protože ten je pro Brusel na odstřel hned po uhlí. A obnovitelné zdroje (OZE), jsou současně také jen občasnými zdroji, jejichž souhrnná bilance v zimě vůbec nevychází dobře. Na což energetici upozorňují neustále, ale marně (zde). Z baterií, které pokud budou, nebude možné v zimě znovu nabít? Nebo že by se spustily ty nejšpinavější olejové (mazutové) elektrárny, jako před třemi týdny v Německu, když tam 12 dnů nefoukal vítr? Ani to není příliš pravděpodobné. Určitě ne, pokud EU bude k energetice přistupovat jako dosud. Bohužel není žádný reálný náznak, že by se v tomto směru mělo něco změnit.
Bohužel není ani žádný reálný náznak, že by ostatní státy světa byly ochotné brát ohled na potenciální oslabení atlantického proudění a jeho dopad na Evropu. Číňané ani Indové, ba valná většina Asie, se dosud stará pouze o svou prosperitu. Jestli občas něco slíbí na každoročních „klimatických“ konferencích COP, na jejich přístupu nic nemění. A to se tyhle konference týkají celého světa, ne jen té staré Evropy. Té Evropy, které pořád mluví o lidských právech a klimatu, a která má ve skutečnosti čím dál menší význam.
Bohužel není ani žádný náznak, že by se změna klimatu, pokud je skutečně poháněná lidskou činností, dala v brzké době zastavit. Dnes vypuštěný oxid uhličitý – podle OSN hlavní příčina globálního oteplování – totiž bude v atmosféře až 100 let. I proto například Pavel Zahradníček z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd připouští, že oteplování není reálné zastavit před rokem 2050 (zde).
Takže, co vlastně informace o možném výrazném oslabení AMOC znamená? Pokud ji máme brát vážně, znamená jediné. Zastavte Green Deal. Protože není možné dekarbonizovat bez toho, abychom měli k dispozici zdroje energie, které jsou řiditelné a dodávají energii permanentně. Ani jedno z toho přitom neplatí pro OZE. Právě proto, že jsou sice obnovitelné, ale zároveň také jen občasné. Přesto na ně unie nadále nekriticky sází.
Zpráva o třetinovém oslabení atlantického proudění v roce 2040 je pro EU něco jako usmiřování německých nacionálních socialistů na účet Československa v roce 1938. Jen tehdy v Mnichově místo dostatku energie pro Evropany obětovali Francouzi a Britové jeden stát uprostřed Evropy. Winston Churchill tehdy Mnichovskou dohodu komentoval: „Británie si mohla vybrat mezi hanbou a válkou. Vybrala si hanbu a bude mít válku“. Pokud ani hrozba oslabení AMOC nepřinutí unijní politiky realistickému přístupu k energetice, dá se jeho výrok parafrázovat asi takhle: EU si mohla vybrat mezi ekonomickým krachem a zimou. Vybrala si krach a bude mít zimu.