Doba čtení:3 m, 3 s
Hlasování Evropského parlamentu o zvětšení závazku na snižování emisí na 60 procent, proběhlo bez předložení dopadových studií pro jednotlivé země. Čtyřem českým poslancům to nevadilo.
K závažným návrhům projednávaným v Evropském parlamentu se mají poslancům předkládat také studie dopadů přijetí těchto návrhů. Leč v Unii není výjimečné, že se dopadové studie nedělají, nebo se dělají ex post. Žádná dopadová studie se například nekonala v případě kontroverzní „zbraňové směrnice“, kdy ji po komisi požadovala například i česká europoslankyně za ANO Dita Charanzová (zde). V případě čerstvě odhlasovaného drastického zvýšení závazku na snížení emisí oxidu uhličitého (ze 40 na 60 procent do roku 2030) sice existuje studie za celou EU, která však nutně nejde úplně do hloubky. Zásadní význam by tedy měly dopadové studie na úrovni jednotlivých států. Jenže ty má Evropská komise v plánu předložit až na konci října (zde). Tedy tři týdny po hlasování, pro které je jejich znalost zcela zásadní. Jestli tohle není prachsprostá manipulace, tak co?
Čtěte také:
Zelení lobbisté tlačí další omezení emisí
Emise z energetiky klesají, z dopravy naopak rostou
Ale vždycky je na jedné straně manipulátor a na straně druhé manipulovaný. Ten může manipulaci jednoduše odmítnout. V tomto případě? Odmítnout hlasování. Ale ještě lépe hlasovat proti, protože tak se jeho názor lépe projeví. Pak mohou následovat další kroky, z nichž posledním je žaloba.
Chybějící dopadová studie za Českou republiku, jejímiž jsou v EP zástupci, však nijak nevadila čtyřem českým poslancům, kteří hlasovali pro zvýšení emisního závazku o 50 procent. Byli to všichni tři poslanci za Piráty (Marcel Kolaja, Markéta Gregorová, Mikuláš Peksa) a také Stanislav Polčák (TOP09/STAN).
Tihle čtyři patří mezi celkem 352 europoslanců, kteří jsou rozhodnuti vymýtit lidmi způsobené emise oxidu za každou cenu. A co nejrychleji, aby si to mohli užít. Věří totiž zřejmě, že rozbití evropského průmyslu v průběhu následujících 10 let pomůže evropské ekonomice, jak opakuje předsedkyně EK Leyenová. Bez ohledu na to, že ekonomové takové přesvědčení nesdílejí. Zřejmě také věří tomu, že když země EU takhle drasticky omezí své emise, projeví se to nějak na globální produkci CO2. Ono se to projeví, ale zhruba nějakými šesti procenty (kompletní podíl EU na globálních emisích CO2 je nyní asi devět procent, zde).
Což je minimálně to, oč zvedne své emise Čína, jež již suverénně oznámila, že její emise do roku 2030 porostou. A teprve pak prý začnou klesat (zde). Takže se tahle zatraceně draze zaplacená evropská oběť na globálním klimatu neprojeví pozitivně ani trochu! Ni zbla, jak se hezky říkalo dříve. Tenhle jednoduchý výpočet je samozřejmě známý i všem 352 poslancům EP. Opravdu jsou všichni ideologicky zaslepení natolik, že jej nedokážou pochopit? Nebo v tom u části z nich hrají roli nějaké vedlejší příjmy ze „zeleného průmyslu“?
Ještě se dá na postoj čtyř českých a dalších 348 poslanců podívat jinak. To opravdu tolika lidem v EP je úplně jedno, jak jejich rozhodnutí dopadne v následujících 10 – 20 letech na jejich vlast? Na lidi, kteří je do EP vyslali. Protože jinak by přeci museli svorně odmítnout hlasovat o čemkoli, u čeho nevědí, co to může způsobit! Přeci by ničemu neublížilo, kdyby se o emisních závazcích hlasovalo až za měsíc. Ono by ničemu neublížilo ani to, kdyby se o ničem takovém vůbec nehlasovalo, protože jestli bude EU emitovat o 40, nebo 60 procent CO2 méně, je globálně úplně jedno.
Jedno však není to, co padesátiprocentní zvýšení závazku udělá s evropským a českým průmyslem. Se zaměstnaností. Se zadlužením. S životní úrovní. Což je právě to, co by se měli dozvědět z dopadové studie (jakkoli bude dost možná napsaná členy zeleného bratrstva). Ale každý europoslanec by ji měl chtít jako jeden ze zásadních podkladů. Protože pokud bez ní hlasuje pro, dělá svoji práci mizerně.